[RP] Tomáš Goj

[Are]

Mé jméno je Tomáš Goj a pocházím z daleké země která se rozkládá za Shiarským oceánem.Každý máme svůj příběh a každý je zcela jiný.Jeden ho má tragický až se o něm balady píší a onen zase komický že se vypráví v nočních hodinách po všech hostincích nad sudem piva.Ptáte se proč vám tohle říkám?Na to je přeci odpověď snadná!Říkám to proto, protože vám chci říct příběh jež přichází semnou do světa Manawydanu.

Už v raném dětství jsem byl od svých bližních odlišný.Všechny děti z vesnice včetně mého staršího bratra si každého rána hrály kousek od našeho domu na bojovníky a mlátily se dřevěnými napodobeninami zbraní.To já byl zcela jiný.Seděl jsem za oknem a tiše je pozoroval, když jsem skládal básně a písně o tom, jak jsou války a ty neustále boje zbytečné a také nesmyslné, kolik jen nevinných kvůli nim zemře?Jedné temné a neobvykle chladné noci mě i mého bratra probudil hlasitý řev a štěkot psů.Vyletěli jsme z postele ještě s slepenýma očima a přesunuli se k oknu kde jsme s napětím sledovali co se to vlastně venku děje, když v tom jsme s úlekem povyskočili.Byly to dvěře našeho domu, které právě někdo vyrazil.Bratr neváhal ani vteřinu popadl do pravé ruky meč, který si jednoho dne sám ukoval.Mečem namířil na okno a dal mi pokyn k útěku, neváhal jsem ani vteřinu a jeho příkaz splnil.Nenadešlo dne kdybych si to přestal vyčítat avšak uvědomil jsem si jednu věc.Války a boj sám o sobě je také velmi důležitý pro ochranu našich bližních a to je přeci to, pro co žijeme.

Se vzpomínkami na mého statečného bratra jež za mě položil život a mou matku i otce kteří mě ta dlouhá léta vychovávala jsem se procházel po přístavu kde se zrovna nakládal náklad na loď.Bez peněz s nutností opustit to co miluji jsem se ukrýval do jedné z beden na náklad.Netrvalo to dlouho a někdo bednu popadl s hlasitým zaskuhráním a odnášel na loď.Nikdy jsem nebyl ve schovávání dobrý, proto mě ani nijak nepřekvapilo, když jsem byl po chvíli odhalen.Po pár zastávkách ve spoustě městech jsme konečné spatřili konec naší cesty Ishar.

Na své cestě jsem chtěl brzy pokračovat ale nejprve jsem si chtěl trochu srovnat věci v hlavě.Koupil jsem nějaký malý dům za peníze, které jsem si vydělal za výpomoc v kovárně.Pomalu jsem se začal připravovat na odchod ale nastalo něco co by nikdo nikdy nemohl očekávat nastala pohroma...dny šílenství a kdoví co ještě.O tomhle vlastně ani nechci mluvit, byly to jedny z těch hrůzných dnů mého života, které bych nejraději zmuchlal a zahodil.Brzy jsem pochopil, že boj vlastně miluji stejně jako umění a jednu rudovlasou dívku, která mě mimochodem v boji o dost převyšovala.V Isharu jsem potkal spousty zajímavých lidí.Pekaře a farmáře Allcarcalima a jeho pomocníka Vracena, milou farmářku Kyaru, tajmeného čaroděje Edwinga, bojovníka každým coulem Horiana Vorena, Cechmistra a dobrého chlapa a samozřejmé čaroděje Mira, bojovníka co si věčně stěžuje na svá stará kolena a také osobní stráž lorda Lationa Berrosona.Ty dvě čarodějky...jak jen se to....ah Rilwen a Artanis o těch vlastně nevím vůbec nic až na to, že jsou občas setsakramentsky jedovaté.Na Gerga a Hurgina zapomenout nemohu, jeden silný a věrný stoupenec svého boha Moradina, druhý...no...Hurgin...většího pivaře jsem snad ve svém životě nepotkal a také nepotkám a mimo to je to velmi dobrý kovář.Ochotnout a laskavou kovářku a vévodkyni Cyprony Valerii, velice půvabnou avšak drsnou Lindu Averovou se kterou jsem se mimochodem poprvé opil a také ji políbil.Věčně potrhlou ale přeci jen skvělou bojovnici Menan, čarodějku Marillu,která mi napsala tolik magických svitků až se stůl pod nima prohýbal, kéž by jsi stále byla mezi námi.Na ty tři pacholky z Nulldenu ani zapomenout nejde!Málem mi zapálili dům a navíc tam povolali jakýsi ohnivý elementál co mi dal sakra zabrat!Sir Gerard Stříbrokřídlý toho si také dobře pamatuji, sic jsme měli nějaké neshody ale myslím, že to zase tak horké není.Poslední asi bude ten barevný elfík, který mění koně jako spodní prádlo Lucius Noctius Celeum...

OOC: Je to sepsané poměrně narychlo> nedodělané..tzv. XX všemožných chyb.
Snad jsem se nikoho nedotkl a nerve vám to oči.
Snaha byla

[Gheed]

OOC: Nechci rejpat, ale kde je zmínka o Zgukovi, tvém milovaném pvperovi

[Are]

Byl to den jako každý jiný ale to všechno se mělo brzy změnit...

Ráno pro mě bylo příšerné...no ale které pro mě za tu dobu co jsem v armádě nebylo?Cítím únavu, strašlivou únavu...chvílemi i stres a vše spojené s tím, že selžu.Bojím se natolik, že to, co mi z úst za slova vychází jakoby ani má nebyla.Jedna malá chyba a mohou umírat lidé...měl bych se konečně sebrat a pochopit, že již nejsem zodpovědný pouze a jen za sebe.Nemohu si dovolit nadále chybovat, musím být dokonalý ve všem co udělám.

Den začínal jako každý jiný, sotva jsem se dostavil do kasáren a už jsem byl zaúkolován až po uši.Bylo toho tolik, že jsem se z toho vyhrabal až někdy k večeru.Celý malátný a unavený jsem se těšil do vyhřáté postele, když v tom jsem potkal skupinu lidí hned za branou Isharu.Byl mezi nimi i Denetrius, poslední dobou jeden z mála lidí se kterými se stýkám.A právě zde nastal ten zlomový moment, který rozhodl.Skupinka se mě otázala zda-li se nepřidám k jejich výpravě.Snad bájného fénixe zdolat v úmyslu měli.V hlavě mi najednou projelo tolik výmluv, že jsem nevěděl kterou použít.Mezi těmi všemi výmluvami se však nalezla i souhlasná odpověď na jejich otázku.Proč nejít?Nikdy jsem jej neviděl.A může tam být i pěkně velká truhlice s pokladem!Po chvilce dohadování se celá již zmiňovaná skupina včetně mě rozešla směrem k fénixově doupěti.

Při vstupu do jeskyně jsem uviděl další dvě osoby.Toho jednoho jsem neznal ale za to ten druhý...ten mi byl sakra povědomej.Zvolal jsem na Denetriuse a oba jsme se shodli, že ta osoba musí být Edwin, kterého máme za úkol zpacifikovat a odvést do vězení.Mezitím se zbytek skupiny vydal dolů do podzemí.Vím jak je Edwin rychlý a jaká kouzla má v oblibě.Tak nějak pantomimicky jsme se s Denetriusem domluvili, že na něj vletíme až v podzemí aby se mu hůře kouzlilo a neměl šanci jen tak pomocí kouzla neviditelnosti uprchnout.Vešli jsme do podzemí a já Denetriusovi šeptl zda-li je připraven, ten mi to souhlasně odkýval.Oba jsme se otočili avšak po Edwinovi ani památky.Už v té jeskyni se zdálo, že ví co se na něj chystá.Nevím co se stalo ale koutkem oka jsem jej spatříl utíkat.Snad nervozitou špatně vyslovil zaklínadlo...opravdu nevím ale štěstí bylo v ten moment na naší straně.Jako smyslu zbavení jsme se za ním vrhli, načež se on zastavil a na nás oba seslal blesk.Myslím si, že Denetrius dostal tu větší ránu a nebýt jeho pohotových reakcí asi by už mezi námi nebyl.Byl jsem jak smyslu zbavený, že ani nevím jestli upadl nebo byl jen tou ránou tak otřesený ale já měl v hlavě jediné a to bylo dostat toho zatraceného upíra do žaláře!První ránou z luku jsem jej myslím trefil do nohy, proto tolik zpomalil.Snažil se mi ale stále utéct a skoro se mu to i povedlo.Pár kroků od východu z podzemí mu však došly síly a byl nucen se zastavit.To už přiběhl i otřesený Denetrius.Rovnou jsme mu nasadili okovy a odvedli jej do žaláře.Snad poprvé se mi něco povedlo...byl jsem v ten moment hrozně šťastný.

O zbytku bych tu neměl takhle psát...je to tajné...ale ten škrábanec mi dělá trochu starosti.Nebolí...ani se mi nemotá hlava, cítím se zcela zdráv a schopen zítra opět nastoupit do řad armády.Ale jak říkal Horian, takové věci nesmím podceňovat a měl by se mi na to podívat někdo od Helmitů.Snad to nebude nic vážného.
   

OOC: Brak: Odměněno ++

[Are]

Dnes měl být ten den, den kdy se s největší pravděpodobností dozvím, zda-li smím u armády zůstat či nikoliv.Píšu to, protože při poslední schůzce s Horianem jsem na jeho kontrolní otázky neznal příliš správných odpovědí.Dost mě to znepokojilo a myslím si, že jeho taktéž.Toho večera mi řekl, ať se za ním za další čtyřden zastavím, že je to poměrně důležité a právě proto mám i trochu obavy o své místo v armádě.



Místo našeho setkání bylo odlišné od těch předchozích.Tentokrát se jednalo o Kareld.Trochu se mi ulevilo, přece jen Kareld není místo kde by mě jen tak vyloučil z armády...no ne?Zdálo se, že si mě chtěl Horian pouze proklepnout co se bojové stránky týká.Velkým překvapením však byla klisna plemene Norik, která mi byla darována a také večeře uvnitř Kareldských hradeb.



Musím říct, že kuchařku co takhle vaří bych chtěl mít doma, protože takhle dobře jsem se už dlouho nenacpal.Chvílemi jsem jen čekal kdy prasknu.Ptactvo utichlo a noc pomaličku vystřídala den, spolu s tím se změnila i atmosféra u stolu.Nastala chvíle ticha, kterou přerušilo hlasité křupnutí něčeho v mé puse.Byl jsem trochu udivený, pochyboval jsem, že by to byla jen tvrdá brambora.



Po očku jsem se zadíval na proti sedícího Horiana, který mi můj pohled s mírným úšklebkem opětoval.Ze svých úst jsem vyloudil něco zlatávé barvy, zlaťák... řekl jsem si.Při pohledu do talíře jsem jich tam nalezl dokonce více.Pohledem jsem vystřídal jak kuchařku co mě upřeně sledovala tak i Horiana.Pravděpodobně usoudil, že už mě nebude nadále trápit tím, přemýšlet kde se tam vlastně vzal.Nečekal, že se do toho jídla tak pustím a málem ho sním i s odměnou.Jen se uchechtl a sdělil mi, že jsem povýšen do své první poddůstojnické funkce.Obeznámil mě s mými novými pravomocemi a povinnostmi, které musím vykonávat.Já jen s vykulenýma očima hleděl co že mi to vlastně říká.Toho večera jsem se ještě dozvěděl spousty užitečných informací.



Večeře končila menší obchůzkou a ukázkou Kareldu.Přesvědčil jsem se, že to co se o Kareldských koních říká, je skutečně pravda.Trošku mě mrzí, že jsem nespatřil tu údajně překrásnou hraběnku...ale co, s tím se nějak vyrovnám.A lázně?Hehé.Ty bych tu v Isharu také uvítal!

Já se teď však musím soustředit jen na jediné...

ROZHODNOST VOJÁKU!


OOC: Brak: Odměněno +++