[RP] Praštěný gnom

[Sokar]

Hostinec U Stříbrňáku zase jednou ožil čilým hovorem. Vítané zpestření přinesla návštěva netypicky složené skupiny, která jen před několika okamžiky opustila prostory lokálu a zamířila kamsi na západ.

"Říkám vám, že ten gnóm neměl všech pět pohromadě," utrousil zpoza pultu šedovlasý hostinský a promnul si zamyšleně jizvou, jež zdobila jeho pravé oko. "Už jsem pár takových viděl a na rovinu vám říkám, že mu nejspíš straší ve věži."
"S tím hábitem a špičatou čepicí bych ho odhadovala na kouzelníka," přisadila si postarší žena, okupující stůl nedaleko výčepu, "ti mají podobnou náturu - řekla bych - v popisu práce. Mě spíš upoutala ta malá hobitka. Vypadala, jako by neuměla do pěti počítat."
"Tu už jsem několikrát zahlédl ve městě." odvětil Erok. "Opravdu podivná figurka. Už i vrabci na střeše téhle hospody si cvrlikají o té její životní filosofii - prý se zavázala neublížit živé bytosti. No věřila bys tomu, Bliss?"
Tázaná jen nevěřícně zavrtěla hlavou: "S tím na mě nechoď, to jsou báchorky. Copak by taky podobná holka dělala v takové společnosti? Tomu v té kožené zbroji bych nevěřila ani nos mezi očima."
"Všimli jste si toho koně, na kterém přicválal onen rytíř?" přerušil netrpělivě rozpravu Leonel, známý v zemi jako obchodník s trofejemi. "Co bych dal za to, aby se mi dostal do spárů. I s tou zvláštní kožešinou, co měl přehozenou přes sedlo. Panečku, ta byla! Jako kdyby někdo vzal kůži z draka, lva a kozy - a všechno to sešil dohromady. Musí stát majlant A co to vůbec bylo za erb na tom štítu, co mu visel na boku? Přísahal bych, že už jsem ho někde viděl, ale kdybyste mě zabili, nevzpomenu si."
"To byla kitonská lilie" mávl rukou Erok. "už jsem ji kdysi viděl na.."
Leonel další výklad odbyl několika ráznými gesty. "Co mě ale opravdu zajímá je, o čem se tam tak dlouho vybavovali. Bliss, tys seděla nejblíž k tomu jejich hloučku, nezachytila jsi něco?"
"Inu, něco málo jsem zaslechla, něco jsem si domyslela a něco se mi už stihlo donést." usmála se žena. "Zdá se, že ta malá hobitka slíbila tomu potrhlému, že získá zpátky jistou knihu, o kterou ho kdosi připravil. Dostala ale víc, než si objednala, proto se do toho také museli vložit ti další dva. Nicméně to vypadá, že knihu dostali zpátky, z čehož ten gnóm skoro skákal do stropu. Potřebuje ji prý k nějakému veledůležitému výzkumu."
Obočí snědého obchodníka se vzneslo do výše. "Tak výzkumu říkáš? To nezní zrovna jako něco, co by nás mohlo zajímat. Nad čím přesně koumá ten náš milý gnóm?"
"Těžko říct," pokrčila rameny Bliss, "nechtěl říct - minimálně tedy ne tady. Pravděpodobně proto se pak zvedli a odešli."
"To jsme se toho moc nedozvěděli," utrousil tiše Erok, sňal z ramene utěrku a jal se čistit sklenice, "snad se k nám brzy donesou další klepy. Tenhle příběh určitě neskončil, to mi věřte, na tyhle věci já mam nos."

[Teutonic]

"Zavíráme!" pronesl hospodský spíše jen ze zvyku k téměř prázdnému lokálu. "Něco mi říkalo, že už končíš," opáčil Leonel a významně pohlédl k nejbližšímu oknu, za nimž nebylo vidět více, než jen neprodyšný plášť paní Tmy. "Mohl bys mi ale z dlouhé známosti nalít ještě jedno." Erok se zpoza pultu jen ušklíbl. "S dyškrécema, jaký dáváš, bys měl být rád, že ti neplivu do piva. Jak si vůbec můžeš myslet, že bych se kvůli tvýmu křivýmu úsměvu dobrovolně připravil o spravedlivej spánek?". Uražený obchodník se zachmuřil a počal se pomalu sbírat ze židle; náhle mu ale tvář rozjasnil úsměv, doprovazený úštěpačnou poznámkou: "Mohl bys teď jít domů a pořádně si dáchnout, to je pravda. To by ses ale holenku nedozvěděl, co se dneska dělo za Cypronou." Majitel hospody svraštil obočí a rezignovaně pokrčil rameny: "Tak spusť.."
"Všechno to začalo dneska ráno U Stříbrňáku" začal Leonel, "kam já samozřejmě nechodim!". Pípa, která se při zaznění názvu konkurenčního podniku hrozivě odmlčela, se dala opět do práce. "Nějakej cizák se tam snažil najmout lidi, aby vypátrali jeho zmizelý parťáky. Ztratili se údajně někde na východě, kde hledali bůhvíco. Vypadal každopádně dost nervózně a bylo jasný, že tak nějak tuší, co se s nima asi stalo. Každopádně umluvil jistýho Harrena Broga, stopaře ze severních lesů, kterej se tam odhodlal vypravit v doprovodu starýho Gerga a toho.. víš ne? S tou lilií." "Myslíš rytíře z Kitonu?" nadhodil Erok a postavil před svého jediného zákazníka vrchovatou míru. "To bude on. Fakt by mě zajímalo, kdo z nich by do toho opravdu šel, kdyby věděli, co je čeká." "Moc nerozumuj a pokračuj," usadil mluvku nevrle hostinský.
"No já toho vlastně zas tolik nevim. Co jsem slyšel, tak chvíli pročesávali lesy severovýchodně od Cyprony, dokud nenarazili na opuštěnej tábor. Asi to neni uplně špatný mít s sebou v lese stopaře.. Každopádně tam toho moc nenašli, jen nějakej záznam v deníku, kterej je zavedl do blízký vesnice. Copak vesnice, městečko duchů to bylo! Prej mrtvolně tichý, všude vybělený kosti, nikde ani živáčka, jen nějaký éterický bytosti, nejspíš zmučený, trýzněný duše. A všechno zahalovala taková hustá, ulepená mlha, co ti vleze do krku a zadusí tě, když si nedáš pozor. Z toho by si jeden pustil do kalhot a já bych se mu za to ani nesmál. Což teprve potom, co našli v tamním vinohradu tu stvůru. Představ si, že vezmeš krávu a koně, zavřeš je do velký krabice a třeseš s nima celej den, co to dá. A kdybys to, co z toho vyleze, pěkně stáhl z kůže a navrch zohyzdil, ještě pořád by to nebylo tak hnusný, jako tamten démon. Prej nějakej zakletej vidlák, to tak! Tohle z člověka neudělá ani ta nejhorší kletba."
Zjizvený stařec, sám vida během svého dlouhého života ledacos, ani nezvedl obočí: "Předpokládám, že kdyby je ta věc sežrala, teď bys mi to nevyprávěl, takže co bylo dál?" "No ti blázni se s tim nejdřív půl hodiny hádali, a pak jim teprve tak nějak došlo,že to asi budou muset zabít, takže se s tim pustili do křížku. V tu chvíli ale ze všech těch kostí, co se jich po vesnici válelo, povstali nemrtví. Asi ti nemusim vyprávět, co se dělo dál." Erok si pomalu sundal zástěru a zavrtěl hlavou "Je mi to jasný. Přežili všichni?"
"Hádám, že jo," přikývl ochmelka, spláchl to krátké, ale jistě vyčerpávající přitakání a následoval hospodského ke dveřím. "Tak to fakt moc rád slyším."