Talinnë

[Guner]

Noc byla chladná, na zem se líně snášel bílý sníh a z nebe na zem shlížel srpek zářivého měsíce .
Nevěnovala pozornost okolí, vlastně se jen nechávala unášet svou novou klisnou . Kam ? Na tom vlastně nezáleželo . Hlavní bylo být pryč z tábora . V hlavě se jí stále ozýval hlas Elessara, který říkal zmiz mi z očí .
Co jsme udělali špatně ? Otázka, na kterou si nedokázala sama odpovědět . Měli jsme vůbec šanci zachránit toho tvora ?  Snažila si rozpomenout na každičký detail jejího putování, po boku Atthäyma, toho jenž v dávných dobách nazývali Tančícím mečem, hrdinou Quendë . 
Narovnala se v sedle a oprášila si sníh z ramene . Minula malé stádo vysoké zvěře, které se líně stahovalo směrem k východu, jí však nevěnovalo žádnou pozornost . 
Neřekl mi ani jaký je náš úkol, prostě jen "vezmi si něco nenápadného, půjdeme do Cyprony a poté možná do Isharu ". Měla jsem pochybnosti, bez svého brnění se cítím jako nahá, ale rozkaz je rozkaz .
Bylo to jako lusknutí prstů, ocitli jsme se před nějakým domem v Cyproně . Byla jsem nervozní, tolik lidí a mnozí byli oděni v oceli z kopím v rukou . Jistý muž nás očekával ve svém sídle, aby nám pověděl něco o lovu jenž se pravděpodobně chystá . Musela jsem se tvářit jako pitomá, jen jsem tam seděla jako nějaký hloupý stín velkého elfa, který seděl nedaleko . Aspon' že jsem toho muže neurazila, lidské jednání je pro mne stále zahaleno spoustou otázek . Muž nás poslal za jistým elfem jenž měl za úkol zjistit o tom tajemném lovu více .

 Onen elf, jak se ukázalo, byl velice stručný a věcný . Poslal nás do tří hospod, kde jsme měli zjistit více . Dokonce nám popsal jistého muže, který prý rozvěsil letáky po Isharu . Myslím že jsem se mu líbila, protože se mi podařilo od něj vyloudit tohoto krásného koníka . 
Při tom pomyšlení lehce pohladila svou bílou klisnu a ta, jako by v odpověd jejímu pohlazení, zatřásla hlavou a rozvířila sníh ze své hřívy .
První hospoda se nacházela ještě v Cyproně, už si ani nevzpomínám na jení jméno, ale když jsme tam vkročili, předčilo to všechny příběhy, které jsem kdy o lidských hospodách a stravovnách slyšela . Kouř z dýmek, podivný zápach zkaženého jídla, chmelový zápach, který patřil dozajista pivu . Nebylo to zrovna příjemné místo, navíc plné lidí lačnící po dalším korbelu piva . Instinktivně jsem sem se posadila na první volnou stoličku v dosahu a čekala . Atthäym seděl kousek dál, všimla jsem si jak pozorně poslouchá co se lidé za námi baví . Byla jsem nervozní, naštěstí to dlouho netrvalo a přišel další člověk, který začal hulákat na celou hospodu to, co jsme potřebovali slyšet . Nenápadně jsem ho pozorovala a když se vydal ven na terasu, následovala jsem jej . Když jsem vyšla ven seděl již muž na židli a pokuřoval dýmku, nevěnujíc mě ani Atthäymovi žádnou pozornost . Chytře jsem se postavila ke dveřím, tak aby muž nemohl tak snadno uniknout a čekala . Myslela jsem že to půjde po zlém ale Atthäym z muže získal informace docela snadno bez použití síly .
Seskočila z koně a začala ho převádět přes bahnitý brod . Našlapovala zlehka tak, že za sebou téměř nezanechala stopy . Zafoukal jemný studený vítr, který lehce zvedl její šedý plášt' a rozfoukl její nesepnuté vlasy .
Stříbrný tvor, podobný vlku ? Měli jsme tomu muži věřit a vydat se na místa jenž popsal . Místo toho jsme se rozhodli honit "ducha" muže, jenž za tím lovem stál . Ano to byla ta chyba, ale co jsem mohla dělat, Atthäym byl můj velitel a já plnila jeho rozkazy . Ani nevím jestli jsme v Isharu chytli správného muže . Možná ti lidé co na nás čekali byli jen jeho dobří přátelé, kteří ho chtěli bránit . Svázali jsme ho a odvlekli do lesa, kde byl vyslechnut . Byla jsem jako kámen, nedala jsem najevo své pochybnosti o tom že děláme správnou věc . Mávala jsem na našeho zajatce mečem a pokoušela z něho dostat něco užitečného . 

Muž stále nechtěl nic prozradit, byl arogantní a neústupný, tak Athhäym přitvrdil . Muž neprozradil nic pádného ani když mu z chodidla trčel nuž . Poté se v několika krátkých chvílích stalo něco nečekaného . Nechápu jak o nás mohl vědět, ale během chvíle se teleportačním oknem zjevil další muž, tentokrát sedící na koni, který na nás ze smíchem hodil mrtvé tělo vzácného stříbrného vlka a hned se dal do útěku . Polila mě vlna zlosti . Chtěla jsem našeho zajatce zabít, i když nyní tuším, že v těchto událostech měl málo viny . Bohužel jsme způsobili dost hluku a během pár dalších chvil se o nás začala zajímat Isharská hlídka . Museli jsme prchnout, před jejich přesilou . Ale hřeje mne na duši že jsem se snažila klást odpor, zatím co Atthäym tam jen stál a nic nedělal . 
Za brodem se otočila a pohlédla do dáli . Měsíční svit osvětlil každý kousek lesa, na který se snášela čerstvá bílá pokrývka . Vítr jí příjemně foukal do tváří, když tam jen tak stála . Možná tam takhle stála minutu, možná hodinu, než se otočila a pokračovala ve své cestě, následována jen svou klisnou . 
Je jedno kdo co udělal, nebo neudělal . Selhala jsem, to je podstatné . V táboře mi to dal Elessar jasně na vědomí . Možná kdybych se nesnažila chránit Atthäyma bylo by vše jinak . Však Elessar chtěl jen pravdu a já mu jí neřekla . Jako by snad záleželo na životě a zdraví nějakého zlého člověka, když byl ztracen život vzácného zvířete a my tomu nedokázali zabránit . 
"Muž před námi utíkal a sám se zranil". "Malá lež, malé zlo", řekla jsem si . Snad jsem tomu i v tu chvíli věřila . Poté na mne zamířila čepel Elessarová meče a já věděla že můj úsudek byl špatný . To by byla hrdinská smrt, rukou budoucího krále Eldemaru . Určitě by se o mě vyprávěli krásné hrdinské příběhy . Když jsem si myslela že nadešel můj konec, křikl na mne at' se mu ztratím z očí . Neváhala jsem . 
Přišla k malému jezírku, poklekla u břehu a koukla dolů do černi vody . Smutné, mladé s opuštěné stvoření na ní vzhlíželo z hladiny . Zavřela oči a snažila se nabrat sílu na další cestu, když se o ní její koník lehce otřel . Koukla na ní a řekla tím co zbylo z jejího kdysi krásného hlasu : "Ava aista nildi, jsi má poslední kamarádka a proto ti dávám jméno první a největší z nich, od ted' se budeš jmenovat Osha, snad ti to jméno přinese více štěstí než-li jí ".Kun souhlasně zařehtal . Elfka se usmála na Oshu a pohladila jí po hřívě . 

[Guner]

Kolem vývěsky u hlavního stanu bylo živo . Rozpis služeb, pro hrdou armádu Eldemaru byl vyvěšen a všichni elfové chtěli vědět jaké nové zařazení ne ně čeká . Mladá elfka se tiše prodírala davem, na zádech jí hrdě vlál cestovní plášt v barvách Eldemarské armády . Elfka se zastavila až před vývěskou, tak aby mohla číst to, co je na ní napsáno . 
V tom na ní hezkým melodickým hlasem promluvila postava v brnění, stojící opodál .
"Mantúlië Talinnë, své jméno tam hledáš marně . Nenapsala jsem tě tam" .
 
Mladá elfka pohlédla na starší válečnici a do tváří se jí vlila rudá barva . Po chvíli ticha řekla chraplavým hlasem .
"Zvládla jsem výcvik, jsem právoplatnou členkou Quendë, chci sloužit tak jako ty Elithis" .

Elfka oděná v oceli chladně odpověděla .
"Být to ne mě, ještě by jsi ten zelený plášt nedostala, nejsi připravena sloužit našemu lidu . Stále mnohému nerozumíš . Tvůj výcvik skončil příliš brzy" .

Očividně rozhněvaná elfka se otočila na patě a při odchodu davem jen tiše chraplavým hlasem pronesla .
"Ještě že to nebylo na tobě, svůj plášt jsem si totiž zasloužila mít už dávno".