[RP] Kronika Quendë - DL

[Triad]

Pokud chcete hudební doprovod ke čtení, tak jsem vybral některé skladby, které považuji za vhodné.
Ideálně nechte vždy dohrát skladbu a pak si pusťte další společně se čtením - odkaz před novým odstavcem.
Prosím čtete velmi pomalu, jedná se pravděpodobně o můj poslední zápis jakožto GM Elfů.
Bylo doplněno pár screenshotů, které ladí k textu a hudbě.

I. HUDBA

Většina z Vás by si řekla, že dnešek bude dnem, jako každý jiný. Psalo se Jaro 4.Novu, 351. roku 0:00 hodin v noci. Doba, kdy většina stvoření ulehá ke spánku, nebo už dávno spí. Pro všechny elfy na území království Eldarion, toto však neplatilo. Většinu z nich poslední dobou trápily bezesné noci bez spánku, kdy jen leželi na svých lůžkách a před očima se jim promítal celý jejich život. Chybělo totiž jen pár hodin do toho okamžiku, kdy všichni bojovníci, střelci, jezdci a mágové vstanou od svých milovaných z postele a začnou se chystat na jednu z největších bitev v novodobých dějinách Eldarionu a elfí rasy jako takové. Bylo klidné, ale nezvykle chladné počasí. Zástavy Eldarionu zlehka vlály na všech věžích a bránách. Po čtyřech hodinách, začali první elfové vstávat od svých milovaných. Ať už od manželek, či manželů, milovaných zvířat, která vždy stála po jejich boku, všichni věděli, že se dost možná právě oni nevrátí ke svým milovaným zpět na místa, která pro ně byla mnoho měsíců domovem. Začal se zvedat vítr, elfové se začali připravovat na jejich největší bitvu v celém jejich životě. Bojovníci se začali navlékat do svých falérových zbrojích, hrdě navlékaly tabardy se znakem Eldarionu – království, které stvořilo jejich úsilí a touha za domovem. Střelci pomalu rovnali své střelivo, někdy až několikrát kontrolovali, aby jejich šípy byly dokonalé. Hraničáři trávily spoustu času se svými věrnými zvířecími společníky, které také čekal největší boj jejich života. Zvedl se silný vítr, oddíly se začaly formovat před svými stany a tvořily řady. Všichni z nich byli naprosto odhodláni čelit smrti a zlu, které sužuje jejich domov a jejich srdce. V královském stanu se mísily stejné pocity tak jako v celém táboře. Ernil Elessar poklekl a pronesl dlouhou modlitbu, ve které se modlil za přízeň Corellona pro své bratry a sestry v nadcházejí bitvě. Do zbroje mu pomáhala bývalá královna Galeath, jeho matka. Myšlenka vyslat svého jediného syna do nelítostné bitvy proti nemrtvým ji naprosto devastovala a trhala srdce. Utáhla poslední řemínky zbroje svému synovi a políbila jej na čelo. Popřála mu mnoho štěstí.

Ernil Elessar vyšel jistým krokem ze svého stanu. Vojáci okolo začali poklekávat před svým vládcem. Jindy nelítostný ernil dnes věnoval krátké poklony všem svým spolubojovníkům a spolubojovnicím. Věděl, že dnes bojují všichni společně za svůj domov, za svůj lid. Do sedla mu pomohla královská garda, která zůstala v táboře, aby chránila matku Galeath. Ernil Elessar pobídl koně a se zbývajícími vojáky vjel do samého centra tábora, kde už byli všichni nastoupení a čekali na jeho příjezd. Během příjezdu každému z oddílů věnoval hlubokou úklonu v sedle. Oddíly bez váhání před svým vládcem poklekli. Ernil Elessar se zahleděl na korouhev Eldarionu, která byla na bráně tábora. V jeho očích byl strach. Strach byl i v očích všech nastoupených elfů.

„Bratři, sestry, ničeho se nebojte. My všichni, co tu dnes jsme, máme strach. Budeme bojovat proti samotnému zlu, které již zabilo mnoho z našich bratří a sester. Dnes, dnes se mu ale postavíme. Dnes, budeme bojovat za svůj domov. Já vás žádám, povstaňte bojovnící Eldarionu, vyražte se mnou zpět dobýt náš domov!“ 

V ten moment celá nastoupená armáda povstala z pokleku a vyzdvihla své zbraně do vzduchu s odhodlaným výkřikem „Aiya!“ Armáda se seřadila a zamířila na západ směrem k Eldamaru. Byli vyprovázeni pohledy ustaraných elfů, kteří zůstali v táboře, kde modlili se za vítězství a hlavně za své milované. 

Armáda odhodlaným krokem pochodovala k Eldamaru. Lesní zvěř jakoby zmizela. Ani ptáci nebyli v korunách stromů. Tam, kde se lesy obvykle nesl zpěv ptáků, bylo naprosté ticho. Začala padat mlha. Vojsko postupovalo kupředu s Ernilem v čele. Ernil pozdvihl sevřenou pěst a dal signál k zastavení vojska. Armáda Eldarionu zaujala pozice. Jízda na křídlech, hraničáři za pěchotou, pěchota v čele společně s Ernilem na svém bílém hřebci.

II. HUDBA

Ernil popojel o několik kroků před odhodlanou armádu, aby pronesl několik slov. 

„Mé sestry, mí bratři, rád bych pronesl několik slov.“
Celá armáda utichla, její zrak se upíral do očí jejich vůdce ernila Elessara.
„Nebojte se smrti! Zasvětili jsme svůj život k tomu, abychom dobyli zpět náš domov. Chceme, aby naše děti opět viděli Eldamar, když se na jaře začne vše rozkvétat. Chceme se opět procházet v našich zahradách. Vím, že jste unavení z neustálého bojování, ale já vás teď a nyní žádám! Stůjme všichni při sobě tak pevně, jako jsme nestáli nikdy předtím. Tohle je naše chvíle, tohle je naše poslední bitva před tím, než opět vkročíme do Eldamaru! Kupředu, za Eldamar, za život!“



Armáda vyrazila s hlasitým pokřikem směrem na Eldamar zahalený v mlze. Ernil Elessar společně s jízdou, která se k němu přidala z křídel vedl čelní útok do neznámé mlhy. První kopí začala narážet a začaly se ozývat kostěné zvuky. Kostry, stíny, nemrtví elfové – to vše se vynořilo na ernila a jízdu Eldarionu. Většina jízdy byla stažena ze sedel a byli nuceni bojovat na zemi. Ernil Elessar se stále neúprosně držel v sedle a odhodlaně bojoval proti nemrtvým bratrům. Z mlhy se vynořilo stvoření, které připomínalo nemrtvého obra a svou obrovskou rukou odmrštilo Ernila i jeho koně na zem. Ernil vypadl ze sedla, byl nucen ve své zbroji bojovat na zemi. Jeho boj připomínal spíš tanec, kdy při každém taktu složil na zem jednu z nemrtvých příšer. Když už to začínalo vypadat, že zbytek jízdy s Ernilem budou přečísleni a poraženi, tak s neskutečným odhodláním skočil do bitevní vřavy zbytek armády. Střelci s mágy se zaměřovali na větší nemrtvé příšery, zatímco pěchota společně s Ernilem bojovali v první řadě. Bitva se zdála být nekonečnou, ztráty byly na obou stranách. Ztráty u nemrtvých obyvatel Eldamaru byly jen číselnou hodnotou, zatímco každá ztráta na straně Eldarionu, byl zmařený život. Ernil se mezitím dostal zpět ke svému koni a snažil se dostat zpět do sedla. V ten moment to přišlo, obrovský rudý, Bolestí posedlý pavouk. Zůstal stát přímo před Ernilem…

III. HUDBA

Pavouk zastihl nepřipraveného ernila a provedl první útok, zabořil svá ostrá makadla přímo do koně Ernila a na místě ho propíchnul. Ernil vypadl ze sedla na zem, rychle se posbíral a pak to uviděl. Jeho věrný kůň byl mrtvý. Zůstal ležet v krvi jen pár kroků před ním. Ernila popadl vztek. Věděl, že tohle stvoření je to, proti čemu celou dobu bojují. Neváhal a začal provádět rychlé výpady směrem k příšeře. Příšera se až neskutečně bránila a odolávala jeho útokům čepelím. Když už se Ernilovi povedlo provést výpad, ostří neprošlo vůbec skrz. Boj vypadal, jakoby Ernil bojoval s horou, která ho chtěla zabít. Tento boj probíhal až neskutečně dlouho. Byl vyčerpávající alespoň pro Ernila. Bylo podivné, že se nemrtví vyhýbají oblasti souboje příšery s Ernilem. Brzy začali nemrtví získávat nad elfy převahu. Elfové v přítomnosti svého vůdce, který chrabře bojoval se samotným zlem nechtěli ustoupit a snažili se mu pomoci jak jen mohli, když v ten okamžik to přišlo. Příšera se přestala hlavně jen bránit a provedla několik po sobě jdoucích výpadů svými makadly. Ernil neměl šanci. Jedno makadlo jej zasáhlo a prošlo jak jeho brněním, tak jeho tělem. Příšera na důkaz svého vítězství makadlem i s Ernilem udeřila o zem, aby ho ze své nohy sundala. Ernil zůstal ležet shodou okolností vedle svého již mrtvého koně. Měl zranění, které znamenalo jistou smrt. Elfové na několik okamžiků zatuhli, když viděli tuto hrůzu. Avšak místo toho, aby ustoupili se až bezhlavě vrhli do boje. Už nebojovali za Eldamar. Bojovali kvůli přežití, bojovali proto, protože se chtěli chtít mstít. Mstít za Ernila, mstít za elfy, mstít za sebe. Příšera se stáhla, jakoby ji nic už v téhle bitvě nezajímalo. Nemrtví rychle po smrti ernila získali převahu. Zadní řady armády se dali na útěk zpět do tábora, aby alespoň zachránili ty, co přežili – marně. Nemrtví vyslali za prchajícími vojáky stíny. Stíny, které dokázali běžet mnohem rychleji než kterýkoliv kůň brzy dostihli ustupující vojáky a roztrhali je na kusy. Z armády nezbylo nic... 

Správné motivy nikdy nezaručují vítězství, vždy je lepší přijmout ruku, která nabízí pomoc, než ji odmítnout s tím, že pomoci není třeba.

Galeath pravděpodobně ucítila, když její syn vydechl naposledy a zavelela k ústupu z oblasti Eldarionu. Nebyl to ústup, spíš boj o přežití. Elfové se rozprchli k hranicím na severu, jakmile překročili most, každý se vydal na jinou stranu. Brzy se dostali elfové i k elfímu srubu v Isharionu, kde o všem informovali Ismian’a, ernilova pobočníka, který byl vyslán do Isharionu jako diplomat a ostatní elfy, na které narazili v Isharu a v Cyproně. Z kdysi velkého a silného království zůstala jen hrstka přeživších. Galeath společně s královskou gardou se ztratila, nebo nechce být nalezena. Nyní je z každý elfů odkázaný sám na sebe.


Ismian’a začaly sžírat temné myšlenky – proč jsem o tom nevěděl - proč nechtěl Ernil, abychom my, co jsme byli posláni do Isharu se vrátili a bojovali – proč jsem byl poslán sem já a ne někdo jiný – proč jsem nemohl bojovat – dokázal bych něco změnit – selhal jsem?...

Tímto končím jako rasové GM Elfů. Díky moc všem, se kterými jsem měl tu čest budovat společné království. Ten, kdo příjde po mně na pozici rasového GM Elfů, má volnou ruku a nijak neplánuji ho v DL elfů omezovat. Vše je hezky rozepsáno buď tady a nebo v interní části elfů. Tímto končí současná DL Elfů - selháním. Elfové se příliš separovali od ostatních ras a prohráli svůj boj s Bolestí. Elfové jsou nyní slabší než kdy byli. Je jen jich pár. Zbytek zůstal v elfím srubu. Pochopitelně drby se roznesly rychle po všech koutech světa, takže vaše postavy ví, co se stalo (i když nejste elf). Takže díky ještě všem, kteří si založili elfa a všem, kteří se podíleli na společné hře.

Za případné chyby se omlouvám, nechtěl jsem to dát na fórum během dne, chtěl jsem to sem nahodit hned po dopsání. Korekturu jsem nedělal, tak snad tam nebude moc chyb.

Pokud ano, tak buďte prosím schovívaví.