Hodnocení tématu:
  • 1 Hlas(ů) - 3 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
[RP|Cech] Lovci
#1
Vilém natáhl tětivu luku, přivřel levé oko a zatajil dech. Napětí lučiště povolilo a ticho lesa plomil švistot letícího šípu, který na Vilémové tváři vykouzlil lehký úsměv. Šíp zasáhl přesně tam, kam mířil - do srdce majestátně vyhlížejícího medvěda. Jeho úsměv však trval jen takovou chvíli, jakou stačilo medvědovi, aby se vzpamatoval z nečekané rány a mohl se vrhnout na střelce. S vyděšeným výrazem šáhl do toulce pro další šíp, ale jeho hrůzou třesoucí se ruce ho zklamaly. Připadalo mu, že právě upuštěný šíp dopadne na zem později, než se k němu dosápá rozzuřený medvěd. Zahnal ze své hlavy zoufale křícící hlas velící uteč a natáhl se po dalším šípu. Z čista jasna se mu zablesklo před očima a zahřmění dunivého hromu následoval srdceryvný řev umírajícího medvěda. Hrouda chlupatého masa se bezvláčně zřítila k nohám stále vyděšeného Viléma. Jeho překvapení vyrušil až pohrdavý smích. Když si konečně všiml siluety svého zachránce, smích přešel v kárající kázání: "Neměl bys tolik pít, třeseš se jak cinknuté kostky v Isharské herně". Vilémovo zděšení vystřídala zvědavost. Ze siluety skryté ve stínu dubových listů se bližším pohledem vyklubal energicky působící kostlivec, což Viléma ještě více udivilo. Chvíli trvalo, než si uvědomil, že se jedná o muže oblečeného do podivného tmavého roucha, které na první pohled působilo, jako by bylo prokládáno broží z lidských kostí. Jeho myšlenky na výstřelky módy opět přerušil hlasitý smích: "Vypadáš hůř než ten medvěd! No tak, vstávej, to byla jen medvědice, kdoví kde se loudá nápadník". Vilém se nezmohl na nic jiného než:"Kdo..kdo jste?". Tajemná postava podepřela Viléma a suše odvětila: "Noctua. "
Žár ohně sebou nepřínášel jen tolik žádáné teplo, ale i pocit klidu pro stále otřesenou mysl Vilémovu. Pomalu se nadechl a když zjistil, že se může hýbat, sedl si a rozhlédl se kolem sebe. Trochu s ním škublo, když zjistil, že kosťák, jak si ho v duchu pro jeho podivnou zbroj pojmenoval, nebyl jen vysněný a že sedí vedle něj. Stále omámený spíše slyšel sám sebe, než aby promluvil: "Já..děkuju. Děkuju že si mi zachránil život". Jeho čelo se svráštilo a dodal: "Noctuo". Noctua mávl rukou: "Popravdě jsem si tě ani nevšim. Jen jsem měl chuť na pach krve a odnesla to právě ta tvoje oddaná ctitelka." Vilém s bolestivým škubnutím natáhl ruku: "Říkají mi Vilém Stopa". Zaúpěl ještě více, když mu ruku sevřel pevný stisk kostěné rukavice. "Jsem lovec." Nadechl se a pokračoval: "Letos se přemnožili medvědi a když vybili lesní zvěř, začali ohrožovat i farmáře z nedaleké vesnice. To už jsem musel zasáhnout. Kdykoliv se přemnoží nějaký druh, je mou povinností zachovat rovnováhu a snížit jejich stavy. Vrchní Isharský lovčí mi teď dokonce platí za každého medvěda, kterého ulovím". Povzdech a ukázal na tělo medvěda. "Vypadá to, že odměna za tohodle huňáče náleží tobě". Noctua pozvedl obočí a překvapeně vyhrkl: "Chceš tím říct, že ukojím touhu po krvi mi ještě někdo zaplatí?" Vilém si uvědomil, že uvažování jeho nového souputníka je zvrácené, ale že bez jeho pomoci rovnováhu neudrží, chytl se tedy příležitosti a odvětil: "No, když se ke mě přidáš a budeš se vybíjet jen na přemnožené zvěři, tak nejen že ti přenechám podíl z Isharských peněz, ale pomůžu ti zpracovat úlovky pro kuchaře a koželuhy." Noctua se pousmál; "To zní jako plán". Vilém znovu zaúpěl, když strvzovali svou dohodu stiskem ruky a pokračoval: "Nedaleko na sever od Isharu mám loveckou chatu. Chci tam zřídit sídlo, kde by se i ostatní lovci mohli scházet a pořádat společné hony. Místa je tam dost". Noctua pokrčil rameny: "Proč ne? Počítej se mnou..a jak si budeme říkat?" "Lovci". Noctua se pousmál: "Jak duchaplné", odmlčel se a po chvíli do[/align]dal:"Ale proč ne? Aspoň bude každému jasné čím se živíme".
Odpovědět
#2
Členská základna Lovců:
Vilém Stopa - zakládající člen
Noctua - spoluzakladatel
S hrdostí oznamuji, že se mezi Lovce přidali tři noví členové:
Raknai Narmo
Lira
Bianca
Vítáme je mezi námi
Odpovědět



Skok na fórum: