Manawydan.eu
01.02.2014 v 00:16
Pravda je někde mezi.
Rozšiřovat či ne - oboje má svoje pro a proti. Zde je problém, že už od vzniku konceptu "Bolest všechny donutila se stáhnout k Isharu" tím vlastně vznikl cíl "úspěch je, vrátit věci do původního stavu a rasy do jejich původních měst, porazit Bolest". To už bysme ale šli několik let dozadu a koneckonců už i ta mapa je od začátku takhle nakreslená. Pokud bysme odepřeli ten postupný ústup Bolesti, je to taky svým způsobem neuznání těch hráčských snah a odepření těch "malých vítězství", na kterých se za těch pár let pobavili desítky lidí. Nebylo to vždy tak černé, jako v časech, kdy je tu pět lidí ve špičce. Ale ani teď to není tak černé. Logicky chtějí lidi nějakou odměnu a i momentální rasy doufám považují své úspěchy s odstraňováním Bolesti za výhru nebo odměnu za jejich snahu.
Lidi se chtěli vždycky nějak odlišit nebo odtrhnout, vyčlenit. V dobách, kdy byla Bolest podstatně blíže i Bratrstvo a další hledali, jak se dostat od Isharu co nejdál. To jim těžko někdo může odpírat nebo zazlívat - chtěli prostě mít něco vlastního a hrát si "svojí hru".
Stejně jako má někdy GM "vlastní píseček", i hráči chtějí něco takového, respektive mnoho si jich rádo na tom písečku daného GM pohraje. Lidi chtěj mít něco "exkluzivního" a je jejich přirozenost se vyčlenit, sdružovat, odlišovat, soupeřit.
Problém je už v prvopočátku, kdy daný počet ras prostě předpokládá, že za každou bude hrát určitý počet hráčů. To už teď ale těžko změníme. A tak je tu podle mého názoru už těžko kam uhnout, těžko to nějak měnit, natož rušit to, čeho už bylo dosaženo. Trendy moderních her a chutě mladých hráčů Ultimě moc nepřejí - o to to máme těžší.
Ale ono není tak zle. Orkové (ale i mnozí jiní) nám ukázali, že to jde a že to může mít smysl a věřím, že se najde cesta, jak v tom smysluplně pokračovat i do budoucna. Jen to chce zkrátka vůli, toleranci a shovívavost na obou stranách a krom vlastních písečků se věnovat i tomu "společnému jádru hry".
Rozšiřovat či ne - oboje má svoje pro a proti. Zde je problém, že už od vzniku konceptu "Bolest všechny donutila se stáhnout k Isharu" tím vlastně vznikl cíl "úspěch je, vrátit věci do původního stavu a rasy do jejich původních měst, porazit Bolest". To už bysme ale šli několik let dozadu a koneckonců už i ta mapa je od začátku takhle nakreslená. Pokud bysme odepřeli ten postupný ústup Bolesti, je to taky svým způsobem neuznání těch hráčských snah a odepření těch "malých vítězství", na kterých se za těch pár let pobavili desítky lidí. Nebylo to vždy tak černé, jako v časech, kdy je tu pět lidí ve špičce. Ale ani teď to není tak černé. Logicky chtějí lidi nějakou odměnu a i momentální rasy doufám považují své úspěchy s odstraňováním Bolesti za výhru nebo odměnu za jejich snahu.
Lidi se chtěli vždycky nějak odlišit nebo odtrhnout, vyčlenit. V dobách, kdy byla Bolest podstatně blíže i Bratrstvo a další hledali, jak se dostat od Isharu co nejdál. To jim těžko někdo může odpírat nebo zazlívat - chtěli prostě mít něco vlastního a hrát si "svojí hru".
Stejně jako má někdy GM "vlastní píseček", i hráči chtějí něco takového, respektive mnoho si jich rádo na tom písečku daného GM pohraje. Lidi chtěj mít něco "exkluzivního" a je jejich přirozenost se vyčlenit, sdružovat, odlišovat, soupeřit.
Problém je už v prvopočátku, kdy daný počet ras prostě předpokládá, že za každou bude hrát určitý počet hráčů. To už teď ale těžko změníme. A tak je tu podle mého názoru už těžko kam uhnout, těžko to nějak měnit, natož rušit to, čeho už bylo dosaženo. Trendy moderních her a chutě mladých hráčů Ultimě moc nepřejí - o to to máme těžší.
Ale ono není tak zle. Orkové (ale i mnozí jiní) nám ukázali, že to jde a že to může mít smysl a věřím, že se najde cesta, jak v tom smysluplně pokračovat i do budoucna. Jen to chce zkrátka vůli, toleranci a shovívavost na obou stranách a krom vlastních písečků se věnovat i tomu "společnému jádru hry".