Eldarin - cesta životem
#1
Co je důležité pro hraní na RP shardu? Není to ani čas, ani zkušenosti, ale především korektní, správný, bezchybný a hlavně průhledný role-playing. Každý hráč by se měl držet nějakých standardů své postavy. Vzhledem k tomu, že chci hrát (ano pravděpodobně se opět vrátím na Manawydan) tak aby vše bylo v nějakých určitých kolejích, uveřejňuji zde popis a příběh mé postavy.
(Bohužel jsem se rozhodl nenavázat na předchozí údálosti, které provázelo jméno Eldarin. Berte tuto postavu jako jmenovce a jako úplně nového člověka. Děkuji)



Bouře, blesky a hustý déšť. Kapky bubnovali o napůl rozbitou střechu a okno velkého pokoje, ve kterém bylo vcelku rušno. Kolem postele pobíhalo několik žen a nervózně o něčem diskutovali. Najednou bylo mezi bušením kapek slyšet několik táhlých výkřiků a potom už jen brek.

Dveře do pokoje se rozrazili a vstoupil mladý muž. Přišel k posteli a vzal do ruky malé klubíčko. Bylo to dítě. „Je to chlapeček, pane.“ Muž se usmál a položil novorozeně zpět k matce a mohutným hlasem řekl: „Je předurčen k velkým věcem, jednou dosáhne slávy a úcty všech. Bude se jmenovat Eldarin.“

A tak jsem se prý narodil, nebo alespoň mi to tak vyprávěli. Těžko říct jestli je to pravda. Dřív jsme totiž vlastnili vcelku velké sídlo a byl jsem vychováván jako šlechtic předurčený vladařit. Všechno se s mým rostoucím věkem poodhalovalo. Nebyli jsme tak bohatí, ani tak vážení jako jsem si myslel a jako mi moji rodiče říkávali. Byl jsem sice vychováván v jakémsi přepychu a vidině moci. Otec byl ale zadlužen a matka byla jen místní běhna, kterou si otec našel. Byla to docela rána, když jsem se dozvěděl, jak se přesně věci mají. Rodiče zemřeli a všechny dluhy zůstali na mě. Sídlo bylo zničené a já musel opustit naše panství, které mimochodem čítalo jen asi dvě pole. Proč jsem si vždycky myslel, že nám patří mnoho násobně více?

Když jsem utekl, byli věci dost těžké. Nic jsem neuměl. Kdybych tenkrát nepotkal Stopu, tak bych byl asi úplně ztracen. Pojí se s tím docela zajímavý a vtipný příběh. Stopu jsem totiž potkal, když jsem se pokoušel pytlačit, abych se uživil. Stopa byl hraničář, který se toulal se svým psem po místních lesích. Byl jsem mladý, bylo mi nějakých 16 let a Stopa mě naučil všem základním dovednostem jak přežít v přírodě. Pomalu jsem dospíval a získával čím dál tím větší pouto k přírodě.

Bohužel tento klid trval jen několik let. Když mi bylo 19 let, musel jsem opustit moji zemi, protože mě moje stará pověst nakonec dostihla a já byl stíhán. Vydal jsem se do daleké země, o které mi Stopa vyprávěl. Lidé jsou tam prý různí, ale příroda je neposkvrněná a lesy jsou plné zvěře. První mé zastavení bylo v Isharu, lidském městě. Nakoupil jsem po cestě nějaké základní zásoby a vydal se do lesů. Snad mně moje dětství nedostihne i v této zemi…

Z tohoto krátkého příběhu si můžete odvodit zákl. charakterové rysy postavy, kterými se budu řídit.
Alyn
Kněz a hrdinný bojovník Isharský
"Bohové mě vyslyšeli"!
Eldarin Nezvěstný



Odpovědět



Skok na fórum: