Manawydan.eu
Valerie, dcera kováře, přišla do Isharu někdy asi v 60. letech 3. století. Měla tehdy jen malý vak s věcma - bochník chleba, malý váček stříbrňáků a na sobě to nejprostší a otrhané oblečení, na kterém byly znát útrapy dlouhé cesty. Stejně jako většina stvoření tehdejší doby si i ona nejprve musela projít strastiplnou a dlouhou cestou, než se (snad zázrakem) vymotala z oblasti na severu, která byla zasažena Bolestí. Mnoho z těch, kdo to tehdy dokázali, stanulo před branami města ve stavu šílenství či pološílenství a putovali tak rovnou do městského blázince. Bohové či osud však měli s mladou učednicí černých řemesel jiné plány a tak hned za branami města dozvěděla se nezkušená tovaryška, že město shání mimojiné i drobné kovové součástky na výrobu mechanismů sloužících pro počínající boj s Pohromou. Poslední peníze tedy moudře utratila za nástroje potřebné pro provoz řemesla a na nějakou dobu se usadila na ulici poblíž městské, volně přístupné výhně, která se dodnes nachází na tržišti. Zakázka pro město byla během pár dní dokončena, což přineslo mladé řemeslnici trochu té slávy a brzy se tak rozkřiklo, že ve městě je nové děvče s pro děvčata trochu netradiční živností. Krom zakázek pro město se tedy brzy živila i prací pro kolem procházející dobrodruhy, kterých bylo díky strategické pozici isharské kovárny nemálo.
Materiál na výrobu tehdy horko těžko získávala z nedalekého dolu, který je ve správě národa trpaslíků. Díky tomu si postupem času mezi nimi získávala známé - zejména zkušeného kováře Istara a toho času učedníka Michaela, který spolu s ní získával od mistra rady a znalosti. Tito dva se stali jejími blízkými přáteli a poskytovali jí spojení do komunity trpaslíků, což se ukázalo jako nedocenitelná výhoda. Neboť od koho jiného se učit kovařinu, než od mistrů tohoto řemesla, přestože někdy trochu mrzoutských a snažících se střežit si ta největší tajemství jen pro sebe. Postupem času si získávala jejich důvěru, což o mnoho let později vyvrcholilo i pozváním na trpasličí sněm, kde i přes (u trpaslíků tak obvyklé) brblání některých získala Valerie čestný titul "přítel trpaslíků" od samotného jejich krále. Ale to už bychom trochu předbíhali..
Stejně tak jako s trpaslíky, podobně dobré vztahy si budovala i s mnoha jinými skupinami, ať už šlo třeba o Arcanum, elfy či orky. Obchod totiž začínal kvést Valerii víc než dobře a rasy tehdy hledali společné cesty, jinak by na tak malém území okleštěném Bolestí vůbec nemohli společně existovat. Někdy v té době poznala osoby jako například Mira, Terezu Černovírovou, Horiana Vorena, Glumíka Jedličku, orskského náčelníka Nazgela, otrlého elfa Süleho a mnoho dalších, jejichž osudy se s těmi jejími protínaly i v mnohých letech budoucích.
Jak se o dost později ukázalo, všechny tyto známosti ovlivnily značně život její i mnoha dalších obyvatel Manawydanu, nehledě na to, že dobrá síť kontaktů je pro obchod stěžejní.. Ale o tom snad už víc příště.
OOC: Omlouvám se za případné nepřesnosti a nepříliš podrobný popis dávných událostí, sepisuji to po mnoha letech.
Materiál na výrobu tehdy horko těžko získávala z nedalekého dolu, který je ve správě národa trpaslíků. Díky tomu si postupem času mezi nimi získávala známé - zejména zkušeného kováře Istara a toho času učedníka Michaela, který spolu s ní získával od mistra rady a znalosti. Tito dva se stali jejími blízkými přáteli a poskytovali jí spojení do komunity trpaslíků, což se ukázalo jako nedocenitelná výhoda. Neboť od koho jiného se učit kovařinu, než od mistrů tohoto řemesla, přestože někdy trochu mrzoutských a snažících se střežit si ta největší tajemství jen pro sebe. Postupem času si získávala jejich důvěru, což o mnoho let později vyvrcholilo i pozváním na trpasličí sněm, kde i přes (u trpaslíků tak obvyklé) brblání některých získala Valerie čestný titul "přítel trpaslíků" od samotného jejich krále. Ale to už bychom trochu předbíhali..
Stejně tak jako s trpaslíky, podobně dobré vztahy si budovala i s mnoha jinými skupinami, ať už šlo třeba o Arcanum, elfy či orky. Obchod totiž začínal kvést Valerii víc než dobře a rasy tehdy hledali společné cesty, jinak by na tak malém území okleštěném Bolestí vůbec nemohli společně existovat. Někdy v té době poznala osoby jako například Mira, Terezu Černovírovou, Horiana Vorena, Glumíka Jedličku, orskského náčelníka Nazgela, otrlého elfa Süleho a mnoho dalších, jejichž osudy se s těmi jejími protínaly i v mnohých letech budoucích.
Jak se o dost později ukázalo, všechny tyto známosti ovlivnily značně život její i mnoha dalších obyvatel Manawydanu, nehledě na to, že dobrá síť kontaktů je pro obchod stěžejní.. Ale o tom snad už víc příště.
OOC: Omlouvám se za případné nepřesnosti a nepříliš podrobný popis dávných událostí, sepisuji to po mnoha letech.
Valerie (Semper Fidelis) - kovářka, drátenice a slévačka, vévodkyně Cyprony