[RP] Kronika rudé mágyně

[Hypo]

“Keiko?” Zvolala elfka a zabouchla za sebou dveře. “Jsi tu?” Elfka si odložila hůl z ruky a popošla přes mísnost. Za zaobléným rohem seděla mlčky Keiko, byla skloněná nad jakýmsi pergamenem. Elfka se na ní usmála. “Jsi hodná, že stále pracuješ, ale nechceš si odpočinout?”. Se starostlivým výrazem zavrtěla hlavou a přešla ke stolu s mapou. “ Keiko, budeme se zase stěhovat... Tentokrát naposledy, slibuji... Máme práci v cechu a... Já chci aby jsi šla semnou, dostaneš svůj pokoj a práci.” Keiko jen na moment zvedla udiveně obočí a tiše promluvila. “Hanta, rinya” Elfka se na ní naštvaně ohlédla “Hauta! Nyldanya...” Elfka se následně zhluboka nadechla, vytáhla si svůj zápisník. Popošla po mísnosti a sedla si na židli. S rytmujícím deštěm začala psát...

*útržek*

Dnešek byl tak zajímavý, jak jsem si myslela. Abych to shrnula, jsem v rozpacích, protože princ... Je hodně milý, ale nejspíše nerozumím jeho záměrům. Mám pocit, že jsem neustále někým sledována, ať jsem kdekoli. Paranoia, to je to poslední co mi zbývalo... A ještě, potkala jsem jí, byla na trhu, když jsme si se Spir, šli prohlédnout bývalý cech mágů. Ona se jen na mne podívala a bez reakce to prostě přešla. Bojím se... Bojím se... Bojím se jako nikdy a ničeho... Mám skličující strach na srdci... *zde je pár kaněk.*
Dále dnes se konala porada. Je to dlouho co jsem na nějaké byla, ale za přítomnosti tolika elfů a jednoho člověka, se nad tím nedalo ani přemýšlet. Všechny návrhy byly prosazeny, ačkoli si nejsem jistá jejich správností. Chtěla jsem zvednout levou ruku, stejně jako Calwen, ale nemohu nic říci, už teď to mám v táboře nahnuté. Mé dosavadní konexe, mne dostaly na vetkou lávku. Stačí malá chyba... Co se týče otázky lidského světa, přesněji ohledně starosty Isharu. Politovánihodná situace, snad nikomu už neublíží. Pro jeho vlastní dobro, protože většina jedná okamžitě a se zaslepením v očích. Další fakty, jako izolace tábora od dalších ras, mám pocit, že si postavíme dřive nové město, než to staré obsadíme. Další údálosti dne, už nejsou tak skvělé... Smrt jednoho z elfů a silné zranění druhého. Neznala jsem je, teda toho co umřel, jen krátce. Musela jsem se přinutit k slzám, ať mne nemají za necitu. JSME VE VÁLCE! Pláč je to poslední co odemne mohou očekávat. Určitě se dočteme v elfských kronikách a spisech o jejich statečnosti, postaví se pomníky a budou se pět písně na jejich počest. Ale mne momentálně zajímá přítomnost a fakt, že Eldamarská ho zabila mi příjde divný. Ona své oběti mění na své nohsledy. On byl ovšem mrtvý... Co by asi udělal strýc?
Teď se radši zaměřím na něco veselejšího. Na poradě byla schválena knihovna, která bude na místě bývalého cechu mágů v Cyproně. Ten bude obnoven, jakožto škola. Budeme fungovat jako knihovna a škola zároveň. Jsem ráda, že se nám to konečně povedlo a snad tentokrát to neshoří. Třeba zase chytnu básnické střevo a něco napíšu... Spir, je veselá bardka, chytrá a inteligentní... Určitě se to povede!
Ale jedno je jisté, do svého hramonogramu musím zařadit opětovný tréning magie. Má bojová strategie je odpuzující, ale když se nad tím zamyslím. Dnes na bitevním poli jsme tak dopadli snad všichni...