[RP] Valerie
#1
Valerie, dcera kováře, přišla do Isharu někdy asi v 60. letech 3. století. Měla tehdy jen malý vak s věcma - bochník chleba, malý váček stříbrňáků a na sobě to nejprostší a otrhané oblečení, na kterém byly znát útrapy dlouhé cesty. Stejně jako většina stvoření tehdejší doby si i ona nejprve musela projít strastiplnou a dlouhou cestou, než se (snad zázrakem) vymotala z oblasti na severu, která byla zasažena Bolestí. Mnoho z těch, kdo to tehdy dokázali, stanulo před branami města ve stavu šílenství či pološílenství a putovali tak rovnou do městského blázince. Bohové či osud však měli s mladou učednicí černých řemesel jiné plány a tak hned za branami města dozvěděla se nezkušená tovaryška, že město shání mimojiné i drobné kovové součástky na výrobu mechanismů sloužících pro počínající boj s Pohromou. Poslední peníze tedy moudře utratila za nástroje potřebné pro provoz řemesla a na nějakou dobu se usadila na ulici poblíž městské, volně přístupné výhně, která se dodnes nachází na tržišti. Zakázka pro město byla během pár dní dokončena, což přineslo mladé řemeslnici trochu té slávy a brzy se tak rozkřiklo, že ve městě je nové děvče s pro děvčata trochu netradiční živností. Krom zakázek pro město se tedy brzy živila i prací pro kolem procházející dobrodruhy, kterých bylo díky strategické pozici isharské kovárny nemálo.
Materiál na výrobu tehdy horko těžko získávala z nedalekého dolu, který je ve správě národa trpaslíků. Díky tomu si postupem času mezi nimi získávala známé - zejména zkušeného kováře Istara a toho času učedníka Michaela, který spolu s ní získával od mistra rady a znalosti. Tito dva se stali jejími blízkými přáteli a poskytovali jí spojení do komunity trpaslíků, což se ukázalo jako nedocenitelná výhoda. Neboť od koho jiného se učit kovařinu, než od mistrů tohoto řemesla, přestože někdy trochu mrzoutských a snažících se střežit si ta největší tajemství jen pro sebe. Postupem času si získávala jejich důvěru, což o mnoho let později vyvrcholilo i pozváním na trpasličí sněm, kde i přes (u trpaslíků tak obvyklé) brblání některých získala Valerie čestný titul "přítel trpaslíků" od samotného jejich krále. Ale to už bychom trochu předbíhali..
Stejně tak jako s trpaslíky, podobně dobré vztahy si budovala i s mnoha jinými skupinami, ať už šlo třeba o Arcanum, elfy či orky. Obchod totiž začínal kvést Valerii víc než dobře a rasy tehdy hledali společné cesty, jinak by na tak malém území okleštěném Bolestí vůbec nemohli společně existovat. Někdy v té době poznala osoby jako například Mira, Terezu Černovírovou, Horiana Vorena, Glumíka Jedličku, orskského náčelníka Nazgela, otrlého elfa Süleho a mnoho dalších, jejichž osudy se s těmi jejími protínaly i v mnohých letech budoucích.
Jak se o dost později ukázalo, všechny tyto známosti ovlivnily značně život její i mnoha dalších obyvatel Manawydanu, nehledě na to, že dobrá síť kontaktů je pro obchod stěžejní.. Ale o tom snad už víc příště.

OOC: Omlouvám se za případné nepřesnosti a nepříliš podrobný popis dávných událostí, sepisuji to po mnoha letech.
Valerie (Semper Fidelis) - kovářka, drátenice a slévačka, vévodkyně Cyprony
Odpovědět
#2
Jak čas utíkal, věhlas kovářky ve městě stoupal a spolu s cestami k lepším obchodům se otevíraly i dveře k významným osobnostem města. Nejednou pomohla v boji proti nepřátelům města, ať už se jednalo o armády obřích mravenců, fanatiky Linse Sargy, bandy loupeživých nájezdníků či o zákeřné a temné drowy, do jejichž říše byl objeven vstup a o nichž si ještě později řekneme něco dalšího. Také v boji proti Bolesti postupem času docházelo k pokrokům, u kterých řemeslnice nemohla chybět. Tak se stalo, že se Valerie dostala do rady města Ishar a jistou dobu vykonávala funkci soudkyně. Vzhledem k těžkopádnosti rozhodování rady po smrti Glumíka Jedličky, tehdejšího správce města, však po nějaké době došlo k tomu, že rada odhlasovala svůj zánik a zvolila do čela města Valerii, která vzápětí změnila pravomoci rady z rozhodovacích na poradní. Nedlouho poté musela svou pozici obhájit před zrádným Terrencem, který se pokusil nezákonně uchvátit vedení města do svých rukou a za tuto troufalost zaplatil cenu nejvyšší. Počáteční období vlády bylo ve znamení upevňování bezpečnosti, rozšiřování počtu občanů a restrukturalizace městských struktur. Byly pevně stanoveny platy stráží, které město každoročně odvádělo ze své pokladny a do služby byly přijati noví kadeti, kteří nastoupili pod vedení Horiana Vorena. V těch těžkých dobách ruku k dílu častokrát přiložili i traslíci v čele s Gergem, orkové pod vládou obávaného Nazgela i elfové v čele se členy Saara tirnor vanwalion pod vedením velekněžky Mayi.
Po letech vlády se však kovářka rozhodla vzdát se své funkce a vrátit se k řemeslu, které za tu dobu trochu zanedbávala a měla tak co dohánět. Ve funkci ji vystřídala Tereza Černovírová, před kterou měl brzy vyvstat nelehký úkol - poražení Tchirstichova démona a zajištění výroby lektvarů proti Bolesti, které byly nazývány podle svého vynálezce Shunnara.

Ale na moment se ještě vrátíme k drowům a k tomu, jak se naše hrdinka ocitla, jako jedna z mála bytostí povrchu, v samotném centru Tzir Ularu, drowího města a centra Podtemna... a co víc, jak se relativně v pořádku zase vrátila zpátky pod otevřené nebe.
Valerie (Semper Fidelis) - kovářka, drátenice a slévačka, vévodkyně Cyprony
Odpovědět
#3
O fontáně v podzemí, temných bytostech, drowech a sbírání květin

Po letech, kdy se lidé (i další rasy) pomalu vyrovnávali s Pohromou byli i tací, kteří začli přemýšlet, jak s jejími následky bojovat. Zjistili, že Bolest není jen stálá síla, ale že reaguje na jisté podněty snad s určitou dávkou "inteligence". V takových případech bývala často doprovázena zemětřesením, to když byl například v ohrožení některý z elementů, který bránil jejímu plnému celosvětovému propuknutí. Třeba když došlo ke znečištění Fontány, kvůli čemuž se stala do budoucna přísně střeženým místem. Při pátrání po receptu na lektvar proti Bolesti, jehož hlavním vynálezcem byl Shunnar, se zjistilo, že právě na tomto místě může schopný alchymista lektvar vyrábět. Tomu však celou dobu bránily nástrahy a četní mocní nepřátelé.
Valerie ale brzy odhalila, že krom zlých temných bojovníků Bolesti existují i jiné nadpřirozené bytosti, ty na straně dobra. Třeba tehdy, když se poprvé setkala s Karnch'zachem z jiného světa, který poskytl velmi cenné informace pro boj s Bolestí. Zjistila, že věci nejsou jen černé a bílé, třeba když se seznámila s možná trochu zlomyslným (ale ne zlým) měňavcem, který byl později i přes její a Mirovy pokusy o pomoc oběšen. Zjistila, že i ork může být přítel na život a na smrt a že ani drowové nejsou všichni stejní.
Možná právě díky velice omezenému prostoru a nedostatku dobrých řemeslníků se jí tak dařilo a dokázala za těch pár let nastřádat vcelku velké jmění. Její kontakty s ostatními rasami byly až na malá nedorozumění docela hladké, hlavně díky dřívějším obchodním kontaktům po celém světě nezasaženém Bolestí. Když se po letech od vypuknutí Pohromy opět objevila rasa drowů, měla už s orky pod vedením náčelníka Nazgela dobré vztahy, až na drobné a poměrně zřídkavé třenice. Objevení vchodu do Podtemna však řádně zamíchalo kartama, protože orkové i drowové jsou v jádru poměrně konfliktní povahy a rozhodně byste si je zrovna nevybrali za sousedy. Orkové byli ještě zvladatelní za daného poměru ras, spolu s drowy by však už představovali vážnější hrozbu. A skutečně - tyto dvě rasy spolu brzy začaly obchodovat a spolupracovat. Zatímco s drowy byli lidé hned od počátku ve válečném stavu, vztahy s orky rychle začaly chladnout. Nejen, že drowové podnikali pod pláštíkem noci výpravy na povrch, lidé pronikali na jejich území kvůli sběru květiny Tilaronpus Alinus, která byla potřebná na výrobu Shunnarova lektvaru. I mezi drowy však byly výjimky - třeba ten, který spolupracoval s mágy z Arcana na boji proti Bolesti a se kterým se jednou Valerie setkala.
Jednou se stalo, že v bojích padla tehdejší starostka do zajetí, když byla zmařená výprava bytostí povrchu rozprášena do okolí poblíž vchodu do Podtemna. Skutečnost, že je takového postavení, si chtěla raději nechat pro sebe a ostatně i veškeré věci, které by ji mohly spojovat s výkonem její funkce, před výpravou naštěstí schovala do městského skladu. Avšak brzy měl být její plán zmařen - byla odvlečena do samotného centra drowího města, aby byla mučena. Náhoda tomu chtěla, že zrovna v tu dobu se k tomu přichomýtl orkský náčelník Nazgel. Valerie dosud svou funkci ve vedení drowy nenáviděného Isharu neprozradila, ale Nazgel dobře věděl, koho drowové mají v rukách. Užuž se málem dal do řevu (jak to orkové mají ve zvyku), když tu si s Valerií vyměnil pohled. Něco se v náčelníkovi zlomilo a zmlkl, na dotaz drowů, jestli ženu zná, odpověděl záporně a dokonce ji pomohl vyváznout velmi lehce z toho vážného problému. Vzhledem k tomu, že se ork drbal na hlavě a neklidně přešlapoval, bylo jasné, že v něm probíhalo složité morální dilema a zmatení, ale nakonec zvolil dlouholeté přátelství s člověkem a Valerie tak po poměrně krátkém (a na drowy milosrdném) mučení byla propuštěna jako bezcenná vesničanka. Tutu laskavost Nazgelovi nikdy nezapomněla. Byl to jeden z důvodů, proč rasu orků nezatracovala a i v budoucnu, když už Nazgel dávno nebyl náčelníkem (a ona nebyla starostkou Isharu), s orky udržovala dobré vztahy.
Valerie (Semper Fidelis) - kovářka, drátenice a slévačka, vévodkyně Cyprony
Odpovědět



Skok na fórum: