[RP] Mrtvá země

[Guner]

                                                                                                                                                                        VII.

Filan stál ve svém skrovném příbytku, jenž měl původně zobrazovat moc, hrdost a snad i pýchu království Nanardh. Když se rozhlédl neviděl nic z těch vlastností. Jediné co zde bylo k vidění byla prázdnota, marnost a smutek. Jeden ze strážných se úpěnlivě snažil vysvětlit situaci kolem rozpadajícího se města. Města jenž bylo zbudováno tak, aby hrdě čelilo zítřkům. Nyní se zdálo, že už žádné zítřky nepřijdou. Pokynul strážnému a letmým gestem ho vyslal pryč, nezajímali ho ztráty, už je přestal počítat. Nic nemělo smysl, umíralo se každý den, svět umíral. Elf se sesunul na zem kde se posadil, snad aby byl blíže k matce zemi. Dělával to tak poslední dobou stále častěji, i přes to že pohodlí, jenž slibovala židle, bylo téměř na dosah. Čelem otočen k vchodu do monstrozní svatyně, ve které měl původně sedět sám velký vladař, nyní obsazena jen mladým vyčerpaným mágem. Rukou přejel po udusané hlíně a tiše zanotoval text staré písně :

 Až budoucímu světu uplyne čas,

čas, ve kterém blázni hovoří a ostatní naslouchají.

Proroctví vyřknout podaří se včas,

avšak svět svou budoucnost před všemi zdárně tají ....

Uslyšel tiché, váhavé kroky."Další strážný, další mrtvý?" Zamumlal si a zvedl svou hlavu, aby pohlédl na nově příchozího. Stál tam elf, ve staré otlučené zbroji, nesoucí na mnoha místech známky provizorních oprav. Hnědý, ušmudlaný účes okamžitě prozradil, že nepatří do kdysi početného království Nanardh. Filan vstal ze země a pozorně si prohlížel elfa. "Jaká zvláštní návštěva, řekl bych. Snad dokonce nás navštívil druh, jenž je na listině vyhynulých." Zvědavě několikrát obešel kolem elfa. "Quendë?"

Elf se při tom označení ošil. "Lau, nejsem z Quendë, jsem dezertér." 

"Nemá cenu zapírat, vím že jsi jeden z nich, jeden z rady!" Filan se už nemohl udržet, tolik let okoušel utrpení a bolest ze ztrát, za které mohli právě elfové z Quendë. Jindy klidný a velice rozumný elf byl pryč. Během chvíle, snad aniž by si to uvědomil, zasypal nervozního hnědovlasého elfa takovou dávkou obvinění a zloby, jakou by snad byl schopen jen Atan.

"To vy a ten váš arogantní Elessar!" "Slíbil nám pomoc, místo toho se z ničeho nic obětoval i z celou svou armádou!" "A pro co?" "Aby uvalili na celý svět nebezpečí obřích rozměrů?" 

Elf se ani nesnažil bránit, pozorně si vyslechl všechny Filanovy výlevy zlosti a hněvu.Občas nervozně těkal pohledem k jednomu z oken. "Co tady hledáš Quendë?" řekl nakonec Filan, už bez emocí, byl vyčerpaný, už se nechtěl rozčilovat. 

"Hledám přeživší, hledám svou rodinu, kohokoliv." Zachraptěl tiše hnědovlasý elf. 

"Přeživší? Tak tady nás máš." "To co zde vidíš jsou všichni přeživší, uvězněni ve vlastním městě." " Chceš se k nám přidat?" 

Tmavovlasý jen zakroutil hlavou."Lau, mám jaksi averzi k přidávání se do vojenských služeb." 

"Zde není armáda,Quendë! Zde jsou jen ti co ještě žijí." Filan zlostně pokynul k východu ze svatyně.

Elf ve zbroji chvíli postával, pravděpodobně přemýšlejíc co říct a hlavně jak to správně podat."Nemohu popírat, že bychom si nemohli být vzájemně prospěšní." "Navíc většina zde se jevila jako bezbranná." "A nerad bych byl ten, kdo jim odmítl pomoc" Hnědovlasý elf se sebejistě zahleděl do Filanových očí a dodal:"A já vím, že pomoc potřebujete." Filan se z chutí zasmál, tak jako už dlouho né. "Takže zde máme zatraceného hrdinu."  Znova se změřil pohledem hnědovlasého elfa.

"Potřebujeme pomoc a potřebujeme jí rychle" "Uvízli jsme zde, původně jsme připluli z ostrovů na lodích, ale ty lodě jsou nyní v držení Atanských Barbarů." "Zůstaneme-li zemřeme." "To je nám jasné, už je nás jen pár, a většina ani neumí vzít meč do ruky." Hnědovlasý jen tiše přikyvoval a pozorně naslouchal všemu co Filan řekl."Ztratili jsme mnoho elfů při obraně a chvíle, která nám mohla zachránit životy dávno pominula." "Barbarů je u našich lodí mnoho, víc než jsme schopni zvládnout." "Takže tak nějak doufám, že za sebou máš obrovskou armádu podobných zatracenců jako jsi ty." 

"Nejsem sám" zabručel hnědovlasý."Uděláme co budeme moct, pak si promluvíme" a s tím se otočil a odešel. V tú chvíli si Filan všiml stínu, který je pozoroval celou dobu přes jedno z oken. Byl to další elf, ale z pískovou barvou vlasů. Při odchodu Hnědovlasého se rychle vytratil pryč.

Filan stál zaražen, nechápal souvislosti. "Proč nám chtějí pomoct?" ptál se sám sebe. Nebo ho možná urazil a hnědovlasý ztratil trpělivost, nedivil by se tomu. "Druhý elf k němu bezpochyb patřil, proč nepřišli oba? Co je to za podivnou hru co hrají?" Mág pomalu vyšel ven, snad aby se nadechl čerstvého vzduchu, snad aby zkontroloval, kolik z Nanardth ještě zbylo. Došel až do míst, kde hlídali průchod do obydlené části města dvě strážné. "Aiya Filan" ozvala se jedna z nich a druhá se rychle přidala. "Máme čekat potíže, od těch Quendë?" Zakroutil hlavou. "Myslím že Lau." "Vlastně nám asi chtějí pomoci." Otočil se k jedné ze strážných "Kolik jsi jich viděla Arinello?" Otázal se černovlasý mág jedné ze strážných. 

"Dva a velkého vlka." 

Filan se musel tiše zasmát, taková bláznivost."Divil bych se, kdybychom je znova spatřili." S tím se otočil a zamířil zpět do útrob města.

A tak vypluli. Museli nechat část nákladu na souši, aby lodě nepřetížili, ale to Filanovy nevadilo. Po dlouhé době pocítil naději. Ti dva Quendë, jejichž jména zůstanou skrytá v tajemnu, dali naději na přežití, naději na to, že né všichni elfové se vzdali svých ideálů. Filan za odměnu hnědovlasému elfovy slíbil pár odpovědí. Tušil, že otázky, které hnědovlasý pokládal jsou velice důležité. Cítíl se velice zahanben tím, že znal jen pár odpovědí na ně. Shunarův lektvar? Inteligentní nemrtvý? Rodový prsten a jeho magie? Jediná otázka, kterou hnědovlasému byl schopen úspěšně zodpovědět, byla otázka přežití Nanardh v této nehostinné a nepřátelské krajině. Vlastně to nebyla těžká otázka. Rozhlédl se po palubě lodi, na které se plavil a spatřil hrstku zdecimovaných postav. 

Elfů, kteří už dávno pozbyli svou hrdost a pýchu. Smrt si pomalu krájela z jejich národa, kousíček po kousku, jen aby bylo stále z čeho brát. Fialové záření, bláznivá vzteklá zvěř, pavouci a nemrtvý. Kdo by zde chtěl zůstat? Zahleděl se na horizont a uviděl tři postavy. Dva elfové a jeden velký vlk ze světlou srstí, všichni stojící na okraji Ramgardského pralesa a sledujíc pomalou plavbu dvou lodí. Opřel se o zábradlí a tiše zanotoval:

Odpustil a opustil 
ví, že se vítr změnil
Navždy a vždy 
Jeho volba zazáří nebo pohasne ...


A tak opustili Kontinent poslední lesní elfové .....
OOC: Díky všem za pomoc při psaní tohoto zápisku