Události posledních dnů nabraly od první neúspěšné výpravy proti nekromantovi rychlý a velmi znepokojující spád. Na poslední společné poradě v Cyproně jsme se od muže jménem Lorael dozvěděli o skutečnosti, že nekromant, jehož síly kvůli činům předešlé výpravy značně vzrostly, otevřel po světě několik portálů, z nichž na tento svět proudí armády nemrtvých. Podle všech zpráv se mělo jednat o tři portály. Avšak podle mne toto číslo není ani zdaleka konečné…
Od poslední výpravy, kdy jsme našli velkou skupinu nemrtvých, potulujících se po Shiarské pustině, jsem se sama pokoušela najít další známky o umístění portálů v zemi. Eldamar, hranice Mrtvé země na sever od Goren-Zaru, Thironský průsmyk, ale dokonce i území Kareldu. Portálů musí být více, než jsme si mysleli. K žádnému jsem se nedostala dost blízko, kromě jediného. V malé opuštěné vesnici uprostřed ničeho visí v prostoru portál, hlídaný jen hrstkou nemrtvých a kamenným démonem, o němž jsem slyšela mluvit členy předchozí výpravy. Dostat se k portálu by nebylo tak obtížné, ale neodvažovala jsem se do něj vstoupit. Ne sama, ne bez dalších informací. Ne potom, co se stalo naposledy.
Měli bychom se znovu sejít a společně projednat další kroky, snad snaha o zastavení nekromanta bude pokračovat, snad se nechystá zaniknout tak rychle, jak vznikla a opět zanikla myšlenka Expedice o potlačení Bolesti. Takovému nebezpečí nemůžeme čelit každý zvlášť, musíme se mu postavit všichni. Dokud to ještě jde.