Noob Dotazy

[Tasticka]

b) Ultima je již v úpadku, lze vysledovat na online stavech i všude jinde, my jsme z toho vyšli ještě relativně dobře, protože místo poklesu z 350 hráčů na 35 hráčů tu máme pokles dejme tomu z 35 hráčů na 5 hráčů (a to úplně opomíjím, že nárazově je sem schopno nalogovat třeba i 15-20 lidí).

Na české scéně jste určitě jedni z těch, kteří to odnesli nejméně. Nicméně o Ultimu jako takovou rozhodně zájem neupadá tak rychle, aspoň ne tak rychle, jak spolu s tím bobtná poptávka i nový potencionální player base. V posledních dvou letech vystoupilo celkem pět velkých UO shardů, které měli a některé stále mají, kolem 700-1200 klientů v ohniskových hodinách. Jejich komunity jsou funkční , ne kvůli jejich kvalitě, ale holému počtu. Co se týče opravdové konkurence, což se týká roleplay hardcore shardů, máte co se týče technické stránky (interface, custom client!,perks, vendors) špičkovou kvalitu. To co máte tady, a nabízíte českým roleplayerům, je v porovnání s např. Teiravonem druhé generace naprosto neporovnatelné.

e) Lidi potřebujou někoho, kdo je potáhne. Takový tu hádám momentálně nikdo není. To byli v minulosti hráči jako Alvin, hráči jako Bumhug, hráči jako Drathart, hráči jako Mir.. ba dokonce v dobách mého častého hraní kdy sem ani nebyl GM i na mnou - tedy čistě hráčem - pořádaný (!) event přišlo nějakých snad 20 lidí. A to nebylo tehdy na hráčský event nic ojedinělého. Takže co na tom z pozice hráče nejde?!

Většina roleplay shardů funguje na principu několika hráčů jako tahounů celkové komunity. To, co charakterizuje roleplayovou komunitu je však také vybudování unitárního a zábavného lore, což je většinou i protknuto s dovolováním hráčům organizovat  a být fundamentálními články v dějišti daného shardu. Teiravon s tímto umí pracovat skvěle, Andaria se mi také zdála, že dokázala dobře linkovat příběhy postav, že hráčské postavy byly reálné politické entity, ale na té jsem již dlouho, dlouho nebyl a jejich počty dokazují, že problematika shardů v české kotlině je samozřejmě spojena i s jinými faktory.

b) jestli jsou ještě hráči schopní udělat nějaké malilinkaté herní dění sami pro sebe i pro ostatní (*popichuje* dřív to šlo, ale dnešní móda asi je říkat, že to možné není.. je pro to název - alibismus);

Musím se přiznat, že jsem nikdy neměl moc chuť prohlubovat malilinkatá herní dění v případě, že mi neseděl "větší" herní obraz. Tento "větší" herní obraz se skládá ze dvou faktorů. Jeden je metaherní, a tedy faktor populace. Ma cenu to, co dělám a to co hraji s ohledem na populaci shardu/mé rasy? Nevím jestli je to patrné, ale provést postavu z 1. levelu na 20.level je poměrně velká časová investice a faktor populace je klíčový z hlediska roleplay-oriented myšlení. Menší populace přináší ale i své výhody, např. v pozici toho že se člověk může chopit politického rozhodování za svoji rasu, je takzv. v "ohnisku" toho co se vůbec může v danou chvíli s danou rasou dít, viz. Gheed. Další důležitý faktor je  narativ příběhu shardu a jeho progrese. V tomto bodě je můj osobní ( a vím, že je poměrně úchylně náročný) problém. Až na tématiku Bolesti mám problém s originalitou "tvořeného" světa, většina hráčských postav bere své postavy tak, že je zapojují do lore světa jen okrajově, či v mezích nutných potřeb, ale nevrací nic do světového lore ze sebe (jinak to bylo za Cyprony, vím), politika či politická rivalita mezi rasami, či mezi městy není. Král gabriel je nesmrtelný a dodává tak poměrně bezčasému zoufalství korunu. Oceňuji práci rasových gm, ale práce s rasovými městy zachranuje komunity v komunitě, nikoliv tu hlavní. Vše je tak rozdrobené, že se sám občas bojím, že když lognu, tak se rozdrobím. Spousta věcí na mne působí tak, jako kdyby byla ukotvena ve vzduchu, visela nezávisle na jakémkoliv ději, nebo jako kdyby byla prostě mrtvá. Občas se mi zdá, že do hlavní narativní linie (boj s Bolestí?) ani nic přidávat nechci, Bolest jako tématika je hráči herně i neherně daleko vzdálenější, než všudepřítomná "hráčská" prázdnost a nehybnost světa. Většina roleplay sekvencí jsou stejně "situační" roleplaying. A i ty se kvalitativně mění na něco jiného. Z náhodného setkání se stává triumf hraní roleplayera = aspoň jeden hráč na interakci! Tato událost  vytvoří aspon projednou časovou bublinu, kde se vpravdě opět čas nachvilku posune!
Mám problém definovat cíle, které žijou bez hráčské komunity, takové cíle musím mít zasazené v celkové sympatii ke světu, či k prvkům, které dávají smysl. Bez dynamického světa mi v něm nezůstává smysl.