Manawydan.eu
01.03.2014 v 21:54
události posledních dní očima (a ušima) královského emisara
Opravdu zvláštní odhalení si přichystal Horian Voren na poslední schůzi rady města Ishar. Schůzky se účastnili krom něj jako obvykle i další členové rady krom Argose Melose a lorda Gariuse, který se na poslední chvíli omluvil (dlužno říci, že pravděpodobně z obav o své zdraví, neboť zástupci Helmovy církve informovali krále o plánech této schůze předem). Mezi další účastníky již oproti běžným zvyklostem patřil i vyslanec Helmovy církve a dvě další osoby - někdo z elfské strany (význam těchto osob nicméně považuji za druhořadý a proto zjišťování přesných identit zatím není na pořadu dne).
Po krátkém úvodu, ve kterém Horian popisoval nedávné akce kriminálních živlů v království - zejména několik napadení vyznačujících se shodnými zraněními v oblasti krku (stopy po dvou špičatých zubech) - přešel bez otálení k přímé konfrontaci starosty Edwina a označil ho za vampíra a osobu, která na útocích měla svůj podíl. Tato riskantní akce byla velmi troufalá a nebýt toho, že starosta se vzápětí jal k útěku, mohla mít nepříjemné dopady na kariéru dotyčného seržanta. Seržant dostihl starostu na chodbě a Helmita později popsal, že viděl sluneční paprsky dopadající na starostovu kůži, jak způsobují něco jako popáleniny a uhelnatění na pokožce. Křik starosty po strážích byl v polovině uťat seržantovou sekerou (tvrdý úder naplocho, vedený pravděpodobně do temene hlavy) a vzápětí již voják opět vlekl bezvládné starostovo tělo zpět do temnější zasedací místnosti, kde sluneční svit již nebyl dosti silný a toto místo tak bylo pro nešťastného starostu jistě útulnější. Přísedící mágyně zajistila svými kouzly dveře před otevřením a Helmita spolu se seržantem započali zkoušky na vampirismus. Zkouška stříbrem i svěcenou vodou prokázala pozitivitu - kůže starosty při dotyku reagovala extrémně - podobně jako při zásahu slunečním světlem venku na chodbě.
Nebylo již tedy příliš pochyb. Na místo byl přivolán ještě mág Královské magické akademie konající hlídku nedaleko. Seržant ve své bezelstnosti a přímosti naléhal, aby se Akademie ujala zajatce. Zasvěcené jistě nepřekvapí, že magická akademie se odmítla do záležitostí, tou dobou již plně v operačním módu Armády, jakkoliv vměšovat a že ani na Hradě nemají o tak nebezpečného vězně zájem. Přivolaný mág tedy pomohl pouze s teleportací vězně do běžného městského vězení a po krátké diskuzi se rada města ukončila.
Seržant se vydal do věznice a pokusil se o zajištění maximální ostrahy. Dlužno říci, že více snad ani v silách Armády nebylo - jen málokterý vězeň byl pod takovým drobnohledem. Přes to přese všechno se však vězeň s příchodem noci doslova vypařil ze zavřené cely a na zemi po něm zůstaly jen všechny jeho věci včetně oblečení. Způsob, jakým k tomu došlo, není dosud znám, ale jistě souvisí se zvláštními schopnostmi těchto tvorů. Bylo by jistě zajímavé získat jednoho z těchto tvorů do tajných služeb království, ale tato myšlenka je spíše na poli čiré teorie. Vyhlášená uzávěra města a zostření dohledu nad přilehlým okolím nepřineslo žádný výsledek. Uprchlík tedy buď stihl proklouznout ven, anebo se dosud skrývá někde na území města (poměrně nepravděpodobná možnost, vzhledem k úrovni ostrahy a podrobné prohlídce většiny budov). Jisté však je, že město je momentálně v rukou tříčlenné rady, z níž jeden (pouze poradní) hlas patří lordu Gariusovi.
Závěrem této zprávy bych si tedy dovolil doporučit nadřízeným místům věnovat bedlivou pozornost dalšímu vývoji vnitřní politiky města a v případě potřeby zvážit utajenou či otevřenou intervenci libovolnými operativními prostředky. Navrhuji též skrytý nepřetržitý dohled nad všemi členy rady, včetně lorda Gariuse, neboť jeho loajalita a postavení nemůže být takovému dohledu na překážku, ba naopak - dohled nejen za účelem získávání informací, ale také za účelem okamžité akce (třeba i ochrany) - v případě potřeby - je i u něj nutností. Vzhledem k choulostivosti a náročnosti takové operace by měli být nasazeni pouze nejelitnější členové naší Organizace, které navrhuji stáhnout pro tyto účely z méně prioritních úkolů.
Opravdu zvláštní odhalení si přichystal Horian Voren na poslední schůzi rady města Ishar. Schůzky se účastnili krom něj jako obvykle i další členové rady krom Argose Melose a lorda Gariuse, který se na poslední chvíli omluvil (dlužno říci, že pravděpodobně z obav o své zdraví, neboť zástupci Helmovy církve informovali krále o plánech této schůze předem). Mezi další účastníky již oproti běžným zvyklostem patřil i vyslanec Helmovy církve a dvě další osoby - někdo z elfské strany (význam těchto osob nicméně považuji za druhořadý a proto zjišťování přesných identit zatím není na pořadu dne).
Po krátkém úvodu, ve kterém Horian popisoval nedávné akce kriminálních živlů v království - zejména několik napadení vyznačujících se shodnými zraněními v oblasti krku (stopy po dvou špičatých zubech) - přešel bez otálení k přímé konfrontaci starosty Edwina a označil ho za vampíra a osobu, která na útocích měla svůj podíl. Tato riskantní akce byla velmi troufalá a nebýt toho, že starosta se vzápětí jal k útěku, mohla mít nepříjemné dopady na kariéru dotyčného seržanta. Seržant dostihl starostu na chodbě a Helmita později popsal, že viděl sluneční paprsky dopadající na starostovu kůži, jak způsobují něco jako popáleniny a uhelnatění na pokožce. Křik starosty po strážích byl v polovině uťat seržantovou sekerou (tvrdý úder naplocho, vedený pravděpodobně do temene hlavy) a vzápětí již voják opět vlekl bezvládné starostovo tělo zpět do temnější zasedací místnosti, kde sluneční svit již nebyl dosti silný a toto místo tak bylo pro nešťastného starostu jistě útulnější. Přísedící mágyně zajistila svými kouzly dveře před otevřením a Helmita spolu se seržantem započali zkoušky na vampirismus. Zkouška stříbrem i svěcenou vodou prokázala pozitivitu - kůže starosty při dotyku reagovala extrémně - podobně jako při zásahu slunečním světlem venku na chodbě.
Nebylo již tedy příliš pochyb. Na místo byl přivolán ještě mág Královské magické akademie konající hlídku nedaleko. Seržant ve své bezelstnosti a přímosti naléhal, aby se Akademie ujala zajatce. Zasvěcené jistě nepřekvapí, že magická akademie se odmítla do záležitostí, tou dobou již plně v operačním módu Armády, jakkoliv vměšovat a že ani na Hradě nemají o tak nebezpečného vězně zájem. Přivolaný mág tedy pomohl pouze s teleportací vězně do běžného městského vězení a po krátké diskuzi se rada města ukončila.
Seržant se vydal do věznice a pokusil se o zajištění maximální ostrahy. Dlužno říci, že více snad ani v silách Armády nebylo - jen málokterý vězeň byl pod takovým drobnohledem. Přes to přese všechno se však vězeň s příchodem noci doslova vypařil ze zavřené cely a na zemi po něm zůstaly jen všechny jeho věci včetně oblečení. Způsob, jakým k tomu došlo, není dosud znám, ale jistě souvisí se zvláštními schopnostmi těchto tvorů. Bylo by jistě zajímavé získat jednoho z těchto tvorů do tajných služeb království, ale tato myšlenka je spíše na poli čiré teorie. Vyhlášená uzávěra města a zostření dohledu nad přilehlým okolím nepřineslo žádný výsledek. Uprchlík tedy buď stihl proklouznout ven, anebo se dosud skrývá někde na území města (poměrně nepravděpodobná možnost, vzhledem k úrovni ostrahy a podrobné prohlídce většiny budov). Jisté však je, že město je momentálně v rukou tříčlenné rady, z níž jeden (pouze poradní) hlas patří lordu Gariusovi.
Závěrem této zprávy bych si tedy dovolil doporučit nadřízeným místům věnovat bedlivou pozornost dalšímu vývoji vnitřní politiky města a v případě potřeby zvážit utajenou či otevřenou intervenci libovolnými operativními prostředky. Navrhuji též skrytý nepřetržitý dohled nad všemi členy rady, včetně lorda Gariuse, neboť jeho loajalita a postavení nemůže být takovému dohledu na překážku, ba naopak - dohled nejen za účelem získávání informací, ale také za účelem okamžité akce (třeba i ochrany) - v případě potřeby - je i u něj nutností. Vzhledem k choulostivosti a náročnosti takové operace by měli být nasazeni pouze nejelitnější členové naší Organizace, které navrhuji stáhnout pro tyto účely z méně prioritních úkolů.