Manawydan.eu
27.02.2016 v 23:06
*ze zápisků Risama*
Nevím ani jak jsem se k tomu dostal. Zrovna jsem se vracel do Isharu, abych nakoupil nějaké to jídlo, když jsem spatřil polonahého trpalíka. Podle šrámů v obličeji a podlitinách na ramenou, jsem poznal že muselo dojít k potyčce. Zastavil jsem a po krátkém pozdravení jsem zjistil, že kolem hlásky se shromaždují vlci. Na chvíli jsem tomu nechtěl uvěřit, ale po chvíli k nám přiběhli další dva druhové. Elf a jakýsi mág, připadal mi povědomí, ale jméno jsem si nevybavil.
Rozhodl jsem se, že než cokoliv podniknu, tak zjistím co nejvíc, nechtěl jsem skončit jak nebohý trpaslík. Sice to trochu práce dalo, ale nakonec jsem z nich vypáčil, že tam nejsou jen vlci. Byla tam i nějaká stvůra, k mému překvapení, měli druhové už jakousi kořist, kterou získali z podobné stvůry, kterou skolili předtím. Na otázku jestli mi tu věc mohou ukázat mě odkázali na velitele stráží v Isharských kasárnách. Dlouho jsem neváhal a vyrazil, původně mi velitel ani nechtěl věřit, že se kolem hlásky něco děje, že prý nikdo nic nenahlašoval. Situaci zachránil trpaslík, který si zatím opatřil novou zbroj a přemluvil ho, aby nám pomohl a vyslal oddíl. Se skupinou druhů, jsme se tedy vydali nazpět ke hlásce. Během cesty jsem přemýšlel nad svitkem, to byla právě ta kořist z té stvůry. Neodvažoval jsem si hádat k čemu slouží, ze zamyšlení mě vytrhl hlas elfské hlidky. Překvapeně jsem k němu shlédl a po pár větách jsem zjistil, že elfové přijeli na pomoc.
Byl to lítý boj, krev stříkala z ran a za mocného povzbuzení se nám nakonec podařilo stvůru zabít. Byla to jakási trojhlavá bytost. Neočistil jsem si ani zbraň a už jsem prohledával tělo. Snažil jsem se najít svitek. Od elfů jsme se totiž dozvěděli, že oni ty svitky dokáží přečíst, že dokáží pochopit, co se v nich vlastně skrývá. Jakmile jsem ho našel, tak jsem ho předal elfskému kapitánovi. Naposledy jsem se podíval na skupinku, se kterou jsem porazil stvůru a vydal se dál, abych ukojil svůj hlad a žízeň.
Nevím ani jak jsem se k tomu dostal. Zrovna jsem se vracel do Isharu, abych nakoupil nějaké to jídlo, když jsem spatřil polonahého trpalíka. Podle šrámů v obličeji a podlitinách na ramenou, jsem poznal že muselo dojít k potyčce. Zastavil jsem a po krátkém pozdravení jsem zjistil, že kolem hlásky se shromaždují vlci. Na chvíli jsem tomu nechtěl uvěřit, ale po chvíli k nám přiběhli další dva druhové. Elf a jakýsi mág, připadal mi povědomí, ale jméno jsem si nevybavil.
Rozhodl jsem se, že než cokoliv podniknu, tak zjistím co nejvíc, nechtěl jsem skončit jak nebohý trpaslík. Sice to trochu práce dalo, ale nakonec jsem z nich vypáčil, že tam nejsou jen vlci. Byla tam i nějaká stvůra, k mému překvapení, měli druhové už jakousi kořist, kterou získali z podobné stvůry, kterou skolili předtím. Na otázku jestli mi tu věc mohou ukázat mě odkázali na velitele stráží v Isharských kasárnách. Dlouho jsem neváhal a vyrazil, původně mi velitel ani nechtěl věřit, že se kolem hlásky něco děje, že prý nikdo nic nenahlašoval. Situaci zachránil trpaslík, který si zatím opatřil novou zbroj a přemluvil ho, aby nám pomohl a vyslal oddíl. Se skupinou druhů, jsme se tedy vydali nazpět ke hlásce. Během cesty jsem přemýšlel nad svitkem, to byla právě ta kořist z té stvůry. Neodvažoval jsem si hádat k čemu slouží, ze zamyšlení mě vytrhl hlas elfské hlidky. Překvapeně jsem k němu shlédl a po pár větách jsem zjistil, že elfové přijeli na pomoc.
Byl to lítý boj, krev stříkala z ran a za mocného povzbuzení se nám nakonec podařilo stvůru zabít. Byla to jakási trojhlavá bytost. Neočistil jsem si ani zbraň a už jsem prohledával tělo. Snažil jsem se najít svitek. Od elfů jsme se totiž dozvěděli, že oni ty svitky dokáží přečíst, že dokáží pochopit, co se v nich vlastně skrývá. Jakmile jsem ho našel, tak jsem ho předal elfskému kapitánovi. Naposledy jsem se podíval na skupinku, se kterou jsem porazil stvůru a vydal se dál, abych ukojil svůj hlad a žízeň.