27.09.2015 v 07:40
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 27.09.2015 v 10:21 od Brundibárka.)
Toho dne si Radagasta přivstala. Pořád ještě musela myslet na Černocha, který včera padl při souboji se třemi harpyjemi. Ta mláďata byla pekelně rychlá. A Černoch toho měl už docela dost. Byli by je sejmuli všechny tři, o tom Radagasta nepochybovala, ale pak se jedno mládě ohlédlo a místo po medvědovi šlo po ní. Bylo celé rozdivočelé a trpaslice se mohla spasit jen útěkem s přestávkami tak akorát na to, aby založila šíp a spíš jen po paměti vystřelila na tu rozzuřenou přerostlou slepici.
Aby si po včerejší ztrátě trochu zchladila žáhu, šla se podívat po tom ogrovi, co ho včera zahlédla v lesích, u skály. Byl tam. Pohyboval se pomalu a nemotorně a okolo něj se štrachali nějací skřeti. Po troše ostřelování měla ale ogra jenom pro sebe. Mají na zádech pěknej velkej kus husté kožešiny, který se jí podařilo nedávno prodat. Kdyby se jí povedlo toho hromotluka sundat, zase by měla nějaký ten stříbrný navíc. Sevřela pevně v ruce svou lavatu, zamířila a ogr to schytal ... do kolene. Asi kdysi taky bejval dobrodruhem... Ale to sem nepatří. Z ogra bylo nakonec něco masa a ta pěkná, velká kožešina.
Cestou do Isharu, kam měla toho dne namířeno, složila ještě dva pěkné kance a tři vlky. To se jí hodilo. Aspoň měla co přinést Kayie. Prodavačce pana Šmirgla, kterému pravidelně prodává své úlovky. Je to seriózní muž, ten pan Šmirgl. Inu, trpaslík, to se pozná. Uprostřed rozjímání u stánku s jídlem si všimla hned u vedlejšího prodejce zajímavých lektvarů. Prodavač jí vysvětlil, že jsou na doplnění energie, když se rychle někde unaví. To se jí zalíbilo. Občas to trochu přepískne a naloží si větší množství kořisti, než pak unese, a musí to potupně vláčet po zemi.... Radagasta se dlouho nerozmýšlela a deset lahviček toho lektvaru, který prý umíchal jakýsi pan Rubby, si koupila.
Když své vlastní obchodnici Quenby vysvětlila, že má lidi upozorňovat na to, že její trofejní materiál ze zabitých zvířat je čerstvý a plně využitelný pro další zpracování, napadlo ji, že se ještě zajde podívat do Vilhelmovic. Mají tam pořád nějaké potíže s gobliny, tak by jich pár mohla sundat, aby měli hobiti zase chvíli klid. Už už stoupala po schodech na most do Vilhelmovic, když si před hostincem s trollí hlavou na zdi všimla opuštěného nákladního koně.
To zvíře bylo vyhladovělé a mělo šílený smutek v očích. Radagasta se na to nemohla dívat. Patrně bolest po ztraceném Černochovi ji přiměla k tomu, aby se zase vrátila a šla se podívat na toho koníka. V batohu s sebou neustále nosí pár pláňat, kdyby na ni přišel opravdu krušný čas a ona neměla nic pořádného do úst.Tteď se jí hodila. Nabídla je koníkovi a on je s velikým vděkem přijal. Trpaslici se koníka tak zželelo, že odběhla na trh a u stánku pana Šmirgla nakoupila krmení. Pravda, byla to jen sláma, ale koník se jí nacpal k prasknutí. Radagasta jej naposledy pohladila a rozloučila se s ním. Vydala se dál, směrem k Vilhelmovicím, protože na ní čekali ti goblini.
Stalo se ovšem něco, co nečekala. Koník se bez otálení očividně naučeným způsobem vydal za ní. Radagasta se jej snažila přemluvit, aby zůstal před hospodou, že se pro něj majitel určitě vrátí, ale to zvíře přímo s mezkovitou tvrdohlavostí šlo dál a dál za ní. Bylo jasné, že z goblinů nebude prozatím nic. No jo, ale co teď? Chodila chvíli po městě bezradně s koníkem v patách, když tu ji napadlo odvést koníka do stájí. Tam budou vědět, jak se o něj postarat. Zamířila s ním tedy k Isharské bráně a tam jej uvázala u kůlu. Stájníkovi řekla, že kůň byl opuštěný, že se ho dočasně ujala a požádala ho, aby od pravého majitele koníka vyzvěděl čas a místo, kde se sejdou, aby mu ho zase předala zpět.
Aby si po včerejší ztrátě trochu zchladila žáhu, šla se podívat po tom ogrovi, co ho včera zahlédla v lesích, u skály. Byl tam. Pohyboval se pomalu a nemotorně a okolo něj se štrachali nějací skřeti. Po troše ostřelování měla ale ogra jenom pro sebe. Mají na zádech pěknej velkej kus husté kožešiny, který se jí podařilo nedávno prodat. Kdyby se jí povedlo toho hromotluka sundat, zase by měla nějaký ten stříbrný navíc. Sevřela pevně v ruce svou lavatu, zamířila a ogr to schytal ... do kolene. Asi kdysi taky bejval dobrodruhem... Ale to sem nepatří. Z ogra bylo nakonec něco masa a ta pěkná, velká kožešina.
Cestou do Isharu, kam měla toho dne namířeno, složila ještě dva pěkné kance a tři vlky. To se jí hodilo. Aspoň měla co přinést Kayie. Prodavačce pana Šmirgla, kterému pravidelně prodává své úlovky. Je to seriózní muž, ten pan Šmirgl. Inu, trpaslík, to se pozná. Uprostřed rozjímání u stánku s jídlem si všimla hned u vedlejšího prodejce zajímavých lektvarů. Prodavač jí vysvětlil, že jsou na doplnění energie, když se rychle někde unaví. To se jí zalíbilo. Občas to trochu přepískne a naloží si větší množství kořisti, než pak unese, a musí to potupně vláčet po zemi.... Radagasta se dlouho nerozmýšlela a deset lahviček toho lektvaru, který prý umíchal jakýsi pan Rubby, si koupila.
Když své vlastní obchodnici Quenby vysvětlila, že má lidi upozorňovat na to, že její trofejní materiál ze zabitých zvířat je čerstvý a plně využitelný pro další zpracování, napadlo ji, že se ještě zajde podívat do Vilhelmovic. Mají tam pořád nějaké potíže s gobliny, tak by jich pár mohla sundat, aby měli hobiti zase chvíli klid. Už už stoupala po schodech na most do Vilhelmovic, když si před hostincem s trollí hlavou na zdi všimla opuštěného nákladního koně.
To zvíře bylo vyhladovělé a mělo šílený smutek v očích. Radagasta se na to nemohla dívat. Patrně bolest po ztraceném Černochovi ji přiměla k tomu, aby se zase vrátila a šla se podívat na toho koníka. V batohu s sebou neustále nosí pár pláňat, kdyby na ni přišel opravdu krušný čas a ona neměla nic pořádného do úst.Tteď se jí hodila. Nabídla je koníkovi a on je s velikým vděkem přijal. Trpaslici se koníka tak zželelo, že odběhla na trh a u stánku pana Šmirgla nakoupila krmení. Pravda, byla to jen sláma, ale koník se jí nacpal k prasknutí. Radagasta jej naposledy pohladila a rozloučila se s ním. Vydala se dál, směrem k Vilhelmovicím, protože na ní čekali ti goblini.
Stalo se ovšem něco, co nečekala. Koník se bez otálení očividně naučeným způsobem vydal za ní. Radagasta se jej snažila přemluvit, aby zůstal před hospodou, že se pro něj majitel určitě vrátí, ale to zvíře přímo s mezkovitou tvrdohlavostí šlo dál a dál za ní. Bylo jasné, že z goblinů nebude prozatím nic. No jo, ale co teď? Chodila chvíli po městě bezradně s koníkem v patách, když tu ji napadlo odvést koníka do stájí. Tam budou vědět, jak se o něj postarat. Zamířila s ním tedy k Isharské bráně a tam jej uvázala u kůlu. Stájníkovi řekla, že kůň byl opuštěný, že se ho dočasně ujala a požádala ho, aby od pravého majitele koníka vyzvěděl čas a místo, kde se sejdou, aby mu ho zase předala zpět.
Brundibárka - Trpasličí kovářka, Cadfael - Hobití bylinkář, Jasmín Tříska - Hobití řezbář a truhlář, Radagasta - Trpasličí lovkyně, Raistlin - Trpasličí koželuh a kožešník, Kunigunda - Tajemství pro otrlé