Skutečný sled událostí.
#1
Isharské vězení - současnost, Podzim 19.Toru, 291.roku, 1:31 hodin
Žalářník se prochází po chodbě jako obvykle. Po několika krocích se zadíval na vězně, který leží na podlaze. „Vstávej holomku!, nemysli si, že se tady budeš válet jen tak po zemi!“ Vězeň nepohnuv ani brvou. „Počkej ty ušáku, já ti dám!, zabíjet lidi?!, to by ti šlo, ale tady ty lenochu chrápat nebudeš!“ po těchto slovech vzal do ruky halapartnu a zkusil do vězně strčit. „Nehraj si na mrtvého, toho soudu se dočkáš i kdyby do to hrom…!“ vtom se ozvala silná hromová rána. Chvíli bylo ticho. * žalářník se pomodlil* Poté žalářník otevřel celu a zjistil, že ubohý, vyzáblý, elfí vězeň byl mrtev.
Vězeň umřel hlady a týráním, konstatoval Isharský alchymista považovaný za lékaře.

O 24 dní dříve - Velitelství Isharských stáží
Pane *pronesl rozřeseným hlasem strážný*, velmi se Vám omlouvám, že Vás budím v tuto noční hodinu… „ Co se děje vojáku?!“ …nalezli jsme 5 těl. “ Cože?!“ V h-h-ospodě… „Vy jste zase pil vojáku?!, já vás dám zavřít, až zčernáte!“ Prosím…, prosím to bych si nikdy nedovolil, ve službě ne.. „Takže říkáte, že tu máme vraha?!“ Ano, pane „ Tak proč ještě není vyhlášený poplach?!, všichni na své pozice a kdokoli bude něčím podezřelý, ZAVŘÍT!“ Podle rozkazu, pane. * Ve městě byl vyhlášen poplach*

O hodinu později…
Pane, našli jsme další 2 těla. Zřejmě to byl ten samý. Máme svědka, který se schoval a přežil. Tvrdí, že viděl jeho tvář. „Dobrá, přiveďte ho sem“ *přivádí hospodského* „Tak jak se jmenujete?“ Frank, pracuji v hospodě, která leží u cesty z Isharu. „Tak mi povězte, co a koho jste viděl.“ Byla to noc jako každá jiná… Popíjelo se, však to znáte… A najednou do hospody vešel nějaký elf. Vypadal klidně, objednal si pouze vodu… říkal jsem si co je to za elfa, že pije jenom vodu…. „ No tak dál!, jak vypadal?“ No… * vzdechl si*, myslím, že měl dlouhé modrozelené vlasy, smotané do copu.. Však znáte elfy. Na sobě měl šedý kouzelnický klobouk, který vypadal velmi honosně… Přes sebe měl světle modrou róbu a tento zelený plášť *ukazuje Veliteli plášť, který tam vrah ve spěchu zapoměl*
Veliteli, máme stopu! *přerušil je strážný*. Jeden farmář viděl někoho běžet směrem do Cyprony! „Výborně vojáku, odměna Vás nemine!, vyšlete okamžitě posla k Veliteli Cypronské stráže, musíme ho chytit!“ Dále řekl, že by to prý mohl být obávaný kouzelník des´Pyros. „Však počkej ty Pyrosi, já tě chytím i kdyby si uměl vyčarovat vojsko!“

O dalších 37minut a 19s déle…
des´Pyros? „Záleží na tom, kdo se ptá“ Máme rozkaz Vás zatknout, pokud budete klást odpor, budeme nuceni použít zbraně! „Igni Matt Pyro Rhea“ vyslovil mág a stráže se ocitli v plamenném sevření. „Kel Um Ow Pyro“ zem se otřásla a zjevila se ohromná ohnivá koule, která se řítila na zbylé strážné jež zahazovali zbraně a dali se na zběsilý útěk... „Kel Van Um“ mág nasedl na koně a snažil se uprchnout… Avšak marně, po několika metrech křehký kůň zakopl o kámen vprostřed cesty a Aluminos upadl tak nešťastně, že si zlomil obě ruce a upadl do bezvědomí.

O 21 let dříve
Všude byl klid, po lesích vesele běhali jeleni a elfové žili spokojený život. V elfské vesničce nedaleko Isharu se narodil malý Aluminos. Bylo to neobyčejně bystré dítě a také velmi šikovné. Už v deseti letech chtěl běhat se staršíma elfama na lov… Ale osud tomu chtěl jinak. Postupem času se začalo projevovat Aluminovo horší „já“. Nakonec ho lov přestal bavit úplně, a tak začal hledat řemeslo, které by ho naplňovalo energií a bavilo ho. Ale žádné takové nenacházel… Jednou potkal člověka jménem Derren, kterého si ihned oblíbil. Derren byl velmi pohledný, mladý muž a navíc to byl kouzelník. Postupem času ho Derren učil různým kouzlům a mladý Aluminos byl velmi všestranně nadaný, takže mu to šlo jedna báseň. V 17 letech byl už natolik schopný kouzelník, že se nebál postavit tlupě vlků a v 20 se postavil celé mase harpií. Jeho smysly se ale ubíraly někam, kam pozemšťan nevidí, co necítí, ba ani neslyší. Začal se ubírat směrem k temnotě. Temnota ho pohltila od jeho elfských uší až po paty. A protože nejlépe ovládal kouzla ohnivého elementa, začal si říkat des´Pyros, ALUMINOS DES´PYROS a nikdo mu od té doby neřekl jinak.

Závěť
Oheň. Začínám těmito slovy, protože nemohu jinak. Všude, kde jsem byl, mne doprovázel, všude, kde jsem byl, mi pomáhal. Za svůj život jsem potkal spoustu lidí, hobitů, elfů, trpaslíků i orků… Snad na všechny nezapomenu. Skvělý hobit, alchymista Josef mrkvička, který mě nepřestával udivovat svými nebezpečnými lektvary. Odkazuji mu všechny alchymistické přísady kromě síry. Dále svého věrného učitele, mudrce a člověka Derrena, který mi byl oporou v těžkých časech. Tímto mu odkazuji všechnu síru. Dále trpaslík Garain, jeho pálenka je nejlepší v Isharu. Odkazuji mu 5 zlatých a prázdný soudek, „doufám, že ho někdy naplníš“. Dále Lothar, loajální voják, člověk a dobrodruh. Odkazuji mu tuto zprávu „V pekle je místa dost, brachu“. A zbytek odkazuji městu Cyprona a doufám, že se jednou vzepře Isharu!
*malá poznámka na konci listu*
Dratharovi, věrnému druhu Bratrstva a především přítel v těžkých časech. Odkaz „Doufám, že Bratrstvo nezanikne a bude z něho nejleší cech“… *zbytek textu je nečitelný, kvůli rozmočenému papíru*
Francis el Levion - mág, amatér - Kde ho potkáte nejčastěji? Běžet někam do dungeonu. A víte proč tam běží ? Protože tam už zase chcípnul..! :D Tak abych se zase vrátil pro věci :(
Odpovědět



Skok na fórum: