Manawydan.eu
Byl to den jako každý jiný ale to všechno se mělo brzy změnit...
Ráno pro mě bylo příšerné...no ale které pro mě za tu dobu co jsem v armádě nebylo?Cítím únavu, strašlivou únavu...chvílemi i stres a vše spojené s tím, že selžu.Bojím se natolik, že to, co mi z úst za slova vychází jakoby ani má nebyla.Jedna malá chyba a mohou umírat lidé...měl bych se konečně sebrat a pochopit, že již nejsem zodpovědný pouze a jen za sebe.Nemohu si dovolit nadále chybovat, musím být dokonalý ve všem co udělám.
Den začínal jako každý jiný, sotva jsem se dostavil do kasáren a už jsem byl zaúkolován až po uši.Bylo toho tolik, že jsem se z toho vyhrabal až někdy k večeru.Celý malátný a unavený jsem se těšil do vyhřáté postele, když v tom jsem potkal skupinu lidí hned za branou Isharu.Byl mezi nimi i Denetrius, poslední dobou jeden z mála lidí se kterými se stýkám.A právě zde nastal ten zlomový moment, který rozhodl.Skupinka se mě otázala zda-li se nepřidám k jejich výpravě.Snad bájného fénixe zdolat v úmyslu měli.V hlavě mi najednou projelo tolik výmluv, že jsem nevěděl kterou použít.Mezi těmi všemi výmluvami se však nalezla i souhlasná odpověď na jejich otázku.Proč nejít?Nikdy jsem jej neviděl.A může tam být i pěkně velká truhlice s pokladem!Po chvilce dohadování se celá již zmiňovaná skupina včetně mě rozešla směrem k fénixově doupěti.
Při vstupu do jeskyně jsem uviděl další dvě osoby.Toho jednoho jsem neznal ale za to ten druhý...ten mi byl sakra povědomej.Zvolal jsem na Denetriuse a oba jsme se shodli, že ta osoba musí být Edwin, kterého máme za úkol zpacifikovat a odvést do vězení.Mezitím se zbytek skupiny vydal dolů do podzemí.Vím jak je Edwin rychlý a jaká kouzla má v oblibě.Tak nějak pantomimicky jsme se s Denetriusem domluvili, že na něj vletíme až v podzemí aby se mu hůře kouzlilo a neměl šanci jen tak pomocí kouzla neviditelnosti uprchnout.Vešli jsme do podzemí a já Denetriusovi šeptl zda-li je připraven, ten mi to souhlasně odkýval.Oba jsme se otočili avšak po Edwinovi ani památky.Už v té jeskyni se zdálo, že ví co se na něj chystá.Nevím co se stalo ale koutkem oka jsem jej spatříl utíkat.Snad nervozitou špatně vyslovil zaklínadlo...opravdu nevím ale štěstí bylo v ten moment na naší straně.Jako smyslu zbavení jsme se za ním vrhli, načež se on zastavil a na nás oba seslal blesk.Myslím si, že Denetrius dostal tu větší ránu a nebýt jeho pohotových reakcí asi by už mezi námi nebyl.Byl jsem jak smyslu zbavený, že ani nevím jestli upadl nebo byl jen tou ránou tak otřesený ale já měl v hlavě jediné a to bylo dostat toho zatraceného upíra do žaláře!První ránou z luku jsem jej myslím trefil do nohy, proto tolik zpomalil.Snažil se mi ale stále utéct a skoro se mu to i povedlo.Pár kroků od východu z podzemí mu však došly síly a byl nucen se zastavit.To už přiběhl i otřesený Denetrius.Rovnou jsme mu nasadili okovy a odvedli jej do žaláře.Snad poprvé se mi něco povedlo...byl jsem v ten moment hrozně šťastný.
O zbytku bych tu neměl takhle psát...je to tajné...ale ten škrábanec mi dělá trochu starosti.Nebolí...ani se mi nemotá hlava, cítím se zcela zdráv a schopen zítra opět nastoupit do řad armády.Ale jak říkal Horian, takové věci nesmím podceňovat a měl by se mi na to podívat někdo od Helmitů.Snad to nebude nic vážného.
OOC: Brak: Odměněno ++
Ráno pro mě bylo příšerné...no ale které pro mě za tu dobu co jsem v armádě nebylo?Cítím únavu, strašlivou únavu...chvílemi i stres a vše spojené s tím, že selžu.Bojím se natolik, že to, co mi z úst za slova vychází jakoby ani má nebyla.Jedna malá chyba a mohou umírat lidé...měl bych se konečně sebrat a pochopit, že již nejsem zodpovědný pouze a jen za sebe.Nemohu si dovolit nadále chybovat, musím být dokonalý ve všem co udělám.
Den začínal jako každý jiný, sotva jsem se dostavil do kasáren a už jsem byl zaúkolován až po uši.Bylo toho tolik, že jsem se z toho vyhrabal až někdy k večeru.Celý malátný a unavený jsem se těšil do vyhřáté postele, když v tom jsem potkal skupinu lidí hned za branou Isharu.Byl mezi nimi i Denetrius, poslední dobou jeden z mála lidí se kterými se stýkám.A právě zde nastal ten zlomový moment, který rozhodl.Skupinka se mě otázala zda-li se nepřidám k jejich výpravě.Snad bájného fénixe zdolat v úmyslu měli.V hlavě mi najednou projelo tolik výmluv, že jsem nevěděl kterou použít.Mezi těmi všemi výmluvami se však nalezla i souhlasná odpověď na jejich otázku.Proč nejít?Nikdy jsem jej neviděl.A může tam být i pěkně velká truhlice s pokladem!Po chvilce dohadování se celá již zmiňovaná skupina včetně mě rozešla směrem k fénixově doupěti.
Při vstupu do jeskyně jsem uviděl další dvě osoby.Toho jednoho jsem neznal ale za to ten druhý...ten mi byl sakra povědomej.Zvolal jsem na Denetriuse a oba jsme se shodli, že ta osoba musí být Edwin, kterého máme za úkol zpacifikovat a odvést do vězení.Mezitím se zbytek skupiny vydal dolů do podzemí.Vím jak je Edwin rychlý a jaká kouzla má v oblibě.Tak nějak pantomimicky jsme se s Denetriusem domluvili, že na něj vletíme až v podzemí aby se mu hůře kouzlilo a neměl šanci jen tak pomocí kouzla neviditelnosti uprchnout.Vešli jsme do podzemí a já Denetriusovi šeptl zda-li je připraven, ten mi to souhlasně odkýval.Oba jsme se otočili avšak po Edwinovi ani památky.Už v té jeskyni se zdálo, že ví co se na něj chystá.Nevím co se stalo ale koutkem oka jsem jej spatříl utíkat.Snad nervozitou špatně vyslovil zaklínadlo...opravdu nevím ale štěstí bylo v ten moment na naší straně.Jako smyslu zbavení jsme se za ním vrhli, načež se on zastavil a na nás oba seslal blesk.Myslím si, že Denetrius dostal tu větší ránu a nebýt jeho pohotových reakcí asi by už mezi námi nebyl.Byl jsem jak smyslu zbavený, že ani nevím jestli upadl nebo byl jen tou ránou tak otřesený ale já měl v hlavě jediné a to bylo dostat toho zatraceného upíra do žaláře!První ránou z luku jsem jej myslím trefil do nohy, proto tolik zpomalil.Snažil se mi ale stále utéct a skoro se mu to i povedlo.Pár kroků od východu z podzemí mu však došly síly a byl nucen se zastavit.To už přiběhl i otřesený Denetrius.Rovnou jsme mu nasadili okovy a odvedli jej do žaláře.Snad poprvé se mi něco povedlo...byl jsem v ten moment hrozně šťastný.
O zbytku bych tu neměl takhle psát...je to tajné...ale ten škrábanec mi dělá trochu starosti.Nebolí...ani se mi nemotá hlava, cítím se zcela zdráv a schopen zítra opět nastoupit do řad armády.Ale jak říkal Horian, takové věci nesmím podceňovat a měl by se mi na to podívat někdo od Helmitů.Snad to nebude nic vážného.
OOC: Brak: Odměněno ++