[RP] Novinky ze světa lidí a hobitů

[Stig]

"A mám toho dost!" Vztekle mrštila své drátěné rukavice do rohu. Několik vojáků v kasárnách se na ni z části překvapeně, ale z části i pobaveně podívalo. "Zorgulg a ta jeho banda se chovají, jak zvířata. A teď budou ještě napadat lidi přímo v Isharu? Ale mě je to jedno. Ještě jedno takové hlášení a sama se postarám o to, aby orky hnali z města sviňským krokem. Zorgulg si hraje na velkýho náčelníka a přitom jenom umí honit malý holky po lese." Pobaveně si odfrkla. "A ani to mu nejde. Jestli se po našem dnešním rozhovoru nic nezmění, zakážeme orkům vstup do města."

OOC: Děkuji za zápis!

Úryvek z knihy "Mezirasová politika Isharionu" od Zlatmíra Houžvičky

Vztahy mezi Isharionem a orky, kteří se po Bolesti usadili na křižovatce cest u Severního hvozdu, byly vždy poměrně komplikované. V minulosti se mnohokrát významně projevily problémy a výhody soužití s orky.
Orkové jako rasa jsou oproti lidu Isharionu o poznání méně civilizovanější. To se často projevilo i přímo uvnitř městských hradeb, ať už šlo třeba o různé formy znečišťování veřejného prostranství, či dokonce napadání návštěvníků či obyvatel města. V nejednom případě členové Armády zasahovali proti jednotlivcům.
Nelze však orkům upřít jistý potenciál a popřít možnost, že mít takové sousedy se nejednou vyplatilo. Ať už šlo třeba o dávné útoky obřích mravenců či opakované výpady skřetů a obrů od Severních hor. Orkové naproti tomu čerpají výhody hlavního města díky možnostem obchodu a dalších služeb.
Z hlediska politiky a diplomacie je zkrátka tuze výhodné udržovat dobré vztahy se svými sousedy. Rozhodně se nedá popřít jistá strategická pozice království, které je z jedné strany kryto elfy a orky a z další strany cypronským vévodstvím. I díky tomu se daří výdaje za Armádu a obranu Isharionu držet v jakž takž rozumné míře.
Občas se ale stane, že pohár trpělivosti přeteče a orkové dostanou do města zákaz vstupu nebo alespoň nakládačku od stráží. Nepřátelství však zatím vždy bývalo pouze dočasné a brzy zas převážila touha obou ras po spolupráci.
Orkové měli po Pohromě proti lidem podstatně horší startovní pozici vzhledem k množství přeživších, ovšem jejich porodnost je o něco vyšší (nezapomeňme však opominout vyšší úmrtnost před dosažením věku dospělosti). Jinou otázkou jsou zpravidla dobré vztahy Isharionu s elfy a Cypronou a případná možnost zapojení i těchto subjektů. Na mysl také přichází naprosto odlišný styl a systém boje. Zatímco lidé vynikají v oblastech třeba jako těžká jízda, ženijní vojsko, válečná strategie, ale i disponují mnoha organizovanými spolky spolupracujícími s Armádou (Královská magická akademie, Stopaři Isharionu, Královští rytíři, Helmité, ...), orkové vynikají převážně svým množstvím, hrubou silou a zuřivostí, s jakou se pouští do boje.
Těžko říct, jak by dopadl případný konflikt dohnaný do krajnosti, zvlášť pokud spočítáme veškeré množství podstatných faktorů. Následky by pro obě rasy každopádně byly nejspíš dosti děsivé. Proto převládá snaha řešit většinu konfliktů ze strany Isharionu či Isharu na úrovni trestných výprav či zásahů stráží na jednotlivé orky či menší skupinky.

[Pilgrim]

Kapitán Matonoha se unaveně opřel ve své židli a promnul si bolavé spánky. "Co vás to napadlo, strážníku, přivést do města drowa?" podíval se na mě s rezignovaným výrazem.

"Pane, ten drow je bezpečně pod zámkem. Nikomu neublíží," namítla jsem s klidným výrazem. "Pokud drowové opět našli cestu na povrch a útočí na osady na povrchu, musíme vědět víc."

Kapitán se za svým stolem zamračil. "A jak víte, že za tím útokem stojí drowové? Co když to byl jen ojedinělý odpadlík, co vlezl do neznámé díry, která ho dovedla až na povrch?"

"On..." zaváhala jsem. "Přiznal se."

"Přiznal se?" do kapitánova otráveného hlasu hlasu se vkradl i náznak překvapení a zvědavosti. "Přiznal se? Jak se mohl, u devíti pekel, přiznat, když tomu jejich zatracenému blábolení nikdo nerozumí?"
"To by bylo složité, kapitáne," nejistě jsem se ošila. Věděla jsem, že vlastně žádné jisté informace nemám. Všechno to, co mám, jsou jen dohady a intuice. "Kapitáne, proč prostě neseženeme překladatele? Někdo v tomhle zatraceným městě mu musí rozumět."
Kapitán si znovu povzdechl. "Už jsem nechal poslat zprávu mágům, Helmitům i na hrad. Zatím se nikdo neozval." Podíval se na mě a zavrtěl hlavou. "Vážně, Aloano. Někdy nevím, jestli vás radši povýšit, nebo pověsit. Hádám, že škola seržanta Vorena na vás zanechala svoje stopy."
Po tváři mi přeběhl pobavený úsměv. "Díky, pane."
"To nebyla poklona, strážníku..." kapitán potřásl hlavou a mávl rukou. "Nevadí. Kde vlastně ten starej bručoun je? Už dlouho ho nikdo ve městě neviděl. To byl taky nápad, jako důstojník města se pokoušet zastávat i titul starosty. Nedivil bych se, kdyby se z toho zcvoknul." Kapitán se na mě znovu zadíval  a znovu si unaveně povzdechl, na což jsem reagovala letmým úsměvem. Věděla jsem, že svým nadřízeným někdy dokážu lézt na nervy. Tyhle unavené pohledy nebyly ničím neobvyklým. Seržant Voren by mohl vyprávět... "To je všechno, strážníku. Můžete jít."
"Pane," zasalutovala jsem a kapitán pozdrav opětoval. V tichosti jsem se otočila a opustila místnost. Není to tak dávno, co jsem ve městě potkala elfa, který bědoval, že jeho osada byla přepadena a vyvražděna neznámým nepřítelem. Když jsem se tam s ním a kouzelníkem Sorenem vydala, nenašli jsme ale nic. Žádné stopy, žádní svědci. V osadě jsme narazili na pár lapků, kteří chtěli využít snadné kořisti, ale ani oni neměli tušení, kdo osadu přepadl. Věřila jsem jim. Na neorganizovanou bandu nájezdníků byl ten útok až příliš precizní.
Rozhodla jsem se v té oblasti hlídkovat pravidelně. Tharrské močály byly nedaleko a já jsem okolí znala dobře. Proto mi takové rozhodnutí nedělalo velké problémy. A já jsem chtěla přijít celé věci na kloub. Dlouho se nic nedělo. Celé týdny proběhly klidně a bez jakékoliv zvláštní události. Až jednoho dne, kdy jsem opět obhlížela situaci v osadě, jsem mezi stromy zahlédla stín. Ukryla jsem se nenápadně mezi domy a vyčkávala jsem. A pak se objevil. Plížil se po okraji vesnice, jako stín. Bylo mi jasné, že nejsem tak nenápadná jako on a proto jsem se rychle vrhla vpřed ve snaze ho překvapit. A podařilo se. Omráčila jsem ho sérií rychlých úderů a spoutala mu ruce za zády. Čekala jsem odpor, pokus o lest, nebo útěk. Ale nepřišlo nic. Když se probudil, téměř dobrovolně spolupracoval, i když jsem ho musela směrovat svým mečem, protože mým slovům nerozuměl. Velice neochotně kývl na můj posunek směrem k tělům mrtvých elfů. Ale zdálo se mi, že ne z důvodu, že se nechtěl přiznat, ale spíš, že ho to mrzí. To mě překvapilo. Rozhodla jsem se ho dovést do města. Snad úřady bude situace zajímat dost na to, aby poslaly tlumočníka.

[Pilgrim]

Celou noc jsem se neklidně převalovala ve své posteli a přemýšlela o dnešním setkání se svým starým přítelem Sorenem. To, co mi ukázal, bylo děsivé.

Se staženým hrdlem jsem rocházela Cypronou. Nebyla to Cyprona, jak ji znám. Tato Cyprona byla zničená. Všude krev, mrtvoly, trosky... Tohle byla budoucnost. Soren mne pomocí svého kouzla přenesl do této vize. Tohle se má stát, pokud neuspějeme. Uprostřed zničeného města jsem narazila na sochu. Byla velmi stará a poničená. Znázorňovala elfku, bojující po boku orka. Na piedestalu byl vytesaný nápis: "Aliance všech ras. Za náš svět a naši budoucnost."
S úzkostí jsem zírala na sochu, neschopna od výjevu odtrhnout oči, když v tom se z města ozvalo volání. Ten hlas jsem nepoznávala, ale volal mé jméno. Rozeběhla jsem se kupředu, hledajíc zdroj volání. Snažila jsem se volat zpět, ale nikoho jsem nenašla. Nedávala jsem pozor. Sešla jsem z cesty. Pode mnou se otevřela temná díra a já jsem se propadla. Padala jsem a padala. Nemohla jsem se nadechnout, nemohla jsem dělat nic. Nemohla jsem ani křičet. Byla jsem bezmocná.

S děsivým výkřikem sem se probrala na louce ve Vilhelmovicích a ztrhla si z krku Sorenův medailon, který mne přenesl do jeho vize.
"Calwen? Calwen, jsi v pořádku?" Při rozpoznání známého hlasu jsem se konečně trochu uklidnila. Kývla jsem na znamení souhlasu a se Sorenovou pomocí jsem se roztřeseně postavila na nohy.
"Co jsi viděla?" zeptal se Soren.
"Cyprona... ona byla... bylo to děsivé."
"Já jsem viděl něco podobného. Jen v Kareldu," přikývl Soren.
"Byla tam socha..." podívala jsem se na Sorena. Jeho chmurné ticho bylo víc, než výmluvné. "Takže to se stane, pokud neuspějeme?"
"Ano," Soren přisvědčil. "Proto si neúspěch nesmíme dovolit. Jsem připravený použít všechny prostředky, abych tomu zabránil. Dokonce i zakázanou magii."
"Zakázanou magii?" zmateně jsem se na něj podívala.
Soren poodešel několik kroků a vytáhl z váčku hrst síry. Tu začal rozmisťovat do trávy ve zvláštním obrazci. Zvědavě jsem jeho konání přihlížela. Po chvíli začal zaříkávat. Jeho slova nabírala na intenzitě a rychlosti. Ve chvíli, kdy vyřkl poslední slovo, síra se zažehla v oslňujícím záblesku plamene a v kruhu se zjevil fénix. Ohromeně jsem pozorovala bájného ptáka. Málem jsem si ani nevšimla, že Soren se vedle mne svezl na kolena.
"Sorene!" přispěchala jsem příteli na pomoc.
"To nic není," vydechl. "To kouzlo je jen dost náročné..." v tom okamžiku fénix zmizel. Soren se zklamaně podíval do míst, kde ještě před chvílí stál. "Mít alespoň pár pírek fénixe, vydržel bych mnohem déle. Byl by to neocenitelný pomocník."
"A... kolik by těch pírek bylo třeba?" zamyslela jsem se.
"Stačí jen jedno, nebo dvě," odvětil. "Ale je to nezbytná reagence pro posílení zaklínadla. Pírka fénixe není lehké získat."
Hlavou mi proběhl obraz svazku pírek fénixe, schovaných v mém nočním stolku. Koutky mi zacukaly v pobaveném úsměvu. "Myslím, že s tím ti mohu pomoci."
"Calwen?" Soren se na mě podíval s vážným výrazem ve tváři. "Už asi chápeš, že si nemůžeme dovolit selhat. Slib mi, že mi nebudeš bránit."
"Bránit?" zmateně jsem se na muže podívala. "A v čem?"
"Na to, abych uzavřel portál, musím obětovat svůj vlastní život."

[Lynx]

"Pane" voják hbitě zasalutoval svému velícímu. "Jsem zde na váš rozkaz!" 
"To co držím v ruce jsou závěry vašeho vyšetřování?" Intender zamával srolovaným pergamenem ve vzduchu probodávajíc seržanta hodnotícím pohledem.
"Ano pane"
"A stojíte si za svým hlášením?"
"Ano pane, svědci byli vyslyšeni a jejich výpovědi vyhodnoceny."
"Jistě, vojín Veverka tvrdí že byli napadeni hordou skřetů, desátník Makovec tvrdí něco o neviditelných stínech připomínající skřety a pak zde máme výpovědˇ té elfky." Intender se zamračil a pohlédl seržantovy do očí. 
"Elfové takhle na severu? Co je to za kravinu?"
"Pane, ta elfka, Izzdila tam asi opravdu žije, byla bledá jak sněžnice, pane! I když uznávám, že její přítomnost byla vcelku zvláštní."
"To možná a asi byla slepá podle toho co tady čtu. Jako jediná tvrdí, že na věž zaútočili hordy Orků a pak tam natahali ty těla skřetů aby to zamaskovali." Nevěřícně proletěl pergamen očima.
"Pane, bylo to hodně těl, chtělo by to hodně orků, aby jich tam tolik přitáhli. Navíc elfové nesnáší orky."
"Chci vědět jestli to byli Orkové, jestli ano, poteče jejich krev proudem. Postarám se o to, aby na tu jejich směšnou pevnost napochodovala celá setsakramenská armáda Isharionu. Ale chci víc než jen svědectví jedné zavšivené severské elfky! Chci důkaz a chci ho hned seržante!"
"Pane máme jen ty dva dezer..." Odkašlal si, " přeživší, kteří tvrdí, že to vše udělali skřeti."
"Co místo činu?"
"Pane, na místě činu jsme nenašli nic průkazného. Celá věž byla prázdná a opuštěná, teda až na mrtvé. Skřeti a orkové jsou schopní krvavých kousků, o brutalitě tohoto útoku nelze pochybovat."
"No jistě, zvířata ..." Intender se opět zamračil. "Až s tímhle půjdu za nadřízenýma, tak mi to omlátí o hlavu. Jednotka napadena skřety, patnáct mužů mrtvých, dva zranění, nově zbudovaná věž poškozena."
Seržant se jen nepohodlně přehoupl z levé nohy na pravou.
"Postarám se, aby tahle záležitost zůstala otevřená dokud to půjde, odmítám nechat smrt naších vojáků jen tak ležet bez odezvy. Vy seržante, splašte důkazy a to prosím rychle!" 
Intender se zvedl ze své židle, a zamířil pro svůj teplý kabát do nepohodlného počasí. "Ještě jedna věc Seržante. Pošlete k té věži další jednotku, nechceme o ní přijít dvakrát za jeden měsíc, že?!"

[Stig]

Udýchaný strážný doběhl k hradu a salutuje kapitánovi.
"Pane, orkové u severní věže! Pobili celou posádku, jen málo nás přežilo. Obsadili věž a nevypadá to, že by se měli k odchodu."
"Orkové říkáš? Takže tentokrát žádní skřeti? Hmmm, zajímavé, asi už se jim život omrzel, jak jinak si vysvětlit napadení nejsilnější armády, která pochoduje po povrchu světa. No dobrá, pobít jednotku by jim šlo, uvidíme, jak se budou tvářit na mobilizaci. Ale teď už si běž odpočinout, za nedlouho se vydáte zpátky na sever. Odchod!"
Kapitán se po chvilce přemýšlení vydal do hradu a předal zprávu svému veliteli, který nechal svolat radu. Po krátké radě, které se zúčastnily špičky Armády Isharionu, Helmitů, Stopařů, Královských rytířů, Královské magické akademie a cechů, jakož i zástupce krále, byla vyhlášena mobilizace a nezanedbatelná část Armády podpořená kněžími, mágy, rytíři a hraničáři odpochodovala na sever.

Boj byl krátký - orkové v takto rozsáhlém ozbrojeném střetu se Isharionu nemohou rovnat ani co do počtů, ani co do schopností organizovaného boje.
Ti moudřejší z orků se dali na ústup, když viděli mnohonásobnou početní převahu v čele s rytíři v plné zbroji na obrněných ořích s hrdě vztyčenými korouhvemi. Jeden ze zajatých orků s sebou po propuštění odnesl i vzkaz, který od lidí dostal. Na pergamenu je možno číst:

"Orkové! Vězte, že na bitevním poli nelze naši Armádu porazit. Dosud jsme s vámi jednali mírně, s úmyslem udržet mír, ale z vaší strany přichází jen zmar a válka. Další útoky z vaší strany budou mít za následek totální a zničující válku, obsazení vašich pevností a vyhlazení všech, kteří nechtějí dále žít v míru. Půda pod vaší starou pevností patří království a byla vám propůjčena v dobré víře, že oceníte pohostinost toho, kdo vám po Pohromě poskytl útočiště a zachránil vaše holé životy. Výsady využívat královskou půdu můžete však být kdykoliv zbaveni. Armáda je připravena v případě potřeby na území Isharu i celého království likvidovat všechny členy vašeho kmene na potkání a zahájit diplomatická jednání s ostatními rasami a spojenci pro vytvoření širší aliance, která bude mít za cíl zničit toho, kdo chce překazit dlouhá léta míru a pokojného soužití.
Náčelník, který vede svůj kmen k jistému vyhlazení je špatný náčelník. Pokud se mezi vámi najde někdo, kdo má zájem na uchování vlastního rodu, jsme připraveni vést mírové rozhovory a politováníhodné incidenty z nedávné minulosti nebudou trestány krví nevinných. Nemáme zájem zabíjet ty, co chtějí žít v míru, ale agresi na území, které bylo od pradávna naše, nebudeme tolerovat, natož od někoho, kdo využívá naší dobré vůle a pohostinnosti.
Tak jest psáno a dáno z vůle našeho krále, Gabriela."
Obdobná zpráva se objevila i na všech vývěsních tabulích na území města a království.

Následně byla věž opět obsazena a na místě zůstala početná skupina obránců složená ze zkušených bojovníků, mágů a knězů. Budou útočit na všechny orky se zlými úmysly, kteří se pokusí k věži přiblížit na dostřel. Armáda i nadále zůstane v pohotovosti a věnuje bezpečnosti severní části království zvýšenou pozornost. Povídá se, že mágové zajistili zdi a dveře samotné věže velmi mocnou magií a ve věži se usídlil i jeden z královských mágů se specializací na komunikaci na dálku, možná aby v budoucnu mohly být posily snáze přivolány.
Podle všeho se další velká část Armády přesunula nedaleko orkské staré pevnosti, kde rozbila tábor a postavila hlídky. Zatím vyčkává v pohotovosti.

Spolu s uvedenými opatřeními bude brzy zahájeno pokračování stavebních prací tak, aby věž v budoucnu sloužila jako jeden z pilířů větší obranné stavby, tak jak bylo původně zamýšleno a k čemuž byl již v minulosti zakoupen materiál od obyvatel království.

[Lynx]

"Pane, Naše průzkumná jednotka dorazila do Kitonu." Salutujíc, zaskřehotal mladý voják svému velícímu v Isharských kasárnách. 

Velitel jen nezaujatě pokýval.

Voják se nervozně popotáhl za rukáv své kožené tuniky. "Pane, bohužel, město nebylo až tak prázdné jak si naši zvědi mysleli."

V tů chvíli voják získal plnou pozornost svého velícího, což pro něj rozhodně nebyla příjemná zkušenost. Velitel ho chvíli probodával pohledem a pak jen tiše řekl : "Takže jsme Kiton neosvobodili?"

"Pane, obávám se, že město okupují skřeti. Velké množství těchto tvorů se opevnila v okolí tamní tržnice a nelze je od tud vyhnat." 

"Tak je nevyhánějte, ale zlikvidujte je!"  

"Pane, zdá se že tito skřeti jsou dobře organizovaní, našli jsme spoustu mrtvých, pravděpodobně banditů. Skřeti je museli povraždit do jednoho!"

Velitel se jen nespokojeně zavrtal do své pohodlné židle. "Vojáku, řekněte veliteli u Kitonu toto: nezajíma mě jak, ale udělejte vše, co bude ve vašich silách, aby jste své pozice uhájili!" 

"Já se pokusím sehnat nějáké další zálohy. Odchod vojáku!"

[Lynx]

                                                                                                                                                   Zápisek Velitele Vrány pro starostu Isharionu

Pane, musím vám z lítostí oznámit, že jsme byli nuceni opustit Kiton. I přes všechna ujištění mistrů z magické univerzity se vrátila bolest, což spolu z obrovskými  počty skřetů útočících do týlu našich jednotek, způsobilo náš nenadálý ústup. Mistr František mě žádá, abych vás upozornil na možnost, že bolest je vyvolána uměle. Zmínil, že se jedná o úskok jistého Drowa, který se o tyto věci pravděpodobně zajímá a kolem kterého bylo nedávno na akademii tolik povyku. Já bych pro změnu rád upozornil, že skřeti jsou mnohem zákeřnější o mocnější, než kdy předtím. Také jsou velice dobře organizovaní a mají mocné šamany, které jsem nikdy před tím neviděl. Doporučuji zvýšit počet mužů u severní věže. Orkové, už nejsou největším problémem severu. Podle našich zvědů, stáhli všechny své muže do Galu Gundu. Od Uruk Goi přicházejí velké počty skřetů. Podle zvědů je možné, že Pevnost orků brzy padne.

Omlouvám se za své selhání. Podepsán Jiří Vrána, velitel severního oddílu Isharionské Armády.

[Halli]

V domě Viléma Lahvičky, vilhelmovického bylinkáře, se začalo svítit hluboko do zimních nocí a z komína se začal valit hustší kouř.

OOC: Jen jsem dodal materiály do staré stavební truhly, ať to tu netrčí další roky (viz zde).