Manawydan.eu
12.01.2016 v 23:50
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 13.01.2016 v 00:03 od Peter Coney.)
Jaro 1. Tóru, 353. roku
Sigrid zmateně otevřela oči.
Místo toho koukala Sigrid zmateně na kamenné hradby a po chvilce vstoupila severní branou. Její první otázka byla zodpovězena ještě než se stačila zeptat.
Tak tohle je teda Ishar...
"Jak se dostanu zpátky?" Zeptala se zcela logicky užasle. O Isharu nikdy slyšela jen jednou a nebyla si úplně jistá v jaké souvislosti.
U všech bohů, vždyť bych to ani nedokázala najít na mapě! Nadávala v duchu. Začichala. Přes kouř domů sem pronikala svěží vůně lesa... Takže je to vážně daleko od Osady. Pomyslela si sklíčeně.
No... je na čase jednat. Takže začnu tou nejednodušší věcí...
Sigrid se sebrala a několika cílenými pohyby oprášila svůj kabát a šaty. Do vzduchu se vzneslo neuvěřitelné množství prachu a taky trochu sazí.
"Promiňte." Zamumlala lehce provinile, protože část prach se nejspíš dostala i k ostatním kolemjdoucím. Ne že by se provinile cítila, to vážně ne. Ale vzhledem k tomu, že byla dívka se něco takového asi říct mělo.
Zhluboka se nadechla zvláštního vzduchu a prohlédla si se zájmem celou skupinku.
„Vypadám, jako bych prolezla komínem,“ zanaříkala, sundala si látkový "pásek", co měla ještě pořád přes pusu, a jala se oprašovat své oblečení.
Další otázky se hrnuly jedna přes druhou, proto jich většinu vynechala, a řekla jen:
„Kde seženu něco pořádného k jídlu?“
Pak se zamyslela a dodala: „A dá se tu někde umýt?“
Prohrábla si vlasy a zděsila se, když ji na ruce zůstaly saze. Vážně potřebuju oblečení, jídlo a koupel, prohlásila v duchu.
Udělala krok a vzápětí uklouzla na něčem, co zjevně bylo organického původu.
Narovnala se a opětovně se rázně oprášila s vědomím toho, že její pečlivě udržovaný vzhled je v troskách. Některým z přítomných určitě cukaly koutky, proto se na nikoho z nich nedívala.
Bylo ji trapné se teď, v takové situaci, představovat, přesto to udělala. „Říkají mi Sigrid, kdyby to někoho z vás zajímalo.“
Sigrid zmateně otevřela oči.
Místo toho koukala Sigrid zmateně na kamenné hradby a po chvilce vstoupila severní branou. Její první otázka byla zodpovězena ještě než se stačila zeptat.
Tak tohle je teda Ishar...
"Jak se dostanu zpátky?" Zeptala se zcela logicky užasle. O Isharu nikdy slyšela jen jednou a nebyla si úplně jistá v jaké souvislosti.
U všech bohů, vždyť bych to ani nedokázala najít na mapě! Nadávala v duchu. Začichala. Přes kouř domů sem pronikala svěží vůně lesa... Takže je to vážně daleko od Osady. Pomyslela si sklíčeně.
No... je na čase jednat. Takže začnu tou nejednodušší věcí...
Sigrid se sebrala a několika cílenými pohyby oprášila svůj kabát a šaty. Do vzduchu se vzneslo neuvěřitelné množství prachu a taky trochu sazí.
"Promiňte." Zamumlala lehce provinile, protože část prach se nejspíš dostala i k ostatním kolemjdoucím. Ne že by se provinile cítila, to vážně ne. Ale vzhledem k tomu, že byla dívka se něco takového asi říct mělo.
Zhluboka se nadechla zvláštního vzduchu a prohlédla si se zájmem celou skupinku.
„Vypadám, jako bych prolezla komínem,“ zanaříkala, sundala si látkový "pásek", co měla ještě pořád přes pusu, a jala se oprašovat své oblečení.
Další otázky se hrnuly jedna přes druhou, proto jich většinu vynechala, a řekla jen:
„Kde seženu něco pořádného k jídlu?“
Pak se zamyslela a dodala: „A dá se tu někde umýt?“
Prohrábla si vlasy a zděsila se, když ji na ruce zůstaly saze. Vážně potřebuju oblečení, jídlo a koupel, prohlásila v duchu.
Udělala krok a vzápětí uklouzla na něčem, co zjevně bylo organického původu.
Narovnala se a opětovně se rázně oprášila s vědomím toho, že její pečlivě udržovaný vzhled je v troskách. Některým z přítomných určitě cukaly koutky, proto se na nikoho z nich nedívala.
Bylo ji trapné se teď, v takové situaci, představovat, přesto to udělala. „Říkají mi Sigrid, kdyby to někoho z vás zajímalo.“