Manawydan.eu
07.03.2014 v 14:59
Další odpoledne po včerejším neúspěšném boji v dole poblíž Isharu jsme se sešli v místní hospodě. Zydar se jako obvykle svou dochvilností nějak netrápil. Usedli jsme ke stolu nad džbánem piva a probírali minulé dny. Jak čas plynul, Thimotheuse napadlo, že bychom se mohli vydat nedaleko na sever za Orčí pevnost, kde sídlili v podzemí Goblini. Eldoth o tomto temném místě zaslechl od žebráka, který přebýval u severní brány Isharu. Dověděl se, že Goblini střeží velké bohatství. Tahle myšlenka nás oslepila touhou po zlatě.
Jakmile jsme dopili pivo, následovala dlouhá cesta. Nejdříve jsme se museli probít přes Gobliny, ale poté na nás čekalo zklamání. Truhly, které byly v podzemí, nepřetékaly bohatstvím.
Na zpáteční cestě se setmělo. Z lesa se ozývaly děsivé zvuky. Najednou okolní krajina ztichla a ze severu nás zamrazil studený vánek. Nedaleko nás zapraskaly jemné větvičky, jako kdyby nás někdo obcházel. Naše srdce se splašila. Praskání najednou přestalo a objevily se mihotavé stíny. Za námi se ozval hrozivý výkřik. Pomalu vyděšeni jsme se obrátili a uviděli temnou postavu. Jeho pohled nás zmrazil. Naše těla zkameněla a nedokázali jsme vydat ani hlásku. V hlavách se nám rozezněly záhadné hlasy, které zesilovaly, až jsme s bolestí poklekli na kolena. Náhle ztichly. Postava zahalená do rudých šatů na nás promluvila. S děsivým hlasem nám řekla: „Předejde tento vzkaz Isharskému veliteli,“ ale my jsme s odporem odmítali vyhovět. Jako mávnutím ruky se okolo nás objevily stíny, které naše zjizvené těla začala drásat do krve. Během chvíle jsme podlehli bolesti a záhadnému muži jsme vyhověli a řekli, že výhružný vzkaz předáme.
Zdrceni jsme pospíchali k Isharu do kasáren, kde nás překvapil mladý muž, který nám řekl: „ Následujte mne do mého obydlí.“ Po chvilce se nám představil jako Isharský velitel Horian Voren. Všechno jsme mu do detailu vylíčili a předali vzkaz od tajemné postavy. S chladnou hlavou nám pověděl, ať si neděláme starosti, že se o to už nějaký týden stará a jdeme si od všeho odpočinout.
Jakmile jsme dopili pivo, následovala dlouhá cesta. Nejdříve jsme se museli probít přes Gobliny, ale poté na nás čekalo zklamání. Truhly, které byly v podzemí, nepřetékaly bohatstvím.
Na zpáteční cestě se setmělo. Z lesa se ozývaly děsivé zvuky. Najednou okolní krajina ztichla a ze severu nás zamrazil studený vánek. Nedaleko nás zapraskaly jemné větvičky, jako kdyby nás někdo obcházel. Naše srdce se splašila. Praskání najednou přestalo a objevily se mihotavé stíny. Za námi se ozval hrozivý výkřik. Pomalu vyděšeni jsme se obrátili a uviděli temnou postavu. Jeho pohled nás zmrazil. Naše těla zkameněla a nedokázali jsme vydat ani hlásku. V hlavách se nám rozezněly záhadné hlasy, které zesilovaly, až jsme s bolestí poklekli na kolena. Náhle ztichly. Postava zahalená do rudých šatů na nás promluvila. S děsivým hlasem nám řekla: „Předejde tento vzkaz Isharskému veliteli,“ ale my jsme s odporem odmítali vyhovět. Jako mávnutím ruky se okolo nás objevily stíny, které naše zjizvené těla začala drásat do krve. Během chvíle jsme podlehli bolesti a záhadnému muži jsme vyhověli a řekli, že výhružný vzkaz předáme.
Zdrceni jsme pospíchali k Isharu do kasáren, kde nás překvapil mladý muž, který nám řekl: „ Následujte mne do mého obydlí.“ Po chvilce se nám představil jako Isharský velitel Horian Voren. Všechno jsme mu do detailu vylíčili a předali vzkaz od tajemné postavy. S chladnou hlavou nám pověděl, ať si neděláme starosti, že se o to už nějaký týden stará a jdeme si od všeho odpočinout.