[RP] Menan Cantalé

[Hypo]

´´Tento příběh je napsán životem, životem jedné ženy. Jeho tečky tvoří kapky krve a jeho čárky.. Slzy útěchy.´´ Starý muž se opřel v sedě o hůl. ´´Děti, až tenhle příběh vyslechnete do konce, neříkejte o něm prosím svým rodičům.´´ Řekl stařec obecenstvu, které ho v hojném počtu v sedě poslouchalo. ´´ Ten příběh není pro vás vhodný z pohledu obsahu, ale .. Chci aby jste ho slyšeli. ´´ Stařec si odkašlal a začal s vyprávěním.

´´ Makej ! ´´ Zařval jeden z mužů stojících nad malým tělem dívenky, které se očividně snažilo udělat další klik. ´´ Ty že budeš něco zabíjet ?! Leda tak mouchy v hospodě ! ´´ Dívence tekly slzy z očí, ale nevydala ani hlásek a dál se snažila vzepřít rukama od země. ´´ Ty malá couro ! Kdyby tvoji rodiče žili tak tě dávno pošlou do jeskyně za medvědy !´´ Po těchto slovech se dívenka zvedla a s klidným pohledem si začala muže prohlížet. Nebyl o moc vysoký, než ona. Vcelku dost vypasený, popravdě tlustý jak trpasličí sud piva. Na nohou měl vysoké boty, za opaskem nůž a na hlavě jen pleš .. ´´nůž ..´´ Pomyslela si. V pozadí této scény se právě odehrával výcvik nováčku, dětí. Výcvik měl vést k zdokonalení bojových technik a k absolutní oddanosti při boji s potvorami. Děti byly při tomto výcviku psychicky ničeny, aby došlo k posunutí hranice únosnosti. Děti, až vyrostou budou vraždící stroje bez citů. Jejich úkolem bude vraždit za peníze obludy, orky, elfy .. Všechny nečisté rasy a chránit jen tu jednu .. Tu lidskou.

´´Však, jak už to tak v příbězích bývá, naše dívenka je vyjímkou potvrzující pravidlo.´´ Poznamenal klidným hlasem stařec.

Dívenka chvilku poslouchala nadávky vypaseného prasete a pak se jen ladným krokem natáhla pro dýku. Povedlo se ji to a teď už jen kolem něj kroužila. ´´ Ja ti dám ty jedna zlodějko !´´ Vyhrkl na ní muž a následně se rozmáchl pěstí. Minul.. Dívenka udělala půlobrat a dýku mu zarazila do masa tam, kde by měl mít žebra. Muž zasténal a o pár chvil později ji uhodil co nejvíce mohl. Dívenka spadla na zem. O pár chvil později ji muž kopal do břicha, než přiběhly dvě zahalené postavy a muže někam odvlekly. Od té doby ho už nikdy nespatřila.
Uběhlo sedm let od tohoto incidentu a dívka stála před radou, která měla rozhodnout o jejím dalším osudu. Mohla být vypuštěna do světa, nebo popravena kvůli nedostačujícím schopnostem. Musela odpovědět na pár otázek, které ji byly přinejmenším nepříjemné.. Po dokončení dotazovací části nastala ta těžší. Poprvé tasila zbraň aby přežila v rovnocenném boji proti nestvůře. Byl to přerostlý had. Z boje vyšla jako vítěz, ale od toho okamžiku se v ní něco zlomilo.

Stařec si odkašlal a pokynul pár dětem aby odešly. Jednalo se o děti ve velmi nízkém věku. ´´ Tato část příběhu není zrovna milá, ba není ani nejhorší´´.

Dívka byla vyslána, aby si vydělala. Chodila po ostrově a zabíjela všechny potvory, od bazilišků, až po hiry. Za svou práci nedostávala moc, ale jí to stačilo. Vše bylo v naprostém pořádku, až do chvíle, kdy vypukla vzpoura na severu ostrova. Dívka byla označena za škodnou (byla opakem normálního člověka) , všude po ní házeli kamení. Neměla se kam ukrýt, kam jít .. Jednou ji našli vojáci, odvlekli ji rovnou bez soudu do mučírny. Byla to spíše laboratoř. Všude spousty krve, spousty masa a bolesti. Jeden voják zní strhl oblečení a přidělal ji k okovům na zdi. Chvilku ji nadával do špinavé děvky a pak nožem sjel od předloktí až po hruď. Dívka jenom křičela bolestí ...
Když se vzpoura po pár dnech rozšířila, vtrhli rebelové do pevnosti a ´´osvobodili ji´´ .. Dívka nastoupila do první lodi v přístavu, odplula daleko, daleko na východ.

Stařec zavřel oči a po chvíli konstatoval .. ´´ Paměť mi už moc neslouží. Pokud chcete slyšet více, přijďte zítra.´´ Tu noc si navždy všichni zapamatují.

____________
OOC: ! Omlouvám se za pravopisné chyby !

[Hypo]

Kapitola 2.
Střípek skutečnosti

Slunce vyselo vysoko nad obzorem a stařeček seděl opět opřený o svou hůl. Kolem poletovaly listy... Byl podzim.. Lesy hráli barvami a vítr už byl hodně studený. Děti se sešly kolem stařečka.
Po chvilce čekání, než všichni dojdou stařeček vytáhl znatelně opotřebovanou knížečku.
´´ Děti, už je to dlouho od našeho posledního setkání.. ´´ Stařeček listoval v knížce. ´´ Skončili jsme tím, když se naše dívka nalodila a vyplula směrem na východ..´´ A příběh znovu pokračoval...

Dívka se probrala ve sněhu jen v opotřebovaných hadrech. Byla v Isharu... Sedla si u hospody vedle jednoho žebráka. Zima si pomalu vybírala svou daň, kašlala a necítěla končetiny. A co je horší.. Ani jeden lektvar. Po hodině marného snažení o teplo, se nad ní zjevila postava. Byla to žena. Podala ji šaty. Po menším rozhovoru ji pozvala k sobě domů, kde se dívka zahřála a žena ji poskytla oblečení.

Den na to se vydala na trh shánět práci. Pracovala na trhu, kde prodávala, potom i v kasárnách. Jednoho odpoledne potkala u kašny muže v sedle. Rytíř.. Pomyslela si v ten moment dívka. Nabídl jí práci, kterou nemohla odmítnout....

Příštího dne potkala nemálo charismatického elfa.

Ale .. Odmlčel se stařec.. O tom radši jindy..Až vyrostete ..
Radši vám povím co se událo stím rytířem.

Inu přijala práci jako jeho členka družiny. Poskytl jí a dalším zájemcům střechu nad hlavou, výzbroj a tréning.. Ale po událostech, které se udály pár dní na to. Se rozhodla opustit tak už početnou družinu. Nedokázala pracovat v kolektivu... Odevzdala většinu věcí co měla a s pokáráním onoho rytíře byla označena za zrádce. Odešla z Cyprony. Většinu času pak strávila po hospodách. Pila.. A to hodně.. Jednou v hospodě potkala statného muže, kterého nikdy předtím neviděla, avšak už měla něco vypito.. Dala se sním do řeči. Řekl jí, že potřebuje svého panoše na turnaj.. ´´To je milé, už ani jako holka nevypadám... ´´ pomyslela si při vyslechnutí onoho muže. Nabídl ji vysokou odměnu a tak neměla zábrany.. I když mu několikrát opakovala, že byla označena za zrádce a tudíž za nehodnou ženu cti... Přesto ji nabídl práci..

´´Nebudu vám vyprávět, jaký byl turnaj, ani co se dělo před ním a chvíli po něm... Přeskočím na události, které konečně dávají náš příběh do pohybu... ´´ Stařeček vytáhl kousek listu .. ´´ Musel jsem si to zapsat´´ ..

Musela jet přes Cypronu zpět do domu onoho muže co jí posledně nabídl práci. Před Cypronou se odehrála zajímavá scénka... Zahlédla vlka co očuchával tělo dítěte... Při příjezdu blíže uviděla na dítěti vousy a došlo jí, že se jedná o trpaslíka. Rychle se vrhla proti vlkům.. Jeden utekl.. O pár momentů později se z lesa vynořili lapkové.. Věděla, že nejlepší bude, když nebude muset běhat. Plátová zbroj je velmi těžká.... Dala lapkovi 200 stříbrných a trpaslík ? .. Odepl váček a hodil ho do lesa. Lapkové se na něj vrhli, začal utíkat.. Dívka věděla, že moment překvapení právě nastal. Vytáhla dýku a přikradla se k jednomu z nich. Chladně ho probodla. Druhý lapka stihl zareagovat a vrhl se na ní. Souboj vyhrála .. Jelikož v plátovce se špatně doháněl utíkající lapka, pomohl trpaslík.... To co se dělo dál bylo šílené .. Naběhla na ně tlupa goblinů, zbojníků a vlků. První odrazili, druhou vlnu také.. Ale třetí byla osudová .. Hodně trpěla.. Dostala větším kusem kovu do hrudníku... Rána sklouzla a skončila na břiše, kde udělala bodnou ránu... Dívka zaklela a začala silně krvácet do zbroje. Když boj o přežití skončil.. Všimla si muže, který jim přišel na pomoc.. Schopný bojovník.. Dívka měla v sobě už pár lektvarů a následující dva byli poslední co mohla pozřít.. Omdlela a silně krvácela.. Co se dělo pak si už nepamatovala.. Probrala se na lavičce a v ústech měla pachuť lektvaru.. Tímhle si prošla mnohokrát, ale nikdy ne před obecenstvem. Musela je vystrašit.. Předávkovaná a s obrovskou ztrátou krve... Tu noc nemohla usnout a uvažovala nad svým osudem...


Tma.. Ta neproniknutelná tma... Pak jen záblesk.. A znova tma... Měla otevřené oči, v puse písek a sucho. Byl den.. Slunce prahlo .. Neschopná se pohnout koukala nahoru.. Zařechtal kůň..

´´ Co se to?´´ zachraptěla dívka.. Koukla na koně.. Také ležel.. Nejspíše únavou.. Ležela celý den, než se setmělo a bylo o něco chladněji.. zvedla se a pomalu si uvědomovala kde je.. ´´Písek.. Samý písek.. A moře..´´. Matně si vybavovala poslední momenty svých vzpomínek.. Kamené stěny, oblečení.. Zbroj.. Nepořádek.. Tisíce myšlenek svírající bolest tam hluboko v hlavě.. A pak jen tmu.. Tmu a písek.. Zařechtání koně.. Byla daleko.. Daleko od domova...

[Hypo]

Kapitola 3
Vrána a Havran

´´Už je to třetí den´´´Pomyslela si dívka. ´´Musím se odtud dostat, nebo tu chcípnu..´´ Zvedla se a znovu se zahleděla na moře kolem ostrůvku.. Po chvilce zahlédla v dáli splývající pevninu s obzorem. Ohlédla se na svého koně.. Nevypadal unaveně, ale byla si jistá, že je... Chytla ho za uzdu a táhla ho za sebou.. Ze zbytku svých sil začala plavat. Místy se topila, místy ztrácela naději, ale i přes to doplavala na onu pevninu... Rozložila se na pláži ve tvaru hvězdy a spala.. Spala do večera, kdy písek už tak nepálil. Když se setmělo, už byla na cestě ji neznámo kam.. Hvězd bylo mnoho, ale ani jedna, co by ukazovala na sever. Vydala se tedy podél pobřeží do prava. Po dlouhé době se zarazila, když uviděla v písku otisk, jako když děti dělají do sněhu andělíčka. Tiše si povzdechla a pronesla tichou nadávku, která nejspíše směřovala k bohům... Rozhodla se tedy znova si ostrov obejít a zhruba v jeho polovině plavat co možná nejrovněji, snad narazí na pevninu.. A takto i učinila..

Bloudila lesem, byla ráda, že už není na poušti, ale teď se zaser obávala večera. Les není bezpečné místo .. Rozhodla si založit tábor. Vytáhla meč u pasu a pár seknutími do pařezu jej nechtěně zlomila. Znovu pronesla onu nadávku, ale poněkud hlasitěji. Z třísek a k jejímu štěstí i z kamenů si vytvořila oheň a tak přečkala první noc. Ráno se vydala na další pochod.... Cestou si natrhala borůvky, jahody a jiné bobule rostoucí v lesích.. Z vlastní zkušenosti se vyhla červeným bobulkám.
Pomalu cítíla neutuchající potřebu vypití zeleného lektvaru, na kterém se během několika měsíců stala prakticky závislá, projevilo se to i na rychlosti chůze.. Místo, aby šla tak nasedla na koně..
Jela daleko, hodně daleko a dlouho.
Cestou lesem se jí potrhala látka, kterou již jde s těží nazývat róbou.. Boty skončily utopeny v bažině..
V dálce zahlédla stvoření s křídly ! Byla si už jistá kde je.. Byla tu sice jen dvakrát v životě, ale pamatovala si to.. Sesedla z koně a dále šla pěšky, až do nedaleké vesnice....
Vesnice byla prázdná, až na .. Až na postavu v šedé barvě sklánějící se nad studnou a koně stojícího opodál. Postava zjevně pila vodu.. Dívka hmátla po zlomeném meči, ale postava byla rychlejší. Během malého momentu držel v ruce půlruční zbraň a dívajíc se na dívku si sundával kápi. Pršelo....

Dívka nevěřícně pohlédla na muže. Byl oděn v černé kožené zbroji, cvočky měl připnutý plášť s kápí. V ruce držel meč se stříbrnou hlavicí ve tvaru zobáku. Jeho tvář hyzdila sečná rána přes nos a pravé oko. Měl černé kučeravé vlasy a bradku.
Nedokázala říct, ani slovo, jen se usmála. Muž se jemně zamračil a náhle si uvědomil koho před sebou vidí. Rozběhl se k dívce a objal jí u pasu, k tomu sní dvakrát zatočil dokola s veselým úsměvem. Ten muž.. Byl to její kamarád z nedávného dětství, vyrůstal sní a byl jen o pár let starší, než ona. Byli spolu ve výcvikovém táboře, kam byla poslána už jako dítě. Cítila kvůli tomu jistou nenávist ke své sestře, ale nikdy o tom nikomu, ani jí samotné nic neřekla. ´´Vráno ..´´ Zašeptal ji muž do ouška a trochu se poodtáhl, aby si jí prohlédl. Dívka se jen zčervenala a pozvedla obočí. ´´ Ty si to ještě pamatuješ havrane ? ´´. Muž si jí zamyšleně prohlížel a přitom jen pokývl hlavou k souhlasu. ´´ Jak to u rezavé čepele vypadáš ? ´´ .. Dívka se odtáhla a popotáhla kus látky (róbu) pět na rameno. V látce byly díry, ale zakrývaly tak tak vše důležité... Její mokré vlasy si přehodila přes rameno a sepnula dlaně v místě břicha. ´´Já.. Já se hodně změnila, ale nikdy jsem si nemyslela, že ty jsi to přežil.. ´´ Vyřkla smutným tónem. ´´Přežil .. Odplul jsem ani nevím kam.. Cestuji po vesnicích a přímám jakoukoliv práci.. Zabíjím to na co mi ukážou a za co mi dobře zaplatí. Ale ty na tom nejsi na tom asi o moc lépe, že ? ´´ .. Dívka tiše zavrtěla hlavou.. ´´Kam máš namířeno?´´ Pronesl muž už o něco milejším tónem. ´´Do Isharu, za mým pánem..´´ Odpověděla.. ´´Pánem ?! Hm.. To jsi na tom opravdu hůře než já.. Inu.. Tahle vesnice je opuštěná, ale hospoda je zásobovaná ´´ Mrkl na ní a pokynul jí. Při příchodu do hospody se usadili u stolu v rohu, muž donesl korbely piva a sundal si rukavice, na kterých byly stříbrné cvočky v místech kloubů. ´´ Tak na naše zdraví Vráno ! ´´ Zvolal a oba pili co se dalo.. Dívka mu řekla vše co se jí stalo a muž jen čas od času podotknul, že tohle by neměla dělat. Hodně se nasmáli historkám o nafoukaných lidech, které rázně a bez zábran pomlouvali. Vyprávěla mu úplně o všem a při zmínce o incidentu s jedním elfem, jen nevěřícně pozvedl obočí a pronesl něco ve stylu, že už to není dívka, ale skutečná žena.. I když zrovna s elfem.. .. Hodovali dlouho do večera a pak se odebrali spát.. Lehli si na jednu podložku, tak jako mnohokrát dříve. A jako mnohokrát dříve oba cítili, že mohou být v bezpečí.. Cítili to co, lidi jako oni, často zabije. Ráno se oba vydali na cestu a u křižovatky si dali sbohem. ´´ Brzy tebe i tvého pána přijedu navštívit´´ Usmál se muž a hodil ji štěrkající váček.. Dívka se jen pousmála, kývla a mrkla na muže. ´´ Nechť jsou tvé cesty bělejší, než tvé peří´´. Dívka pobídla koně a jela dál, aby do večera dorazila k průsmyku a pak do Cyprony. Po chvilce jízdy se zamyslela nad tím, proč ji vlastně dali přezdívku vrána.. Vždyť má blond vlasy .. Později si uvědomila, že celá její skupina byla oděna v šedém, až černém.. Dále tuhle myšlenku už ponechala a plně se soustředila na cestu.
_____________________________
OOC: Je to shrnutí událostí, nikoli, že se to událo za jeden real den, nebo čtyřden...