Manawydan.eu
20.08.2014 v 06:40
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 20.08.2014 v 12:04 od Thortogily.)
*Starý muž seděl v místnosti a přemýšlel kde má začít. Byl to první den v těmi nováčky, kteří se ucházejí o místo v armádě a právě on je musel vyfasovat.
Mladí, nezkušení, bojechtiví a zbrklí. Zasmál se.
Jako by byl jiný za svých mladých let, ale to bylo dávno. Dávno než kdokoliv z těch nováčků mohl vědět. A přece jenom. V těch tvářích viděl sebe a své druhy, pro které si přišla stará známá Smrtka a odnesla je na svém plášti za pěvů strážných andělů a řinčení mečů o štíty k branám osudným.
Vzadu seděl jeden zrzavý chlapec, který mu nikoho připomínal, jednoho starého vojáka, kterého kdysi dávno znal. Štítonoše, který nerad ustupoval a proti nepřátelům držel i když knězům vyschlo v krku a nevěděli, který bůh je zachrání tentokrát.
Dnes měli hodinu Armádní Historie a učitel přemýšlel kde má začít. Pořád se díval na toho zrzatého chlapce a nakonec se rozhodl.*
"Dnes si povíme vojákovi jménem Denetrius Aho rekruti.
O štítonoši z Isharu."
*Hodina pokračovala dlouhým výkladem o tom, kdo vůbec Denetrius byl a co pro Ishar znamenal. Učitel dával vojákům příklady toho, jak se normální vidlák z Okurkové vesnice stal jedním z vojáků, o kterých by se mělo mluvit. Učitel se po chvilce odmlčet a začal povídat o první z významné událostí Denetriusova života.*
"339. roku na podzim se stala docela zajímavá věc rekruti. Denetrius Aho byl na soukromém tažení v Magické Akademii, která byla známá portálovou nestálostí, která otvírala dveře do jiné dimenze.
Jak to tam vypadá a co bylo na konci si zjistíte v soukromém čase.
Každopádně Denetrius a jeho skupina s Reeliesem, Faragonem a Sorenem se dokázali několikrát v té dimenzi probít až k bájné studně přání.
Denetriusovo přání si tentokrát studna vyložila docela zvláštně, protože si přál, aby byl konec všech válek, bojů a aby svět byl zase mírumilovné místo.
Studna ovšem Denetriusovi darovala tvrzenou zbroj, proč, to nikdo nevěděl. Ale darovala mu také něco jiného.
Hned po návratu z jiné dimenze se kolem Denetriusovi skupiny objevilo nějaké zvláštní magické světlo, které je vedlo směrem do Vilhelmovic a jediný Denetrius tomu světlu stíhal.
To světlo ho dovedlo k nějakému artefaktu, které popisuje slavný mág Mir ve svých kronikách jako "Prokletý opálový náramek".
Denetrius společně s Mirem zjistili co je ten šperk zač a dostáli se zajímavému překvapení.
Původně si mysleli, že jde o nějaký druh magicky nestabilního prokletí, které se snaží svého nositele jen zabít. Později ale zjistili, že v něm byla zakletá žena, podle popisu opět pana Mira "Snědé pleti, s ošacením připomínající ženy z divokých kmenů, ovšem s nepopsatelnou znalostí ohnivé magie a velkou inteligencí.
![[Obrázky: UO_20140819_232102_99660.png]](http://s3.postimg.org/ct4irx98z/UO_20140819_232102_99660.png)
Jak to bylo dál si řekneme příště, hodina končí rekruti. Pohov!
Mladí, nezkušení, bojechtiví a zbrklí. Zasmál se.
Jako by byl jiný za svých mladých let, ale to bylo dávno. Dávno než kdokoliv z těch nováčků mohl vědět. A přece jenom. V těch tvářích viděl sebe a své druhy, pro které si přišla stará známá Smrtka a odnesla je na svém plášti za pěvů strážných andělů a řinčení mečů o štíty k branám osudným.
Vzadu seděl jeden zrzavý chlapec, který mu nikoho připomínal, jednoho starého vojáka, kterého kdysi dávno znal. Štítonoše, který nerad ustupoval a proti nepřátelům držel i když knězům vyschlo v krku a nevěděli, který bůh je zachrání tentokrát.
Dnes měli hodinu Armádní Historie a učitel přemýšlel kde má začít. Pořád se díval na toho zrzatého chlapce a nakonec se rozhodl.*
"Dnes si povíme vojákovi jménem Denetrius Aho rekruti.
O štítonoši z Isharu."
*Hodina pokračovala dlouhým výkladem o tom, kdo vůbec Denetrius byl a co pro Ishar znamenal. Učitel dával vojákům příklady toho, jak se normální vidlák z Okurkové vesnice stal jedním z vojáků, o kterých by se mělo mluvit. Učitel se po chvilce odmlčet a začal povídat o první z významné událostí Denetriusova života.*
"339. roku na podzim se stala docela zajímavá věc rekruti. Denetrius Aho byl na soukromém tažení v Magické Akademii, která byla známá portálovou nestálostí, která otvírala dveře do jiné dimenze.
Jak to tam vypadá a co bylo na konci si zjistíte v soukromém čase.
Každopádně Denetrius a jeho skupina s Reeliesem, Faragonem a Sorenem se dokázali několikrát v té dimenzi probít až k bájné studně přání.
Denetriusovo přání si tentokrát studna vyložila docela zvláštně, protože si přál, aby byl konec všech válek, bojů a aby svět byl zase mírumilovné místo.
Studna ovšem Denetriusovi darovala tvrzenou zbroj, proč, to nikdo nevěděl. Ale darovala mu také něco jiného.
Hned po návratu z jiné dimenze se kolem Denetriusovi skupiny objevilo nějaké zvláštní magické světlo, které je vedlo směrem do Vilhelmovic a jediný Denetrius tomu světlu stíhal.
To světlo ho dovedlo k nějakému artefaktu, které popisuje slavný mág Mir ve svých kronikách jako "Prokletý opálový náramek".
Denetrius společně s Mirem zjistili co je ten šperk zač a dostáli se zajímavému překvapení.
Původně si mysleli, že jde o nějaký druh magicky nestabilního prokletí, které se snaží svého nositele jen zabít. Později ale zjistili, že v něm byla zakletá žena, podle popisu opět pana Mira "Snědé pleti, s ošacením připomínající ženy z divokých kmenů, ovšem s nepopsatelnou znalostí ohnivé magie a velkou inteligencí.
Jak to bylo dál si řekneme příště, hodina končí rekruti. Pohov!