[RP] Kronika Quendë - DL

[Thortogily]

*S dalším zaujetím otáčíš list staré knihy nějaké "Spiritei", aby ses podíval co se píše dál. Přes nějaké bezvýznamné žvásty o hudbě narážíš na další důležitější část příběhu a proto se zaujetím začínáš opět číst.*
Jaro 4.Luny, 334. Roku

Dnešní den nebyl tak šťastný, jako ty minulé...
Opět jsem psala nějaké písně, vyzpovídala do své kroniku mladou dívenku Raylu, jejího zvířecího přítele Kuličku a přemýšlela jsem o tom, jaké štěstí nám nově nalezený princ přinesl.
A... byla jsem zase moc zvědavá...
Šla jsem jako vždy za svou učitelkou, která žije kousek od našeho dolu. Už celá ta cesta se mi zdála divná a hlavně v ten den začaly velké přívalové deště. Na cestě ovšem leželo tělo. Okamžitě jsem se běžela kouknou, zda-li je v pořádku. Měl robu, na které bylo runami vytištěno něco jako "Fialový mág". Zvláštní to bylo. Věděla jsem, že kousek od toho místa sídlí harpie, bandité, ale mágové?
Utíkala jsem směrem k branám města, abych to oznámila strážím, ale v tu chvíli jsem potkala Agirise. Řekla jsem mu, co se stalo a šel se semnou na to tělo podívat.

Sám se divil, odkud by se zde takový mág vzal a v tu chvíli se na cestě objevila tajemná osoba na koni.
"Stát!" zakřičela jsem ve strachu, že jde o dalšího z těchto mágů.
Bylo to ještě horší...
Osoba sesedla z koně a začala se vyptávat z jakého důvodu jsme ji zastavili. Stručně jsme oba objasnili důvod našeho činu a zeptali jsme se, zda-li by nám mohl s touto záhadou pomoci.
Agiris se s tím můžem chvilku bavil a já mezitím věnovala pozornost jinému člověkovi, který přišel a kopal do mrtvoly. Po chvilce řekl, že on toho mága zabil, ovšem než jsem stihla zareagovat, Agiris křičel.
"Spir, utíkej, rychle!", "Nenechám tě tu samotného" křičela jsem v zaskočení.
V tu chvíli jsem slyšela jen něco jako bývalý starosta a záhadná osoba z koně vystřelila magický proud, který Agirise vážně zranil.
Utíkali jsme a slyšeli za sebou smích šílence, vraha a bezbožné duše.
Ah jakou mou největší chybou bylo, že jsme se rozdělili, aby jsme toho šílence zmátli.
Pustil se totiž opět za Agirisem a nějakým zvláštním způsobem ho zabil. Když jsem to viděla, vzala mne ta největší hrůza, jakou jsem kdy cítila a utíkala jsem dokud mi nohy stačili. Cítila jsem, že mě něco také zásáhlo, ale ve strachu jsem utíkala co nejrychleji jsem mohla.
Zastavil mě až samotný Agiris, kterého náš milovaný Corellon přivedl zpět k životu, skrze slova kněze, který jeho duši zachytil.
Agiris s očima plných slz běžel hledat Iraase, ale ten byl naštěstí v pořádku.
Ach, jaké šťastné toto shledání bylo, Lovec a jeho společník.
Ovšem vše nebylo takové, jaké se zdálo, Agirisovu duši ta osoba kousla a nakazila. Trable ještě neskončily. Utíkali jsme zpět do tábora Quendë, kde se příznaky změny čím dále zhoršovaly. Už v poslední chvíli beznaděje, nás zachránilo naše největší štěstí. Princ Elessar vzal do rukou Agirisovu hlavu a skrze mocná slova z něj toto prokletí smetl.

Zachránili jsme ho teprve před pár dny a už teď nás náš milovaný princ sám zachraňuje. Okamžitě vyslal posla, který měl vyřídit všem Elfům ve světě popis osoby, který je ode dnes hledaným trestancem. Buďte opatrní a modlete se za našeho prince.
Nevím co bychom si bez něj počali...

*Vidíš, že posledních pár vět je rozepsáno skoro nečitelně a kostrbatě, jakoby se s autorkou něco v té době dělo. Nevěnuješ tomu pozornost, protože tě ještě pár zajímavých stran čeká.*



(OCC:Omlouvam se za hrubky, čtu to teď znovu a je to hrůza)