[RP|Cech] Svobodní

[Thortogily]

Svobodní

Společenství pro všechny duše ze světa Manawydanského, kteří ctí a cití Svobodu jako svůj

hlavní stavební prvek.

Neděláme rozdíly mezi tím jestli jsi ork, gnóm nebo elf. Každá duše je mezi námi vítána.

Děláme rozdíly mezi těmi, jimž se nedá věřit a těmi, kteří jsou spajity okovy hamižnosti, chtíčem a dalšímy zlýmy zvyky. Jenž

duši zbavují Svobody.

Vidíme svět očima svobody, to co může být pro jednoho neproveditelné je pro nás Svobodou.

Důvěra je železem, které spojuje naše duše.

Pravidla

Usneseni rady se musí poslouchat

Povinosti každého člena je bránit ... čest jiného člena

Povinosti každého člena je nepošpiňovat jméno cechu

Je zakazano jakkoliv vynášet informace, pokud rada neřekne jinak

Poviností každého člena je plnit vůli rady

Z každé výpravy jde půlka zisku do Cechovní Kasy a vybavení, které nemá využití též

Je zakazano vynášeni surovin, pokud je sám nedokážeš spracovat

Kdo vztáhne ruku na člena cechu, vtahne ruku na celý cech

Motto
"Vítr nezastavíš, stejně jak Svobodu."


Kde nás najdete?
Svoboda si najde každého z vás.

[Thortogily]

První holubice novinek.

Svobodní tímto širšímu světu dobrovolně rozesílají první holubice, které nesou novinky Cechu.

Svobodní a Goren-Zar

Svobodní se rozhodli, že né jako jednotlivci, ale i jako skupina pomohou trpaslíkům ve věci osvobození města Goren-Zaru.

Proběhlo setkání s Urzinem Trolokrevem, při kterém bylo dohodnuto další počínání ve věci osvobození města.

Hlas Svobodných oslovil další duši

Svobodní se opět rozrůstají o nové členy, kteří budou podrobeni zkouškám důvěry, spolehlivosti, pravdomluvnosti a přesvědčení.

Konec dílnám, které rozdělují řemeslníky, spojme je

Svobodní se rozhodli zřídit Svobodnou dílnu, kde bude mít každý nově příchozí řemeslník možnost pracovat s nástroji své potřeby, aniž by musel být závislý na městských pobočkách, které jsou zbytečně rozházené. Dílna bude průběžně doplňována o knihovnu receptů, která bude volně přístupná.

[Thortogily]

Druhá holubice novinek.

Svobodní tímto širšímu světu dobrovolně rozesílají druhé holubice, které nesou novinky Cechu.

Pan Šmirgl staví střechu

Pan Šmirgl se rozhodl pomoci v Nulldenu jménem cechu Svobodných a opravil svépomocí střechu léčitelova domu. Pacienti si nyní dušují mnohem
kvalitnějšímu léčení bez ohledu na počasí.



Členové Svobodných se mohou stát hrdými občany Nulldenu

Členové cechu Svobodných se postupně začínají stávat občany Nulldenu. Tuto čest nesou s hrdostí ve vidině pozvednutí
tohoto města do slavné výšiny.



Svobodní a Nulldenská armáda

Svobodní se rozhodli, že pomohou Nulldenskému kapitánovi ve výcviku nových rekrutů. Rekrutům budou předávány jak zkušenosti
z boje na zemi, tak i na vodě. Kvalitu výcviku podpoří Svobodní vhodným vybavením a předáním zkušeností od členů, pro které je bojiště denní chléb.

[Thortogily]

Třetí holubice novinek

Svobodní tímto širšímu světu dobrovolně rozesílají třetí holubice, které nesou novinky Cechu.

Svobodní se rozhodli, že světu začnou ukazovat svoji sílu

Svobodní se jako cech rozhodli, že ve známém světě začnou vyhledávat ty největší zkoušky, které zkusí překonat.

Týmovou prací takto skolili Titána a nyní se poohlížejí po další příležitosti, kam jejich činy zabrousí.

U Svobodných se začalo dařit Orlu skalnímu

Orel Skalní si v místech u Svobodných udělal své hnízdo, tento opeřenec je samotným ztělesněním Svobody jako takové a pozvedl morálku celému Cechu.

Svobodní a Goren-Zar

Goren-Zar je stále v nadvládě Bolesti a Svobodní tomu jen tak přihlížet nechtějí. Momentálně se plánují další kroky k získání tohoto města.

[Thortogily]

Čtvrtá holubice novinek

Svobodní tímto širšímu světu dobrovolně rozesílají čtvrté holubice, které nesou novinky Cechu.

Svobodní dodali materiál Nulldenské armádě

Svobodní se rozhodli pomoci Starostovi Nulldenu a v dobách, kdy budou zaněprázdnění bude odednes hlídat

Nullden nová vycvičená jednotka, s tou nejlepší zbrojí a zbraněmi, jaké kdy svět spatřil.

Svobodní zřídili svého prodejce

Svobodní se rozhodli, že v zájmu zlepšení ekonomiky světa, zřídí svého prodejce. Tento prodejce nabízí nejlevnější možný

materiál, pro řemeslníky všeho druhu. Pro dobrodruhy se také něce najde! Nulldenské tržiště tímto ožívá.

Pan Šmirgl ze Svobodných byl nucen zřídit tabákovou prohibici

Z důvodu výhružek, zachování světa v podobě jak ho známe a dobroty pana Šmirgla, byla zřízena tabáková prohibice.

Důvodem jeste vypěstování odrůdy, který by svým unikátním zjevem zničila celý svět. I přesto se pan Šmirgl pokouší

o získání nového tabáku jak nejdříve to půjde.

[Thortogily]

Tentokrát to není holubice, která nese dobré zprávy...

...jsou to klepy, které se začaly šířit napříč celým Isharem a Nulldenem.

Zima 27.Toru, 351.roku

...a zimou se prodírá několik postav až před Isharské město.

Denetrius se podíval kolem několik postav co přišlo. Z cechu viděl pouze Gumu, ale i tak se k nim přidalo několik přátel, Gungrim a Boronel. Plán byl jednoduchý, jít za ohnivou slepicí a ukázat jí, kdo je tady pánem.

Nešlo ale vše podle plánu, ta ohnivá slepice - Fénix, byla tentokrát silnější než zamýšleli, nikdo to nečekal a tak nastaly mnohé potíže. Všichni se museli na nějakou chvíli stáhnout a přemýšlet co dál. Situaci zachránil naštěstí Bumhug, který vykopl ocelové dveře a zjevil se odnikud. Boj následně měl naprosto jiné obrátky a Fénix padl. Vítezství, slavěné tak mocně, až bylo slyšeno zpět na povrch nemělo dlouhého trvání...

Skrze celý Ishar začaly putovat klepy o muži, který hlásal, že něco ví a žvatlal nepochopitelná slova. Skupina se rozhodla, že by tento klep měla prošetřit a vyrazila hledat do Isharu.

Nápověd bylo mnoho, ale nikdo pořádně nevěděl nic, co by tu dotyčnou osobu rozpoznalo. Skupina tedy hledala dále, až jim strážný Vojtěch řekl, že všechny osoby takového ražení, vyhazují ven před brány. Skupině hned došlo, kam by se taková osoba mohla schovat. Starý rozpadlý dům byl ideální volbou.

Skupina se tedy vydala do domu, kde toho muže našla. Zvláštní zjev, chaotické a nestabilní chování, Denetrius začal být opatrný, ale i tak. Zvědavost mu říkala, že ten muž může mít něco, co se jim bude hodit. Muž byl nejdřív vystrašený, vytáhl dýku a syčel jedna slova za druhým na Gungrima a Bumhuga. Dalo to práci celou tu sešlost uklidnit, ale povedlo se.

Muž mluvil o železu, vítru, o věcech, které je možno posílit. Chtěl aby každý z přítomných, měl vlastní ingot železa. Brundibárka nebyla k sehnání a tak Denetrius zkusil Sigvana, rychlým obchodem získal potřebné. Ke skupině se nakrátko připojil opět Boronel, což muže začalo děsit a Boronela vyhnal. Denetrius začínal mít podezření, přes mužovo slova o nepravé víře, kterou Boronel vyznává a o pravé cestě, na které je. O to zvláštnější bylo, že muž pronášel slova o větru, která nemálo souvisela s pozdravem a hlavním příslovím jejich cechu. Žádný cizák toto přísloví nezná...

Začal tedy rituál, Muž mluvil o věcech, které začaly být spojené s černou  magií a Bolestí. Denetriusova nevěra v toho Muže se začala stupňovat... a pak se to stalo. Nával Bolesti, jako tenkrát, když se probudil u Kitosu. Nic si nepamatoval, jen Bolest a pořádně nevěděl kdo je. Se zavřenýma očima popadl svůj meč a vyskočil přes židli k muži, jediný zásahem ho skolil k zemi a otevřel oči. Muž v rukou stále svíral svůj železný ingot, který mu Denetrius vykopl z rukou a muže dorazil, jeho poslední slova byla "Vracím se k tobě má Paní".

Denetrius následně muže prohledal a vzal mu jeho zvláštní náhrdelník, který předtím ten Muž celou dobu žmoural v ruce. Se skupinou se dohodli na dalším postupu a to, že náhrdelník musí pro jistotu schovat a poté zjistit oč kráčí.

Myšlenka kam schovat tento náhrdelník bezpečně ode všech, i od Denetriuse samotného byla jasná. Vydal se tedy na sever, do domova cechu Svobodných, do Nulldenu. Hned co viděl zahradu jejich cechu cítil se mnohem lépe, protože po celou cestu, i když dávno Bolest z rituálnu necítil, stále mu ji jakoby připomínal ten náhrdelník. Pulsování Bolesti nebo jen pocitů Denetriuse vysilovalo natolik, že se z posledních sil dostal na molo budovy, kde spatřil jejich moudrého strážce, Orla Skalního.

"Pokuď je někdo tak moudrý, aby chránil tuhle věc ode všech, jsi to právě ty. Bdíš nad námi a chráníš nám co je nám svaté po celou tu dobu, co zde zrovna nejsme." A Denetrius předal náhrdelník Orlovi, který ho hned schoval.

S posledními silami vykašlal Denetrius pár cákanců krve a schoulil se dovnitř budovy pod schody, kde bylo pár starých židlí. Vysílení na něm bylo znát jako nikdy předtím. Než ale usnul, stále mu hlavou přemítalo několik otázek. Jak se ten Muž jmenoval? Kdo je ta Paní o které mluvil? A co je vůbec ten náhrdelník ve skutečnosti zač? Než ale tyhle myšlenky rozvinul, se zívnutím a zapískáním Orla tvrdě usnul...

Brak: ++

[Thortogily]

Pátá holubice novinek


Svobodní tímto širšímu světu dobrovolně rozesílají páté holubice, které nesou novinky Cechu.

Svobodní řeší záhadu kolem služebníka Bolesti

Svobodní již několikátým dnem řeší tajemnou záhadu kolem, zvláštního služebníka Bolesti. Poslední vyšetřování přineslo své ovoce, nicméně
posun žádný. Svobodní tímto uvítají každou informaci, která by mohla vést k rozuzlení této věci.



Svobodní vzali útokem základnu Murthyovských žoldnéřů

Již nějakou dobu se na severu šuškalo o tajné základně žoldnéřů, která kuje vlastní plány se severem. Svobodní se rozhodli této věci rychle předejít
a na základnu zaútočit. Dobytí této základny přineslo sladké ovoce do knihovny Svobodných!



Jméno Svobodných začíná být známé všemu zlému

Jméno Svobodným začíná v nedobrém vonět všemu zlému. Na skupinu Svobodných zaútočil pomstichtivý Titán, který bědoval za smrt
svého bratra. Nicméně své síly přecenil a skupina ho přemohla skoro okamžitě.



Svobodní zřídili vlastní Knihovnu

Svobodní se rozhodli, že zřídí vlastní knihovnu, s cennýmy svitky a spisky. Tato knihovna se začíná rychle plnit a sama také plní potřeby
členů cechu.

[Thortogily]

Šestá holubice novinek

Svobodní tímto širšímu světu dobrovolně rozesílají páté holubice, které nesou novinky Cechu.

Svobodní se vydali na sběr vzácných listů

Před několika dny proběhlo zdárné vykopání tunelu do podzemí, do míst kde květe bájná rostlina, která je přísadou pro Shunnarův lektvar. Svobodní

toto místo vzali útokem a tento útok přinesl i své ovoce.

Svobodní využívají nově získané taje

Již z minula získaných tajných receptů, se Svobodným povedlo společně se zdatnou kovářkou Valerií vykovat první části bájné Kanelované zbroje.

Tuto zbroj nyní testují speciálně vybraní členové Svobodných, pro její další přímé využití v otevřeném boji.

Tržnice v Nulldenu díky píli Svobodných vzkvétá

Do Nulldenu se nově přistěhoval trpaslík Raistlin, který se zabývá šitím a zpracováním kůží. Díky tomu si zde rychle zřídil svého prodejce, který prodává

ty nejlevnější a nejkvalitnější obvazy a další věci, které si jen zamanete. Nově také v Nulldenu trpaslík Jakšmirgl zřídil chov koní, které si časem budete moci koupit.

Svobodní opět rozšiřují své řady

Novými adepty o členství se nově stali Risam a Anaelie. Doufáme, že tito adepti brzy zdárné splní své úkoly a zapojí se tak do hlavního dění mezi ostatní členy.

V Nulldenu započaly volby nového Starosty

Klepy šíří zvěsti o přání starého Starosty jíti na zasloužený odpočinek. Za cech Svobodných kandiduje Denetrius Aho, který si v případě úspěchu slibuje zlepšení celé situace na Nulldenu, jeho zviditelnění a upevnění pozice Svobodných spolu s městem.

[Thortogily]

Tentokrát to není holubice, která nese dobré zprávy...


...jsou to klepy, které se začaly šířit napříč celým Isharem a Nulldenem.

Léto 13.Toru, 352.roku

Už nějakou dobu řeší Svobodní záhadu, týkající se onoho záhadného služebníka Bolesti. A po dlouhou dobu, se nevědělo co dál. Čím více se vlastně snažíme zjistit co je ten muž zač, tím více zjišťuji, jak jeho osud byl spojený s životy jiných. Mít tak vzpomínky z minulého života, možná bych i věděl více.

Poslední střípky kolem tohoto muže mě odkázaly na starostu Isharu, muže, jehož jsem si nepamatoval. Kněží v Helmově chrámu mi i přesto řekli, že pokuď mám zjistit co dále, zjistím to díky němu. Následovala tedy návštěva onoho Starosty. Když přeskočím všechno to seznamování a věci okolo, řekl mi hodně zajímavostí, které mnoho objasnily.

Mé pátrání tedy pokračovalo. Obohacen informacemi od Horiana, jsem se obrátil ve městě na příslušné osoby a výsledek byl téměř okamžitý. V cechu kouzelníku, jsem hledal zkušeného mága - gnóma, který by poznal přítomnost magie v artefaktech, které u sebe ten Služebník měl. Gnóm je poznal takřka okamžitě a odkázal mě opět správnou cestou. Nicméně problém byl, že ona magie, vlastně magií jako takovou není. Byla to spíš síla víry, víry v někoho, komu Bolest není cizí.

Moje pátrání mě již podruhé doveldo do chrámů Helmitů, kde jsem vyhledal kněze. Hned po předání artefaktů a jejich přezkoumání bylo jasno. Náhrdelník jako takový je nejspíše jen symbolem oné víry, nicméně ten železný ingot, je něco, skrz co je tato víra provázána nejvíce. Kněz okamžitě poznal, že v ingotu je cítit zlá víra, která vzbuzuje beznaděj a Bolest. Kdo je ovšem tím bohem, který tuto relikvii používá? To nikdo neví.
Nicméně jsem se nenechal odbýt. Kněz mi následně řekl, že další střípek v téhle skládance by mohl vědět muž jménem Kristián Akkonský, jeden z členů cechu Simper Fidelis, nicméně tento kněz se nejspíše ztratil.

Moje cesta tedy vedla do Cyprony. Svobodného města, kde tento cech působí a má i své sídlo. Okamžitě jsem vyhledal strážného Grommara a zahltil ho dotazy. Ovšem vidina lehkého nalezení, se stala další noční můrou mého pátrání. Kristián Akkonský, prostě zmizel. Jednoho dne se sebral, nic neřekl a odjel východní branou ze Cyprony, zcela sám. Krom dalších klepů od stráženého jsem nic jiného nezjistil. Simper Fidelis ho sami hledali, nicméně bez úspěchu, jak tedy mám já mít šanci, když ho nenašla ani skupina bojovníků?

Bylo pozdě v noci a rozhodl jsem se tedy pro jistotu ulehnout v místním hostinci. K mému překvapení, stejně jako Cyprona i tento hostinec byl prázdný, ovšem cena za pokoj poněkuď vysoká. Mávl jsem rukou a s klidným pocitem ustájeného koně jsem sundal zbroj a ulehl. Krom pár zbytečných myšlenek mě ovšem napadla hrůzná věc. Kristián tehdy dle slovy mnicha jel šířit slovo Helma i za Cypronu, co když se mu něco stalo a ten dotyčný z něj udělal onoho služebníka Bolesti, kterého jsem tenkrát zabil? Vždyť já hlupák jsem se ani nezeptal jak pořádně vypadá! Musím toho strážného zítra vyzpovídat znovu...

[Thortogily]

Sedmá holubice novinek

Svobodní tímto širšímu světu dobrovolně rozesílají sedmé holubice, které nesou novinky Cechu.

Svobodní se vydali na průzkum záhadné věže

Skupina Svobodným s dalšími dobrodruhy se vydala na průzkum záhadné věže. Toto tažení bohužel neskončilo úspěchem, ale ponaučením.

Od té doby se Svobodní zaměřili více na elementární boj.

Svobodní opět v Goren-Zaru

Svobodní se opět vydali na pomoc do Goren-Zaru, Urzinovi Trolkrvovi, který se do samotného tažení sám připojil, spolu s osobním ochráncem.

Toto tažení, byť plné Bolesti a mrtvých hadů, nakonec přineslo úspěch. Slizkého a úskočného Čaroděje Yuan-Ti se podařilo skolit! Následná odměna spočívala

v nalezení jednoho z krystalů, který lze využít proti Bolesti. Nicméně tento krystal se musel aktivovat, čímž člen Svobodných zaplatil vlastní krví. Přejmu mu brzké uzdravení!

Další tažení bude nejspíše naplánováno poté, co bude po schůzi Urzina  a Horiana, doufáme, že bude co nejdříve!

Oficiálně proběhlo první sezení rady

Před několika dny proběhl první sezení rady Svobodných, následné cíle cechu a zájmy se rozšíří mezi členy co nejdříve.

OOC: Rozhodl jsem se ingame o tažení Svobodných sepsat realnou knížku, ve které bude RP očima popsáno lépe a něco i vysvětleno než zde na foru, přeji si, aby totiž hráči začali hledat víc v knihovnách

[Thortogily]

OOC: Těší mě zájem všech hráčů, co se chtějí mermomocí přidat do cechu Svobodnych, ale tímto dnem je nábor uzavřen. Vyjímka bude udělena jen hráčům/postavám, co už s námi spolupracují, či jsou pod naši ochrannou rukou.

Abych to vysvětlil:
Chapu, že všichni chcete k nám, protože jako cech máme zdroje pro pohyb s DL, nicméně ty zdroje máte i vy, stačí si domluvit skupinku dobrodruhů, nebo si od nás nějaky ty lektvary vyškemrat skrze RP. Uvažujeme, že i nějaky darujeme Urzinovi pro nasledujici boj, aby se mohli zapojit i solisti. Proč to všechno dělam, je z jednoducheho duvodu, nechci aby se tu opakovala situace před dvouma rokama, kdy cely shard byl složený z Elfů a dvou orků, že jeden byl Bumhug snad ani cenu řikat nema. Nechci aby shard, byl ovladany jednou frakcí, díky tomu, že něco dělá. Ano, momentalně to tak bohužel vypada, nicméne vim, že minimálně několik dalších hráčů s námi nic společného nemá. Proto vám doporučuji se přidat k jinému cechu než jsme my a udělat ho aktivní, popř. si založit nový. Nedělám to z toho duvodu, že vás od něčeho chci odstřihnout, ale z toho důvodu, že tím shard jako takový trpí na nestabilitu moci. Kdy je ironií, že momentalně nejaktivnější skupina se raději schovava někde za mořem, i když tu je město a starosta, ktery ma moc udělat neskutečně silnou další frakci, což by tomuhle shardu jen pomohlo. Vim že nejen já, jsme s par lidma i ochotný druhou frakci s vlastníma zájmama rozjet a pomoct tak tomu zbytku. Nicméně nelze ovladat jednim hráčem dvě frakční postavy, v tu chvíli by se jen rodily střety zájmů.
Doufám že to pochopíte a těším se na další aktivní cech brzy :-)

[Thortogily]

...A v Nulldenu to začalo pomalu žít...

Už nějaký ten pátek Nullden žije šeptandou, kolem zvolení nového starosty. Rok uběhl jako voda a poslední dny už začínají nabývat na napětí. Výsledek?
Možná více než zřejmý, ale jak je z mnoha příběhů známo, i samotný závěr může mít pořádné drama. I tak obyvatlé začli
stavět u velkého stromu oslavné posezení a celé město se začalo připravovat na další dny a na to, co přinesou.
Rybáři začali chytat ty nejlepší a nejchutnější ryby, což k takové oslavě prostě patřit musí a zbytek se staral o dekoraci kolem celého skromného sezení.
I v cechu Svobodných bylo na pilno, ať už se povede vyhrát nebo ne, je to potřeba pořádně oslavit a tak dostal trpaslík Šmirgl za úkol udělat něco,
"co svět ještě neviděl", bůh ví jak to dopadne. I tak celý Nullden vyčkává na onen den, kdy se vše rozhodne.
Bude to počátek zářné budoucnosti, jenž je všem vesničanům slibována? Nebo pád do pekel? To nikdo neví, není jiné možnosti, než počkat.

[Thortogily]

Starý muž otevřel po dlouhé době zaprášenou knížku a začal psát za svitu svíčky další řádky do už takhle tlusté knihy

Vlastně ani nevím co nás to popadlo, jsem už moc starý na nějaká dobrodružství a na nějaké ty kroky ke slávě a jiné bláboly, ale nuda je nuda a peníze jsou potřeba.

Nepamatuju si už ani který den to bylo, prostě jsem posedával před čtvrtí červených luceren a lehkých děv a pozoroval nebe, popíjel studené pivo když najednou nad námi proletělo to hejno slepic. Bylo jich tolik, že jsme je ani nebyli schopní spočítat. Drby se tedy roznesly rychle, jedni říkali, jak viděli že harpie nesou něco cenného, druzí zas, že viděli nějakou zvláštní královnu.

Čas na sebe nenechal čekam a při jednom nahánění šenkýřky jsem narazil na Bumhuga (ano, toho Bumhuga), orka o kterém si svět myslí, že je v důchodu a místo brnkání na nervy pocestným brnká doma své samici na bůhvíco.

Pár slov se dalo dohromady, dva staří veteráni věděli, že tohle by možná mohla být ta šance, kdy se zase podívají na zoubek nějakému tomu strašidlu a mlaďoši aspoň poznají jak se věci mají správně dělat.

Cesta pokračovala na severovýchod na území starých pralesů, kde kolují historky o tom, že je to elfí území, elf ale nikde nebyl, ty historky dětí jsou už moc přehnané. Pokračovali jsme pralesem až ke starému přívozu, kde se vozka vůbec divila, že tamtudy ještě někdo jede. Čekání bylo celkem zdlouhavé, ale vyplatilo se. Po cestě jsme narazili na další harpie, které nás i přes blížící se noc nasměrovaly správným směrem. Naše smůla byla ovšem v tom, že jsme se museli na jednotlivé ostrovy proplavat, což nebylo ani jednomu se vším tím vybavneím příjemné.

Tak jsme si tedy zaplavali. Nicméně i tak jsme se dostali kam jsme potřebovali, ihned po vynoření z vody jsem si ani nenavlíkl svou starou zbroj a hned po mě skočilo několik harpií. Dvě rány do nohou, jedna do hlavy, o slepici míň. I přesto jak moc jich bylo náš boj pokračoval do hnízda těch bestií. Už když jsme si mysleli, že jsme jich pobili dost, tak si ty slepice zavolaly další na pomoc. Jedná rána do křídla, druhá sekerou do těla, o další slepici míň. Časem jsme se dostali do hnízda a konečně ji uviděli. Ta zlatá slepice se ta hrdě tyčila jako nějaká královna, Bumhug měl jasno, tam čím větší slepice, tím víc masa. Boj započal a musím uznat, to peří bylo tak tvrdý stejně jako její kůže. Tolik šrámu na meči jsem snad ještě neměl, ale stálo to zato. Slepice padla na zem a vítězství bylo naše. O to větší měl Bumhug radost ze zlatého vejce, které v hnízdě našel.

A poklad? No nějaký byl, proč bých vám psal co všechno a čeho kolik bylo. Bumhug si vzal elfí přilbu, která bude jasně sloužit jako záchod kdesi v Uruk-Gundu a já si plnil kapsy zlatem v příslibem kolik dívek na něj nalákam. Úsměv mě ovšem přešel při přesunu z ostrova, přeplaval jsem na druhý břeh a Bumhug někam zmizel. Pokrčil jsem rameny a zasmál se, ta elfí helma asi byla zrovna používání cesotu jakou on uznal za vhodné. Než jsem natěžil dřevo na oheň, byl jsem překvapen harpií, která mě vzala do spárů a nesla vzduchem. Ta svině mě zahodila kdesi na nějakém území.

Po oklepání po mě skočil nějaký šílený elf se směšným mečíkem. Kopanec do kolene, seknutí po krku, o dalšího ušáka míň. A hle... on měl nějaké zvláštně zářící rukavice, které kdesi komu ukradl. S vidinou další kořišti jsem mu je strhl a cítil jejich magickou moc. Moje cesta pokračovala na západ domů, kde jsem po cestě ještě nějaké šílené elfy potkal. Příště až mi někdo řekne jak je to počestná rasa, tak mu kuší prostřelím hlavu a vyhodím jí na tý zaplivaný bažině na východ od Cyprony. Svíčká už zhasíná a já nemám co dalšího psát. Lehké děvy volají zákazníky a já se vydám za nimi.

Tohle byl dobrej den

[Thortogily]

Procitnutí

Neviděl jsem nic, ani nic neslyšel, moje tělo se vznášelo v temnotě, která byla dlouhá jako věk samotný.

"Co se stalo? Proč se to stalo? Jsou na tom stejně všichni?"

Tuny dalších takových myšlenek se mi prolévalo hlavou a já se začínal pomalu smiřovat s klidem. Odešel jsem za divokých časů, starý a zlámaný. Nekončící dobrodružství střídaly nekončící oslavy a nekončící oslavy střídaly nekončící mocenské boje. Ve vzpomínkách jsem se vracel k těm všem duším, které jsem za svůj dlouhý život potkal.

"Bumhug, Soren, Mir, Brundibárka a.... další."

Se zavřenýma očima si představoval všechny ty tváře které potkal, se kterýmy sdílel ona dobrodružství. Někteří byli mladší, někteří starší. Některé měl rád, jiné ze srdce nenáviděl a přesto, to byl svět který sdíleli.

Denetrius zkusil natáhnout ruku a luskl prsty.

*Nic*

Tohle nebyla jen temnota, tohle byla nicota samotná, kde ani zvuk neexistoval. Proč ale tedy existoval on? Proč je v této nicotě ponořený a sám?

Čím víc Denetrius přemýšlel, tím víc si začal uvědomovat, že vlastně on byl ten šťastný. Mohl žít svůj dlouhý a divoký život, mohl si užít do syta to, co znamenlo být člověkem, ale co ti ostatní? Co oni? Někteří teprve uviděli svět a hned o něj přišli? Nebo byl tohle prostě jen nějaký ultimátní trest za jeho nezodpovědnost.

*Z dálky se začínaly ozývat zvuky kladiva bijícího o kovadlinu*

Zvuk??? V nicotě? Co se to děje?

Kolem Denetriuse se nicota začala měnit na malý kamenný sál s několika plošinami. Seděl na zbytcích kostí ve svém starém brnění, zraněný hned na několik místech, aniž by si pamatoval kdy se staly. Před ním se na velkých sloupcích tyčily sochy všech bohů a za nimi jako největší otec všeho stál samotný Ao bijící kladivem do kovadliny. Oči soch bohů zářily bílým jasným světlem a jakoby Denetriuse soudili za všechno co v životě udělal.

Nikdo neřekl ani slovo, jen zvuky kovadliny protínaly okolí zvoněním, které dávalo všem vědět kdo je tu pánem. Ao se krátce podíval na sedícího Denetriuse a přimhouřil oči. Pozoroval starého muže pár minut a pak se vrátil zpět k práci. Po pár úderech kovadlinou jen pokynul za Denetriuse a přestal si ho úplně všímat. Kolem Denetriuse najednou vzplál ohnivý kruh, který se k němu začal pomalu přibližovat.

"Tak takhle to končí, na rozloučenou dostanu ještě pohlavek od toho největšího."

V tu chvíli však Denetriuse něco chytlo za ramena a začalo ho to táhnout pryč od ohně, směrem ke světlu vzhůru.

Ohnivý kruh se přiblížil ke středu a vybouchl. Denetrius se podíval kolem sebe a viděl hned několik dalších okřídlených bytostí, které nesli další osoby, které nemohl z dálky poznat. Pod ním v temnotě takových ohnivých kruhů bylo hned několik tuctů a vybuchovaly chvilku po sobě. V tu chvíli začal Ao s ještě větší silou bít do kovadliny a z odlétajících jisker se začaly formovat základy něco velkolepého.

Denetrius viděl jak jiskry formovaly hvězdy na obloze, měsíc a pak samotný svět. Nejdříve se z jisker vytvořilo žhavé jádro, které oblepily kusy hor a zeminy. Pak Ao na kovadlinu plivl a znovu udeřil. Na světě rázem vznikly řeky a začal vzkvétat život. Svět se formoval tak rychle, že to jeho mysl nebyla schopná pobírat a po chvilce omdlel.

*Uběhl nějaký čas*

Denetrius se probudil ve sněhu a z dálky slyšel vytí vlků. Snažil se postavit na nohy a podíval se na oblohu, byla noc. Nevěděl jestli to byl jeden velký šílený sen, nebo se to skutečně stalo. Všechno přitom působilo tak staře a stejně.

Ale... byl naživu... starý, ale živý...

Nikdy jsem nebyl rytířem, vojákem, ani dobrodruhem. Byl jsem jen člověkem, který po tomto světě kráčel a hodlal si svůj život užít. Ale možná, že teď mi ve svých letech došlo, že má cenu se snažit žít i pro tento svět.

Ve sněhu zavrzalo obouchané brnění a osoba se vydala směrem ke městu.

Vrátil se...

[Thortogily]

Čarodějka, známí a teror

Bylo to pár dnů od Denetriusovo procitnutí a stále nevěděl co je sen a co skutečnost. Denetrius byl zrovna v Isharu kde sháněl nějaký olej na zbroj a zbraně když uviděl kolem sebe proběhnout nahou dívku. Už jenom to samo o sobě bylo něco, co se nevidí jen tak často.

Ze zvědavosti onu dívku sledoval a zjistil, že zmizela do Goren-Zalského dolu, kde ji po chvilce i chytil. Ona dívka se nepředstavila, ale jen poprosila Denetriuse o malou pomoc, údajně ji její skupina pozapomněla pozadu a goblini z ní strhali všechno co měla. Denetrius se nemusel dlouho rozmýšlet a pro tak mladou dívku by udělal skoro cokoliv a proto jí pomohl přejít přes gobliny, aby potkal staré známé.

V doupěti pavouků totiž potkal Mallwina s jeho bandou. Tohohle ušatého elfa dlouho neviděl a o to víc byl překvapený, že stále kráčí po světě. Krátce zavzpomínali na stará dobrodružství a Denetrius se rozhodl, že pár dalšách se s touto skupinkou přidá.

Skolili toho mnoho, od obrů přes elementály, od vlků po démony. Dokonce po cestě potkali Gobruga! Ten starý orčí kněz má vždy něco čím překvapí. Dobrodružství této skupiny pokračovalo tak dlouho, dokud se nestalo něco zvláštního.

U výstupu ze štoly je překvapila hustá mlha, která jakoby svým kouzlem rozhýbala stromy, které na skupinu zaútočily. Pokácet pár stromků problém není, problém je ovšem to, co se stalo potom.

Skupina totiž omylem vyrušila nějakou čarodějku, která měla v oblasti vlastní plány a dostala se s ní do křížku.

Skupina dobrodruhů se snažili zjistit o co jde, nicméně čarodějka jim nechtěla říct nic, jenom vyhrožovala a varovala je před jejím plánem, kterým hodlá změnit svět takový jaký je a potom zmizela.

Mlha se zvedla a dobrodruhové se snažili zjistit co se stalo, po krátké rozvaze jestli je opravdu hrozbou se rozhodli jít zpět do Isharu, ale narazili na zvláštní dívčinu jménem Margarita, která jim pověděla starý příběh.

Příběh byl o čarodějce Agátě, která z nějakého důvodu nenáviděla svět a chtělo ho změnit, zároveň prý používala pro své plány i prastarou magii, o které ani samotní mágové akademie nechtěli mluvit. Čím víc Margarita vyprávěla, tím bylo jasnější, že skupina dobrodruhů s Denetriusem byla nepřímo vybrána pro to, aby pomohla tuto hrozbu odstranit.

*Uběhlo několik dnů*

Denetrius byl zrovna v Isharu kde se usmíval nad malým potěšením, které získal. Našel totiž dýmku a konečně si mohl pochutnat na tom starém hobitím tabáku, který dlouhé dny nosil po kapsách, ale neměl jak s ním naložit. Bafal z dýmky co to šlo, když ho vyrušoval opět ona dívčina Margarita.

Margarita řekla Denetriusovi co věděla o Agátě a o zvláštním místě na severu, nicméně co bylo nejdůležitější bylo to, že mu řekla o Thrallských močálech a o místě kde žili odpadlíci magické akademie. Denetrius tuto novinu po nějakém čase řekl Mallwinovi a ostatním a ti se rozhodli, že toto místo prozkoumají.

Na místě našli z počátku jen skupinu mrtvých mágů, ale následně je překvapila past nemrtvých, kteří se jim snažili překazit postup močály. Skupina bojovala co mohla a nemrtvé všechny udolala bez ztrát. Denetrius poté zapálil pochodeň, co mu dala Margarita v Cyproně a tím ji přivolal na místo kde byli. Margarita následně řekla, že na sousedním ostrůvku našla stvoření, které Agáta pokroutila svýmy pokusy... Teror z bažin.

Dobrodruzi věděli, že takové stvoření je pokroucením všeho co znají a je i nebezpečné, proto se rozhodli toto stvoření za pomoci Agáty zničit, ale kdoví jeslti bylo jediné svého druhu.

Mallwin s trpaslíkem chtěli ještě s Margaritou něco sami probrat, ale Denetrius měl všeho akorát dost a byl zralý do postele zahřáté nějakou mladou lehkou děvou a proto se odebral zpět do Isharu. Co si tam Mallwin s Margaritou říkali ho nezajímalo, byl rád za dobře strávený den na tomto světě. Na rozcestí se rozloučil s Gobrugem, který pokračoval do orčí pevnosti a Denetrius se na svém oři Šedivákovi pomalu blížil do města plného luceren.

[Thortogily]

Eldamar, Tma a Příběh k zapamatování

Denetrius žuchl do kádě a omámený alkoholem se rozesmál. Spoře oděné dívky místního nevěstince ho začaly jemně omývat a vyzvídat co kde zase vyváděl. Napil se z lahve levné pálenky a začal vyprávět...

*Před několika hodinami*

Z Cypronského dolu se ozývaly výbuchy, řinčení ocele a pokřiky. Po nějaké době z něj vyšly dvě osoby, které se vzájemně chechtaly a nesli si sebou v rukách několik pokladů. Denetrius s Aragalem vypálili opět to doupě nemrvých, které se náchazelo hluboko v důlní šachtě.

"Sakra, chtělo by to nějaký dobrodrůžství jak za mlada Aragale"
"To máš pravdu, honění těch kostlivců pro ty chudáky v Cyproně nebaví věčně nikoho"

Dvojice se vydala směrem k Isharu kde potkala spícího Torlofa pod stromem, kterému nevěnovali moc pozornost a šli dál. Po cestě se bavili o příbězích o daleké zemi která dřív byla elfů a něco tam šíleně zpackali, oba si říkali jak by se tam chtěli podívat, až narazili na mladého dobrodruha před branami Isharu, Baltazara.

Ten mladý dobrodruh jim vyprávěl jak chce něco zažít a Denetrius se v něm sám viděl. Sakra jak moc chtěl být zase v jeho letech a podnikat ty různé nezodpovědné výpravy po světě. Slovo dalo slovo a skupina dvou, se rozrostla na tři a všichni pokračovali k Cyproně, aby našli spícího Torlofa.

Vzbudit spícího trpaslíka bylo opravdové umění, nicméně naše skupinka dobrodruhů rázem čítala čtyři odvážné tváře, které se vydaly směrem k Eldamaru.



Naše čtveřice pokračovala po staré stezce až k prvnímu hraničnímu kamenu, na kterém bylo napsáno jakési zašlé varování. Denetrius se tomuto varování společně s Torlofem jen nahlas zasmál a poblíž strašící kostry se rázem staly pobavením, které dávalo všem naději na dobrý lov. Skupina dobrodruhů přešla most a vešla to syté mlhy území Eldamaru.
Po nějakém čase našli zvláštní oltář plný zvrácených vílích stvůr a tak se rozhodli tam s tím skoncovat. Ručičky létaly vzduchem, hlavičky víl byly zadupány do země a křidélka schopným Aragalem usmaženy do úplného popela. Skupinka taktéž vybrala vílám jejich podzemní poklad a postupovala hloubějí do Elfího území až narazili na rozpadlou vesnici. Kolem vesnice byla mlha tak hustá, že byla v okolí skoro až zlověstná tma, ale to čtveřici nezastavilo ani o píď.



Denetrius koukal zmateně do mapy, kterou obkreslil od knihovnice v Arcanu a bylo mu jasné, že jsou u Quende, bývalé elfí vesnice. Dobrodruzi se rozhodli tuto vesnici prozkoumat, až našli zvláštního pavouka, který před nimi utíkal do jakéhosi sklepení. Toto sklepení bylo nejspíše bývalou elfí skrýší, kterou tito dobrodruhové vysekali do posledního pavouka a s chutí si sebou odnesli všechny elfí poklady, co tam zůstaly. Jenže... Eldamar má svá tajemství, magii a také... zvláštnosti.



Poté co se dobrodruzi vynořili zpět na povrchu, tak je začaly pronásledovat naštvané hlasy z temnoty a celý les začal vrhat stíny, které jakoby se snažily mást dobrodruhy tím, co všechno zlého se v nich ukrývá. Najednou se před dobrodruhy zjevil zvláštní temný válečník s elfímy rysy a zaútočil. Z temnoty se ozývaly posměšné hlasy a křiky, které měly dobrodruhy vyděsit a otočit k útěku, jenže...

"Usekni mu palici tomu hulvátovi ušatýmu!" křičel Torlof
"Mladej! Koukej vzít tu halapartnu a narvi ji tomu sráčovi až po topůrko do zadku!" zařval Denetrius a uskočil jen tak tak před mečem temného.
"Jdu na to!" pískl Balatazar a porazil temného elfa na záda.
"To je můj kluk!"
"Kde je sakra Aragal?! Se zdejchnul!"
"Na to sere bílej tesák! *Zasekl sekeru elfovi hluboko do zbroje* Dej si trpasličí polívčičku ty šmejde!"



Trojice válečníků s temným elfem bojovala s takovou vervou, že elf neměl žádnou šanci k protiútoku. Elf se po nějakém čase začal chovat zvláštně a začal volat o pomoc a ptát se co se to děje.
"Co... co se to stalo... co? POMOC!"
"Tobě ušatej už pomůžem... JEN MY DO HROBU!"

Temný elf padl na zem a trojice dobrodruhů zařvala vítezně nad jeho padlým tělem.
"Tak nesmrtelnej jo? Leda kulový!"

V tom se ovšak posměšky z mlhy změnily na histercký a naštvaný řev. Mlha samotná jakoby před tímto řevem ustupovala a z jejích stínů se začaly linout další podobné postavy jako té, kterou právě skolili.
"Dene?"
"jo?"
"utíkáme?"
"jo?"
"mladej nemá koně..."
"mladej to uběhne..."

Válečníci se rozeběhli směrem k mostu, který dělil Cypronské vévodství od Eldamaru. Denetrius s Torlofem vepředu čistili cestu od koster a elfích duchů pro Baltazara, který utíkal co mu síly stačily. Kousek před mostem narazili na Aragala, který tam zapálil velký signální oheň.

"No kde seš!"
"No kde jste vy sakra, už jsem myslel že vás to čaplo!"
"Neřeš to, povíme si to potom, padáme!"

Skupina přeběhla most, ale hned na mostě se kolem nich ze vzduchu zhmotnily ledové zdi, které je uvěznily. Zvláštní hlas z mlhy se začal přibližovat a jeho řev protínal vzduch jako vržené kopí. Aragal se s Baltazarem snažil zdi rozbít, nicméně to nemělo žádný učínek.




"Vy.... VY! Znesvětili jste moji zemi! Vy!!! ZEMŘETE!"

Z nebe začaly pršet meteority, které ničily most na kterém dobrodruzi stáli a situace se začínala stávat horší a horší. V tom je ovšem kousek štěstí zachránil, když jeden z těch meteoritů zničil sloup magické stěny a skupina tak mohla útéct. Denetrius vedl skupinu směrem k vodopádu, ale jakoby toho nebylo málo, tak před nimi ze země vyskočila stvůra, kterou viděl poprvé v životě a skočila po něm. Jen tak tak uhnul a splašil se v plném tempu do Cyprony.

Po nějaké cestě se skupina uklidnila až před Cypronou, kdy se všichni začali nahlas smát tomu, co právě přežili.

"Sakra co to bylo?" zeptal se Torlof. Denetrius se jen nadechl a spustil.
"Hele... jedna knihovnice v Arcanu mi říkala příběh o černý děvce a ta obluda? Hehe to byl asi její starej."

Skupina se zasmála a pokračovala směrem do Cyprony a vyprávěla si hlasitě příhody z dobrodružství, které právě zažili.
Denetrius se podíval do otevřeného vaku na všechny ty poklady co sebrali elfům a zasmál se.

"Bando ale řeknu vám, tenhle vejlet za to stál... a ať se děsej toho, že se vrátíme!"

Všichni dobrodruzi se opět nahlas zasmáli a spokojeně kráčeli domů.

...Nikdo nevěděl co tam ten den probudili... ani koho naštvali... byli jen skupina nezodpovědných dobrodruhů, kteří chtěli dokázat, že se není čeho bát... udělali ale dobře...?