[RP] Dobrodružství Rimoye a Varouse

[Rimoy]

V pevnosti
Cítil jsem se v jednom ohni. I když jsem strávil nějakou dobu v královské magické akademii, stejně jsem cítil, jak oheň spaluje můj plášť a rozpálené brnění mi vpaluje do kůže nepříjemný otisk.
„Tak už ho sejmi“ křičel na mě Varous, který střílel jeden šíp za druhým a naháněl kouzelnické adepty po velké místnosti.
Několikrát se mi podařilo toho hubeného kouzelníka tvrdě zasáhnout, ale nakonec dokázal získat chvilku času, aby vykřikl teleportační zaklínadlo. V místnosti zapraskalo a mág byl najednou pryč.
Když Varous zastřelil posledního adepta, oba jsme těžce oddychovali. Z róby, kterou měl Varous na sobě, i z mého pláště zbyly jen ohořelé cáry látky, které jen stěží připomínaly nějaký oděv.
„Že mi vždycky vlítnem do takovýho průseru“ snažil se žertovat Varous, když jsme si na chvíli sedli abychom nabrali dech.
„To byly hrozný šlehy, co jsem dostával od toho kouzelníka“ povídám po chvilce mlčení. „Byl to takový hubeňour, ale uhýbal a metal po nás ohnivá kouzla tak rychle, že jsem to ještě neviděl.“
„Nebo jsi pomalejší víc, než si myslíš“ zahlásil pobaveně Varous, když prohlížel knihy a svitky na dlouhém stole.
Žádné další informace se nám nepodařilo přidat k těm, které jsme znali z již nalezených předchozích poznámek a zápisků. Po chvilce jsme narazili na chodbu s neviditelnými stěnami, které tvořili nějaké bludiště. Nevím kolik času jsme tam strávili, ale nakonec jsme se dokázali dostat k dalším dveřím. Oba jsme zřetelně cítili silnou přítomnost magie. Když Varous opatrně pootevřel dveře a nakoukl dovnitř, bylo slyšet několik hlasů. Asi jsme o sebe nějak zavadili nebo co, ale jak jsem se opřel o dveře a chtěl se podívat, tak najednou Varouse něco vtáhlo do dveří, které se za ním automaticky zavřely. V tu chvíli jsem zazmatkoval a nevěděl co dělat dříve. Z mého hektického přemítání mě vytrhl výbuch zpoza dveří. Najednou se rozlétly dokořán a vyběhl z nich Varous.
„BACHA“ řval a ve tváři měl vyděšený výraz. V patách mu byl velký černý démon. Pustili jsme se do něj tak, jak jsme uměli nejlépe. Kolem nás létaly ohnivé koule a vlny energie, které vypouštěl ten hubený kouzelník. S obrovským štěstím se nám podařilo démona zabít, ale kouzelník nám opět unikl. Byl jsem šokován až skoro znechucen z toho, co jsem viděl. Všude spoustu krve, svícny kolem dokola nějakého obětního místa a kusy těl poházených po podlaze. Snažili jsme znovu si srovnat myšlenky a najít cestu jak dál. Našli jsme dvě páky, které snad ovládaly nějaké tajné dveře, ale nepodařilo se nám zjistit jaké. Dlouho jsme pátrali po tajných chodbách a snad i nějaké našli, ale klíč nebo mechanismus, který by je zpřístupnil, nám zůstal skryt.
Byl již večer, když jsme s odevzdanými výrazy opustili podzemí. Při projíždění severní branou Isharu nás míjely osoby různých ras ve večerním veselí.
Musel jsem se Varouse zeptat. „Co se tam stalo, co jsi viděl za těmi dveřmi?“ Odpovědi jsem se dočkal, až když jsme usedli ke stolu ve vzdáleném rohu ve Vývařovně U sekyrky. Varous mi začal scénu za dveřmi popisovat:

„Jestli se tam vrátíme“ pokračoval v monologu, „tak nás musí být víc. Nemůžeme přeci na takový místa chodit jen ve dvou. Navíc tam byly dvě páky, který mohly ovládat cokoliv. I kdybychom se přetrhli, tak ve dvou všechno neoběháme a nezjistíme co a jak.“
„Možná jsme si špatně vyložili zápisky z těch knih, co jsme tam našli“ odvětil jsem. „Prostudujeme to znovu a vrátíme se tam. Přeci nám ten hubeňour nemůže jen tak pláchnout.“
S lepší náladou jsme se pustili do uvařeného jídla.