Zoe Locke
#1
Podzim 19.Toru, 320.roku
Dnešek mi změnil život na ruby.

Skrze okna mi do pokoje pronikal ostrý zvuk železného sváru. Nebylo třeba se zbrojit, byla jsem ještě plně vybavená, jen jsem popadla svůj meč a mandlový štít a vyrazila jsem ze dveří. Schody jsem brala po dvou, ne-li po třech. Bylo mi jasné co se děje, dokonce jsem se na to připravovala, přitom jsem se zachovala tak zbrkle. Ano bylo to on, Horian Voren. Mlátil do strážného, který střežil místní šatlavu, hlava nehlava. Nemlátil však sekerou, ale pouze pěstmi...stráž byla nemilosrdná. Zasadila do Horianova těla několik ran tupou stranou halapartny, dokud neklesl k zemi. Byla tam i ona..."Horianova elfka". Přihlížela souboji, řvala na stráž i na Horiana. Popadla jsem behlavě svůj meč a šla Horiana bránit, ale bezvýsledně. Stráž byla ještě nemilosrdnější a uštědřila mi bodnou ránu přímo do břicha.

Probudila jsem se v cele společně s omráčeným Horianem a tou elfkou. Břicho mi krvácelo, ale jak se ukázalo, nebyla to hluboká rána. Stráž nás očividně brala za bandu opilců, ani můj meč mi nevzali. Brzy nás pustí. Ovázala jsem si svá zranění a raději jsem si hleděla svého. Ta elfka mě nemusela už od začátku. Nejspíš žárlí nebo mě považuje za hrozbu, kterou nejsem. Chtěla jsem co nejdříve vypadnou, nechtěla jsem žádný konflikt. Doufala jsem, že se Horian neprobere, nejspíše by zešílel ještě více být zavřený se mnou v cele o velikosti několik málo stop. Nikdo moje tužby nevyslyšel a Horian se probral. Ihned co rozeznal mou tvář, začal se sápat ke dveřím a volat stráže. Tentokrát už mi bylo jedno, jestli zase blouzní nebo je plně při smyslech...jen jsem se chtěla dostat ven. Na několik okamžiků jsem se zamyslela a mé rozjímání hned vyrušil náraz lebky o zeď. Vysílený Horian mě držel za hlavu a snažil se mi ji umlátit o kameny šatlavy. Sebrala jsem všechny své síly a snažila se mu ubránit. Byl však slabý jako hmyz a ihned odpadl. Stáhla jsem se do protilehlého rohu cely. Neměla jsem již sílu se bránit případnému dalšímu útoku a ta elfka by mě nikdy nebránila...klidně by mě nechala zemřít. Rukou jsem nahmatala jílec svého meče a tasila ho proti nim. Nechtěla jsem jim nic udělat, jen jsem se odtamtud chtěla dostat živá. Ruka se mi pod tíhou meče třásla a v břiše jak kdybych měla zabodané hřebíky. Najednou se proti mě vyřítil...Horian využil situace a nabodl se na moje ostří a několikrát mě udeřil do ovázané rány. Okamžitě jsem meč pustila...tohle jsem nečekala. Horian se skácel k zemi a já s ním. A najednou to bylo tady...visel nademnou Damoklův meč, můj meč. Třímala ho v ruce elfka. V jejích očích se snoubila nenávist se zuřivostí a odplatou. Meč zabodla těsně vedle mé hlavy. A několikrát mě prudce kopla do bolestivých míst. Nebyla to vražedkyně, jen si libovala v násilí, které se ji nejspíše zalíbilo.

Podle čerstvé krve jsem se probrala jen několik málo minut po tom všem. Horian byl pryč a elfka seděla na druhé straně cely po boku s vyvolaným magickým psem. "Jakmile se hne, zabij ji", říkala. Sbírala jsem síly, abych mohla čelit dalšímu případnému útoku. Ani jsem se nehla, přesně jak řekla. Pes se najednou rozplynul ve vzduchu. To byla má šance. Má rána bolela jako nic předtím, přesto jsem se na ni vrhla. Chytla jsem elfku paží pod krkem a začala ji dusit. Vyhrkla ještě několik magických slov, kterými přivolala psy. Její mysl je však nedokázala ovládnou a místo toho, aby vykonávaly její příkazy, se rozplynuli. Eflka sebou přestala škubat, ale já nepřestala škrtit. Chtěla mě zabít, místo toho do mě kopala. Já stejnou chybu neudělám. Při další přiležitosti by mě zabila.

Vězení, pokuta, soud...za vraždu prý. Nevím jak dlouho, ale celou dobu jsem jen seděla v cele a ani na vteřinu nezamhouřila oko. Elfka i Horian byli pryč. Jsem tak unavené. Celé dny jsem nespala...

Ucítila jsem mezi svými prsty trávu a ranní rosu. Co se to děje? Kde to jsem? Probrala jsem se na kraji lesa za Cypronou. Utekla jsem? Pomohl mi někdo? Nevím...
Marina - Žena všech povolání, hlavně ale GM
Corsah Tyrdlues - elfí řezbářka Sirae Cyredanea - ?bláznivá? šamanka
Zoe Locke - Velitelka družiny Sira Gerarda Stříbrokřídlého a důstojnice Cypronské městské hlídky


Odpovědět



Skok na fórum: