Manawydan.eu
Do hobití nátury patří, mimo jiné neřesti, také nepředvídaná a velmi nutkavá touha vydat se poznat širý svět. Stejná touha přepadla i hobita Mrkvičku. Opustil zavedenou alchymistickou laboratoř, před odchodem rozdal svůj majetek, rozloučil se s přáteli a vyrazil na jih.
Dlouho se toulal po tamních krajích co počasí, nestvůry a bolest dovolila. Až když ho opět přepadly myšlenky na domov a dobré jídlo se to stalo. Byl přepaden. A to prosím tím nejhorším způsobem. Banda banditů se shlukla kolem něj a něž se stačil chudák hobit vzpamatovat tak dostal jednu dobře mířenou ránu do zátylku.
Probudil se až celý svázaný v nějakém jejich doupěti. Roubík v puse, ruce svázané provazem a na hlavě obří boule. Co bylo ovšem nejhorší - měl strašný hlad. V tak mizerné situaci ještě nikdy nebyl. Věznili ho dlouho, že ani sám neví jak a každý den se opakoval úplně stejně jako ty předchozí.
Jednoho dne se jeden z výše postavených banditů nějak úplně šťastně nepohodl s medvědem - medvěd mu ukousnul velký kus ruky. A jelikož u chudáka hobita nalezli velké množství bylin, tak jim došlo, že by se mohl v tomto oboru vyznat. Nařídili mu aby mu pochroumanou ruku uzdravil. sušené bylinky, které bandité měli u sebe nestály za nic. A tak po dlouhém přesvědčování svolili a pustili hobita na louku aby čersvé byliny našel. Bandita se tak úspěšně uzdravil a ostatní břídilové začali služby hobita využívat. Vařil jim tak další a další lektvary.
Hobit nebyl vůbec hloupý a pomaličku jim do každé lahvičky, kterou uvařil, dával také trochu rulíku. Přiotrávení bandité se motali po tábořišti a hlavnímu banditovi brzy došlo, že to není náhodou. Ubohý hobit. Takovou nakládačku ještě nikdy předtím nedostal. Bylo mu jasné jediné - musí urychleně zmizet a to ideálně doslova.
Ze zbylých bylin po paměti v noci uvařil lektvar neviditelnosti. A ráno, když pro něj přišli nadělit mu druhou "dávku" ho vypil a zmizel. Nastal šílený zmatek, kterého hobit využil a dostal se konečně z tábora ven. V otrhaných šatech, bez jediné věci u sebe se konečně dostal ke hradbám Cyprony.
Tento příběh si vyslechla kovářka Valerie o několik dní později ve svém domě. Znáte kováře, snadno se rozohní a když si něco vezmou za své, tak za tím jdou přes... i kdyby mrtvoly z nebe měly padat. Stejně se stalo i nyní. Prý uspořádá trestnou výpravu na ty zločince. Ale o tom zase až v jiném příběhu.
Dlouho se toulal po tamních krajích co počasí, nestvůry a bolest dovolila. Až když ho opět přepadly myšlenky na domov a dobré jídlo se to stalo. Byl přepaden. A to prosím tím nejhorším způsobem. Banda banditů se shlukla kolem něj a něž se stačil chudák hobit vzpamatovat tak dostal jednu dobře mířenou ránu do zátylku.
Probudil se až celý svázaný v nějakém jejich doupěti. Roubík v puse, ruce svázané provazem a na hlavě obří boule. Co bylo ovšem nejhorší - měl strašný hlad. V tak mizerné situaci ještě nikdy nebyl. Věznili ho dlouho, že ani sám neví jak a každý den se opakoval úplně stejně jako ty předchozí.
Jednoho dne se jeden z výše postavených banditů nějak úplně šťastně nepohodl s medvědem - medvěd mu ukousnul velký kus ruky. A jelikož u chudáka hobita nalezli velké množství bylin, tak jim došlo, že by se mohl v tomto oboru vyznat. Nařídili mu aby mu pochroumanou ruku uzdravil. sušené bylinky, které bandité měli u sebe nestály za nic. A tak po dlouhém přesvědčování svolili a pustili hobita na louku aby čersvé byliny našel. Bandita se tak úspěšně uzdravil a ostatní břídilové začali služby hobita využívat. Vařil jim tak další a další lektvary.
Hobit nebyl vůbec hloupý a pomaličku jim do každé lahvičky, kterou uvařil, dával také trochu rulíku. Přiotrávení bandité se motali po tábořišti a hlavnímu banditovi brzy došlo, že to není náhodou. Ubohý hobit. Takovou nakládačku ještě nikdy předtím nedostal. Bylo mu jasné jediné - musí urychleně zmizet a to ideálně doslova.
Ze zbylých bylin po paměti v noci uvařil lektvar neviditelnosti. A ráno, když pro něj přišli nadělit mu druhou "dávku" ho vypil a zmizel. Nastal šílený zmatek, kterého hobit využil a dostal se konečně z tábora ven. V otrhaných šatech, bez jediné věci u sebe se konečně dostal ke hradbám Cyprony.
Tento příběh si vyslechla kovářka Valerie o několik dní později ve svém domě. Znáte kováře, snadno se rozohní a když si něco vezmou za své, tak za tím jdou přes... i kdyby mrtvoly z nebe měly padat. Stejně se stalo i nyní. Prý uspořádá trestnou výpravu na ty zločince. Ale o tom zase až v jiném příběhu.