[RP] Dobrodružství Rimoye a Varouse

[Rimoy]

Ztracené území
Varous jakoby se do země propadl. Nebylo po něm ani vidu ani slechu. Ptal jsem se po něm ve Vývařovně U sekyrky, v hospodě U zpívajícího korbelu i u stráží, ale nikdo o něm nevěděl. Nešťastnou náhodou nebo možná vlastní neopatrností jsem přišel o svého koně a chtěl jsem ho poprosit o vystopování a ochočení jiného. Pravda, odvykl jsem a tak když jsem pobíhal po Isharionském království, mé nohy protestovaly.
Podařilo se mi ochránit jednu osobu před  ettiny a chystal se k návratu do Isharu oznámit Courtlandovi, že je úkol úspěšně dokončen, když jsem uslyšel rámus. V Severním hvozdu byly často slyšet zvláštní zvuky, alespoň mi to tak připadalo, ale tohle byl opravdu rachot. Spíše jsem slyšel, než viděl, lámání větví a hlasitý dusot nějakého obrovského zvířete. Připravil jsem si zbraň a připravil se vyrazit k útoku, ať je to co je to. Uslyšel jsem řev medvěda, dodal jsem si odvahy a vyrazil k útoku. Pak už si jen pamatuji, jak ležím na zádech a neuvěřitelně mě bolí hrudník. Najednou mi někdo zvedá hledí mé přilby.
„Měl jsi docela kliku, víš to?“ v mrákotách poznávám Varousův hlas. „Kdybych nebyl poblíž, tak nevím co by s tebou Obnovitel provedl“. S hekáním a sípáním jsem se pomalu postavil na nohy. „Kdo že?“ opáčil jsem tázavým tónem, ale hledí mi spadlo zpět, takže jsem mluvil spíš sám k sobě a helmou zněl můj hlas. „Co to..ksakru“ sundal jsem poškozenou helmu a ve vzteku ji nakopnul. Když jsem se ohlédl, pochopil jsem, že Varous mluví o svém novém zvířecím společníkovi. Obrovský medvěd Grizzly se líně povaloval vedle hraničáře. „To je Obnovitel“ vítězoslavně pravil Varous a ukázal na medvěda. Cestou do Isharu mi vyprávěl, že se potřeboval více soustředit a poznávat tajemství lesa a proto jsme se dlouho neviděli. Dozvěděl jsem se, že ochočení medvěda Grizzlyho je považováno za jedno z nejtěžších, ne-li úplně to nejtěžší co může výborný hraničář zvládnout.
 
Po té, co mi Varous sehnal nového koně, jsme se rozpovídali o dalším dobrodružství. Při jedné ze svých cest na východ jsem dojel až na území Eldamaru – bývalého království elfů a narazil na stvoření, která snad kdysi bývala elfy. Jeden z nich však byl zvláštní, jakoby k těm ostatním nepatřil. Když mě onehdy spatřil, začal připravovat zaklínadlo. Tenkrát jsem bral nohy na ramena, protože jsem na sobě měl jen lehké brnění, ale teď jsem byl více než připraven se tam vrátit.
„Varousi, musíme na jihovýchod“ vyhrknul jsem najednou. „Projížděl jsem územím elfů a narazil na neobyčejného bojovníka ve zvláštním brnění a rozhodně nevypadal, že by si chtěl jen tak poklábosit“. V hraničářově pohledu jsem viděl zajiskření a ani jsem nemusel čekat na projev souhlasu.
 
Když jsme míjeli Otorsonův vodopád, naše veselá náladu pomalu ustupovala. Jakmile jsme projeli Hvozdem padlých stínů a ocitli se u hraničních kamenů u mostu přes řeku Keru, bylo v našich tvářích napětí a očekávání. Pokračovali jsme stále na jih a ovzduší bylo horší a horší. Těžce se nám dýchalo a byl cítit zápach mrtvých a hnijících těl. Když jsme vyjeli z lesa, byl Varous o několik koňských délek přede mnou. V jednu chvíli se otočil a tryskem se vrátil ke mně. „Viděl jsem ho, je tam“ povídá mi tlumeným hlasem.

Oba jsme odjeli kus dál a přivázali koně na hranici lesa. Varous si připravil luk a naplnil toulec šípy, já sundal ze zad velké obouruční kladivo a připravil se na boj. Byli jsme plní odhodlání, posilnění lektvary od alchymistů a věřili jsme, že i díky našemu zvířecímu pomocníkovi zvítězíme rychle a hladce. Boj, který následoval, byl vyčerpávající a zdál se nekonečný.
Vzduch, už tak těžký veškerým tím zápachem, se naplnil pachem potu a krve. Varous posílal Obnovitele neustále do útoku a střílel šíp za šípem. Já dělal všechno možné, abych prorazil obranu válečníka, která se zdála být magická. Zdálo se, že mu naše rány nic nedělají.
 
„Igni Yeno Evart“ ozývalo se s železnou pravidelností z úst neuvěřitelně odolného a houževnatého bojovníka. Možná jsme měli štěstí nebo jsme ho dokázali zaměstnávat, ale kouzla se mu nedařila. Postupně se jeho útoky stávaly pomalejšími, ale to i ty naše. Oba jsme byli zadýchaní a účinky lektvarů pomalu přestávaly působit. Některé naše útoky začaly postrádat přesnost a projevovala se únava. Šípy z Varousova luku létaly kolem, jak se snažil nepřítele zasáhnout a já kladivem dával čím dál slabší rány. Stalo se to ve chvíli, kdy jsem se napřahoval k dalšímu úderu. Únavou jsem sotva držel zbraň a odkryl jsem místo, které mi nechránila zbroj. Postřehnul jsem jen zahnutou čepel jak sviští vzduchem směrem k mému tělu a pak jen strašný zvířecí řev, jak Obnovitel vpadl do rány, kterou jsem měl pocítit já. Smrt našeho zvířecího společníka v nás vyvolala pocity zuřivosti a vlila novou krev do žil. S řevem a znovunalezenou energií jsme se pustili opět do nekonečně dlouho trvajícího boje. Utržil jsem spoustu ran a některé části mého brnění byly rozbité a rozpadaly se. Podařilo se mi na chvíli vzdálit, abych nabral trochu sil a Varous převzal iniciativu. Ani on v lehké kožené zbroji nebyl dostatečně rychlý a obdržel několik tvrdých ran. Ale válečník slábl, z jeho ran tekla černá krev a jeho útoky byly stále pomalejší.
Varousovi se podařil neuvěřitelně přesný zásah a šíp se zabodl válečníkovi přímo do krku. Ta chvilka, kdy zavrávoral, stačila k tomu, abych sebral zbytky sil a rozmáchl se k tvrdému úderu. Mohutná drtivá síla kladiva zasáhla bojovníka do hlavy a téměř ji oddělila od těla. Nekonečný boj skončil a náš nepřítel padl k zemi mrtev.

K smrti vyčerpaní jsme padli na zem a ztěžka oddychovali. Únava se zrcadlila v našich očích, když se po dlouhých minutách naše pohledy opět střetly. Se silami, které nám zbývaly, jsme prohlédli tělo a celí pomlácení vyrazili zpět do Isharu.
 
„Tak mě zase dlouho neuvidíš“ pronesl Varous, když jsme leželi v lazaretu ve Vilhelmovicích a elfové nám léčili naše zranění. Nic jsem nenamítal. Poznal jsem, že ho ztráta Obnovitele, prvního grizzlyho, kterého se mu podařilo ochočit, hluboce zasáhla. Když jsem se probral, byl už pryč. Já jen doufal, že prostředí hvozdů vyléčí jeho pošramocenou duši a brzy se zase shledáme.