[RP] Novinky

[Ghorag]

Jednoho odpoledne se Hugbum líně poflakoval v Galu'Gundu, když ho do nosu praštil slabý závan známého smradu. "Co to tu skřeťácky smrdět?", ptal se sám sebe, "Tady nebýt žádná skřeťák". V tom uslyšel zabouchaní na bránu, vylezl tedy po žebříku nahoru, aby se podíval, kdo se to dobývá dovnitř. Bylo jasno. Venku stála skupinka skřetů a něco jeden přes druhého pokřikovali směrem k Hugbumovi, rozuměl jim jenom "Dát nám pefnóóst". "Žádná pevnost nedostat, táhnout pryč a neotravovat tu!", zařval na ně Hugbum, ale jako odpověď dostal několik šípů od skřetích lučištníků. Rozhlédl se kolem, bratr Bumhug byl pryč, musí bránit Galu'Gund sám! Uviděl Opoguka, který zrovnal vstal od ohně a čekal, co se bude dít. Hugbum věděl, že má před sebou jediného spolubojovníka, který mu pomůže v boji. "Opoguk, tady mít zbraňák a helmák a jít bránit pevnost, Hugbum střílet shora šípáky!", křikl na Opoguka. Ten jenom přikývnul, vzal věci a s bojovým křikem skočil z hradby přímo mezi skřety. Boj to byl krvavý, Opoguk sekal kolem sebe a Hugbum do nich posílal jeden šíp za druhým. Situace se vyvíjela dobře, oba byli jen lehce zraněni, pobili několik skřetů a jejich náčelníka těžce zranili. V tom se však umírající skřetí náčelník z posledních sil vymrštil a Opogukovi zasadil těžkou ránu, ten se sesul k zemi. Když Hugbum viděl padnout svého spolubojovníka, zařval a prostřelil skřetímu veliteli krk. Skřeti se lekli, bez velitele přestali být tak bojovní a začali utíkat. Dorazit ty, kteří nestihli ustoupit bylo hračkou. Po boji Hugbum okamžitě vyběhl z pevnosti a začal obvazovat Opogukovo tělo. "Opoguk, neumirat, Galu'Gund potřebovat taková silná bojovník!" Bylo však pozdě, Opoguk padl v boji při obraně Galu'Gundu. Zdrcený Hugbum vyhloubil pod stromy na břehu jezera mělkou jámu a opatrně do ní uložil Opogukovo tělo. "Ubohá Opoguk", povzdychnul si...