[RP] Dobrodružství Rimoye a Varouse
#7
Tik-tak, tik-tak
 
Znovu a znovu plním lovecké vývěsky. Ti lovci jsou snad nenasytní. Ale je pravda, že města jsou plná hladových krků a hospody potřebují něco nabízet. Nakonec všichni potřebují jíst i pít, a když k tomu můžu nějak přispět, nedělá mi to problém. Zrovna jsem odjížděl severní branou Isharu a narazil na dvojici strážných zuřivě debatujících o událostech na severu. Zastavil jsem Gomita a přidal se do rozhovoru.
 
Strážný mluvil o Kitonu, kde náhle zmizela bolest. Lidská armáda toho využila, ale objevily se problémy s velmi dobře organizovanými skřety. Zdá se, že Kiton a okolí je neklidnější místo než kdy dříve. Bolest se za krátko zase vrátila, ale mnohem slabší. Zaujalo mě, že se strážný zmínil o duze, která se objevila. Jakoby jeden konec duhového oblouku končil u Kitonu a ten druhý konec prý někde daleko na severu Scarby. Sever. Kdykoliv slyším zmínku o těchto nehostinných ledových pláních, působí to na mě obrovskou silou. Jakoby mě vždy něco chytlo a táhlo do těch vzdálených míst. Z představ mě vytrhl až hlas strážného, který mluvil o slábnoucí duze. Dříve byla silnější, sytější a barvitější. Je to zvláštní, připadalo mi to jako nějaký odpočet. Je to nějaký čas, který nám byl dán, abychom se připravili? Kdo duhu vytvořil? Strážný mluvil o klidu v momentě, kdy se duha objevila. Je to nějaké ochranné kouzlo, které někdo vytvořil, aby nám poskytl nějaký čas, který nám ubíhá?
 
Z opětovného přemítání mne vytrhl až výkřik jednoho ze strážných, který padl mrtvý k zemi. V šoku jsem strhl ze zad kladivo a rozhlížel se kolem. Najednou se chytl za krk i druhý strážný a padl mrtvý k zemi. Skočil jsem za stromy a vyhlížel vraha. Za chvíli se objevil skřet, který se nepodobal žádnému, kterého jsem kdy viděl. Jakmile se dostatečně přiblížil, vyrazil jsem a ohnal se svým obouručným kladivem. Trochu jsem zakopl o kořen, který vystupoval ze země, rána nabrala nečekanou dráhu a asi proto byl souboj tak rychlý. Skřet padl mrtvý k zemi. Při prozkoumávání těl mě po chvíli překvapila žena v róbě. Když mě viděla živého, vyštěkla že z toho není nadšená a polila se nějakou tekutinu a vzápětí se sesunula k zemi bez známek života.
[Obrázky: 06duch.png] [Obrázky: 06vtele.png] [Obrázky: 06probrani.png]
 
Pak už si jen pamatuji zvláštní pocit po těle a obrovskou touhu jít na sever.
 
Jakmile jsem se zabalil do kožešin, vyrazil jsem na další severskou pouť. V Kitonském údolí se to hemžilo vojáky z armády Isharionu. Všichni nervózně přecházeli a provrtávali mě nedůvěřivými pohledy. Jen jsem projel a pokračoval dále na sever. Byl jsem již hluboko ve Scarbě, když jsem zahlédl orla, který se mi vznášel nad hlavou. Vždy se vrátil, když jsem se vydal nějakým směrem. Jakoby se mi snažil ukazovat cestu. Jeho následováním jsem se dostal až do jeskynního průchodu v Girshském pohoří. Na druhé straně už byly pouze nekonečné bílé pláně Shiarské pustiny.
 [Obrázky: 06zeme.png]
 
Brodil jsem se sněhem, když jsem narazil na zvláštní místo absolutně bez sněhu. Horká země pulsovala pod mýma nohama, že jsem klidně mohl odhodit kožešiny, do kterých jsem byl zabalen. Jakmile jsem se dotkl země holou rukou, zafučel vítr a já omdlel. Probral jsem se na místě, o kterém jsem byl přesvědčený, že ho znám. Nejdříve jsem si myslel, že jde o Ishar, ale pak jsem poznal Cypronu. Celé to však bylo zvláštní. Mimo cesty byla naprostá hluboká temnota. Bál jsem sejít z cesty. Při prohlídce jsem narazil na zvláštní sochu elfky a orka držící se za ruce. 
[Obrázky: 06socha.png]
  
Pod sochou byl špatně čitelný nápis, jakoby tam byl mnoho staletí. Jediné co se mi podařilo přečíst bylo pouze:
Aliance všech……..28. Luny 568
 
Uvědomil jsem si, že jde o nějakou vidinu budoucnosti. Až tehdy jsem postřehl, že je všude spoustu krve a kostí mrtvých těl lidí, orků, trpaslíků a dalších ras. Stále jsem slyšel jakýsi šepot, až pak bylo možné rozlišit jednotlivá slova:
Smrt je věčná….tvůj čas ne
Cyklus života je u konce….nastal čas rozkladu
 
Z ničeho nic se objevil obrovský krvavý elementál. Jeho rysy se stále měnily a nabývaly roztodivných tvarů a krev neustále tekla do všech směrů.
[Obrázky: 06elem.png]
 
Zalapal jsem po dechu, když mi nabídl, abych se k nim přidal. Ani jsem nestačil zapřemýšlet ke komu vlastně. Znovu jsem ztratil vědomí.
 
Když jsem se probral zpět v Shiarské pustině na horké zemi, objevil se muž s ledově zbarvenou kůží a chladnýma modrýma očima. Vyzařovala z něj zvláštní aura chladu a smrti. Kouzlem mě oslabil tak, že jsem padl na kolena a sotva jsem se opíral o své kladivo. Byl bych bez sebemenší šance se ubránit, kdyby se neobjevila žena-čarodějka.
[Obrázky: 06konec.png]
 
Vzduch se naplnil elektrizující energií, když žena kouzlem doslova odhodila blížící se mojí smrt. Nedostal jsem na výběr a po ženině výzvě jsem utekl…..
Rimoy Agarnish - [Renom Ordo]
"Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám." - Konfucius
Odpovědět



Příspěvky k tématu
Dobrodružství Rimoye a Varouse - od Rimoy - 09.02.2017 v 11:51
RE: Dobrodružství Rimoye a Varouse - od Stig - 15.02.2017 v 01:23
RE: Dobrodružství Rimoye a Varouse - od Rimoy - 31.10.2017 v 22:11

Skok na fórum: