[RP] Novinky ze světa lidí a hobitů

[Neuromancer]

Bylo jaro, květiny ve Vilhelmovické zahradě poblíž Jondalina řádu krásně kvetly. Motýli poletovali od jednoho květu k dalšímu. Do toho všemožně bzučely včelky a občas byl slyšet zpěv ptáků ukrytých v korunách stromů. Na mramorové lavici seděla starší hobitka v letních šatech. Její vlasy prozrazovaly, že za sebou už má spoustu let. Byly totiž šedivé. Naproti ní seděla její dcera Emili, o dobrých dvacet let mladší. Povídaly si spolu o Jondale a o těžkém životě v království. Je to spousta let, co působení Bolesti opustilo Ishar a jeho okolí. Nicméně život stále není jednoduchý. Časté neúrody, nemoci nebo i nedostatečný obchod způsobily, že spousta obyvatel žije ve špatných životních podmínkách. Někteří nemají na svá obydlí, jiní pomalu ani na jídlo. I přesto zde žijí lidé, kteří pomáhají ostatním v nouzi. Jako například sestry Jondalina řádu.

"Je to tvoje rozhodnutí a nehodlám ti bránit, tedy pokud mě budeš pravidelně navštěvovat." Matka se podívala na svoji dceru a do očí se jí tlačily slzy.
"Nemusíš se bát, je to přece jen přes most a budu sem často chodit. Víš přece kde je vývařovna u sekyrky. Navíc na sebe dám pozor, dobře?" Lehce se pousmála na svoji matku.
"Nemůžu tě tady držet věčně, aspoň pomůžeš ostatním v nouzi. Hlavně jim vař dobře, ať nemají hlad a dětem občas upeč něco sladkého."
"To víš, že budu. Brzy přijdu na návštěvu, tak se opatruj."
"Ty taky, ty taky Emili."

Pak obě vstaly, objaly se a daly si pár polibků na tváře. Mladší žena odešla směrem k uvázané mule, na které měla připevněné různé hrnce a jiné kuchařské náčiní. Odvázala ji a vyrazila směr Ishar.