Snář

[Dommi]

[Přestože jsem užitečnost topicu trochu přecenil, přináším další díl Snáře. Jak už jste si pravděpodobně všimli, první část předchozího příspěvku nebyla vlastně k tématu - jde o soukromý "quest", jehož vyvrcholení si nechám na nějakou významnější událost.]

Není toho na světě mnoho, co by stopaře přinutilo zvednout zrak ze země, avšak tomu, co mělo nastat, se nedalo odolat. Štíhlá, ve lněném hávu oděná postava se pozvolna odlepila od země a pohlédla k horizontu, kde v písčitých dunách právě probíhal každodenní zrod ohnivého kotouče, jenž v několika málo následujících hodinách přivodí smrt mnoha z těch, kteří se ukáží být příliš slabí na další den ve žhavé poušti. Lovec si němě vynadal za svou nepozornost a znovu poklek ke stopám, jasně se rýsujícím ve zlaté záplavě. O jejich původci ještě před několika málo minutami pochyboval, jelikož čtyři polštářky, z nichž vnější byly kratší než vnitřní, doprovázeny hlavním polštářkem a špičkami drápů, neurčovaly přesně, které psovité šelmě patří. Dlouhý a špičatý trus s charakteristickým zápachem pouštní lišky ho však nenechal na pochybách. Spíše než přesný druh kořisti však stopaře trápilo stáří sledovaných otisků, jelikož tu byly natolik dlouho, že chlad noci nad ránem stihl vytvořit na vrchních zrnkách písku slabě zřetelnou vlhkost.

Se znovu nabytým pocitem nutnosti se lovec rychle rozběhl podél pásu stop. Nehnal ho však strach z koule intenzivního žáru, jež se co chvíli vyhoupne na oblohu, ale zvedající se vítr, předznamenávající příchod písečné bouře. Představa miliónů zrnek písku vířících vzduchem ho přinutila pevněji přitáhnout těch několik pruhů látky, které mu ve tvaru provizorního turbanu chránily hlavu, tvář i ramena před nabroušeným ostřím slunečních paprsků. Letící zlatá masa by nadobro pohřbila nejen stopy, ale i jeho samotného. Sandály plné miniaturních ostrých kamínků se s želenou pravidelností utápěly a opětovně nořily z jemných závějí, avšak stopař měl smysly až příliš ohlušené blížícím se nebezpečím, než aby cítil bolest. Běžel stále vpřed, hnán sžíravou touhou po odpovědi, o níž věděl, že se skrývá na konci jeho cesty. Hnal se doslova s větrem o závod přes ostré vrcholky dun i hladká údolí, sveřepě ignorujíc odpor přepínaných svalů. Utíkal dokonce i tehdy, když na obzoru zahlédl rozmazaný obrys čehosi, co mohlo i nemuselo být cílem jeho cesty, A tak se stalo, že muže, který porazil vyčerpání, muže, jenž zdárně unikal Slunci i větru, polapil do svých sítí tekutý písek. Když pak bojoval svůj poslední marný boj a rukama sahal po jakékoliv opoře, přistoupil ke kraji oné zrádné pasti kapitán Eaton smutně pravil: „Zdá se příteli, že oba jdeme ke dnu.“
A tam někde v dáli, daleko od tonoucího lovce, se stopa opět změnila

.

Raknai Narmo se s trhnutím probudil a zoufale zalapal po dechu. O tom, že jeho plíce nejsou plné písku, ho přesvědčil až důvěrně známý pohled na střechu srubu, který ho konečně vrátil zpět do neveselé reality. Ve snech ho pravda vyčerpávala nekonečná alegorie honu za pravdou, nicméně bdělý stav nebyl o nic lepší. Obraz krutých vojáků lorda Ifrina De Aloriniel, bijících nebohého Eatona, teď asi pronásledoval více než jednoho svědka nedávných událostí. Ona krutá scéna z doků se mu znovu a znovu promítala před očima. Do krve zmlácený námořník, krutý úšklebek ve tvářích ozbrojenců, netečnost Terencova i marný boj statečného Glumíka – to vše se mu vrátilo.

Elf vyklouzl z kožešin, oblékl se a vykročil ze dveří do temné noci, sám jen se svými myšlenkami. Situace byla neudržitelná. Pokud o kapitána přijdou, pozdrží to plány rady klidně o měsíce či snad i roky, než najdou jiného navigátora. Nehledě na to, že ať už měl Eaton na svědomí cokoli, nikdo si nezaslouží skončit takhle. Jak tak kráčel mezi statnými kmeny stromů, snažil se z mysli vyvolat vězňův náčrtek Ifrinova domu i užitečná fakta, která mu sdělil. Nebylo toho mnoho, avšak znalosti starého trpaslíka Michaela, jenž byl s plány zmíněné budovy detailně seznámen, zaplnily slepá místa k elfově spokojenosti. Hlavní osa plánu tak byla prakticky hotova.

Kolem domu je rozestavěno šest ozbrojenců – dva u zadního vchodu, čtyři u hlavní brány, kde se rovněž potuluje hlídací pes, a jeden střelec na balkóně. Prvním krokem bude odlákání zadní hlídky, která by nejspíše zachytila hluk, nesoucí se z lučíšníkova stanoviště. Její nepřítomnost pak zahájí hlavní část plánu. Z obhlídky domu Raknai dobře věděl, že zábradlí na plošině ve druhém patře je vyvedeno ve tvaru zubatých hradeb a nebude tedy problém na jeden z těchto výčnělků hodit smyčku lasa či lněného lana. Šplhat naštěstí uměl bezvadně, což si vyzkoušel už při výstupu na vrchol střechy elfího srubu, když ji bylo třeba po požáru opravit. Pak bude patrně třeba se co nejrychleji a samozřejmě tiše zbavit střelce, jenž by však mohl byt tvrdým oříškem. Po jeho vyřazení mu budou odebrány insignie vojáků temného rytíře, tedy černé boty a stejně zbarvený plášť. To by mohlo oklamat veškeré strážné, kteří by mu uvnitř domu měli možnost pohledět na záda, a dalo by mu to i jsou šanci oklamat je při střetu z očí do očí. „Doleva, rovně a doleva,“ opakoval si Narmo při své noční toulce. Tam někde by se dle získaných informací měla nacházet Eatonova cela. Pak už bude stačit jen proniknout dovnitř a vězně dostat z budovy. Jak to znělo jednoduše…

Raknai si povzdechl a usadil se pod korunu nejbližšího stromu. Slabin a otázek v základní části plánu bylo až příliš mnoho. Už jen část s odlákáním zadních, popřípadě i předních hlídek, byla náročná a vyžádá si pečlivé prostudování. Michael navrhl, že by mohli zinscenovat přepad Ifrinovy dcery, toho času sídlící ve městě, při jedné z jejích cest do otcova sídla, a následné přivolání strážných od vily na pomoc. Tento návrh ovšem nebyl bez rizik. Je možné, že se k osvoboditelům dostane informace o přesunu příliš pozdě na to, aby jí využili, nebo dokonce vůbec. A i kdyby tento úskok vyšel, není jisté, že by na pomoc vyběhli všichni ozbrojenci – v tom případě by bylo třeba přijít s náhradním plánem, který by ten zbytek rozptýlil. Starý trpaslík navrhl bahenní plyn, který by dle Narma ovšem až příliš jasně ukázal, že se jedné o lest. Další návrh obsahoval vhodně vypuštěný roj včel, nicméně nevypočitatelný hmyz také nevypadal jako ta nejlepší možnost. Stopař v zoufalství skryl obličej do dlaní. Pokud nedokáže vyřešit ani první část plánu, co teprve boj na balkóně.

O tom, že si se skvěle trénovaným střelcem sám nedokáže poradit, neměl nejmenších pochyb. Bude tedy třeba, aby na plošinu vyšplhalo vícero bojovníku, což by ovšem výrazně zvýšilo riziko prozrazení. Na druhou stranu by však tito zabijáci působili jako záloha, která by se při možných potížích mohla více než hodit. Poslední z mnoha trhlin v návrhu útoku pak bylo osazenstvo vily. Nejen že neměl nejmenší povědomí o tom, na kolik patrol může v jejích chodbách natrefit, ale navíc ani nevěděl, zda dveře od cely někdo hlídá. V případě, že ano, by se akce osvobození stala zhola nemožnou, jelikož dle známých faktů měl paranoidní černý rytíř ložnici hned vedle kapitánova vězení a jistě by se při sebemenším náznaku problému okamžitě probudil a rázně zakročil. Ovšem čekání na chvíli, kdy bude Lord Ifrin De Aloriniel mimo město, by mohlo stát Eatona život. Také bude třeba nakoupit šperháky..

Z úst postavy opírající se o kmen stromu unikl bezútěšný povzdech. Bude třeba kontaktovat příslušné lidi a vše s nimi dopodrobna probrat. A zima se blíží.