Manawydan.eu
Tyto řádky jsou příběhem Thindan Lithael – elfky, kterou asi moc lidí kvůli jejímu chování nemá rádo. Ona sama by vám svůj příběh nikdy neřekla, ale využijme schopnosti všechno vidět a všechno vědět…
Už od mala byla jiná než ostatní z jejího vžnešeného národa - nezajímala se o kulturu, nemělá ráda přírodu, neuznávala řád ani autority, ze starších zkušenějších měla místo respektu srandu. Mnozí to přisuzovali špatné výchově, jiní tomu, že půlka jejího příbuzenstva byli zloději, vrazi nebo šílenci. Když pomalu dospívala, bylo jí zrovna ke stovce, její vesnici přepadli mordýři, povraždili všechny nebohé elfíky, až na Thindan. Ta se jim natolik líbila, že si jí vzali s sebou. Nejspíš pro její zvonivý smích při vraždění všech, které znala. Vůbec se nebránila.
Po několika propašovaných, prokradených a provražděných letech si řekla dost – zradila zbojníky, povraždila je, ukradla zlato, šperky, nemovitosti a spolu s jejich hlavami přišla v převleku na nejbližší strážnici. Možná si řeknete, že zmoudřela a chtěla začít nový život. Máte pravdu, pište si bodík. Chvilku si užívala majetku, vlivných "přátel", uplácela kde se dalo. Potom se ale všeho zbavila jen kvůli jedinému – chtěla se dostat někam, kde nebude muset platit desítky zlatek jen za to, že jí náhodou nějaký omylem strážníkem vystřelený šíp neproletí hrudí. Zkrátka začala mít ráda víc svůj život tělesný, než světstký. Vybrala si Isharion. Cesta byla dlouhá, navíc na lodi plné pirátů a zabijáků. Tento problém briskně vyřešila tím, že se prohlásila za jejich kapitána. Než dorazili na břeh proběhlo několik krvavých vzpour. Všechny potlačeny. Když už se konečně blížili k cíli, přepadla její posádka poslední loď – nějakou obchodní s neznámou vlajkou. Tentokrát ale nezabíjeli – jen vysadili vystrašené námořníky na svou vlastní loď a jako počestní kupci dorazili do doků Isharu. Všichni piráti do jednoho, včetně lodního papouška se díky Thindan rozhodli vést počestný život. Né, že by je nějak přesvědčila, ale nemohli připustit, že ještě někdy budou mít tak šíleného kapitána. Naše elfka šla na opatrný průzkum města. Byl to fajn pocit, nikoho neznát, nikomu nic nedlužit… Jako jednoho z prvních potkala v ulicích muže, představil se jako Varous. Normálně by se na něj ušklíbla a šla dál, ale tenhle chlapík byl jiný než ostatní. Měl potenciál. A nebál se za ní utrácet. To co nejdřív vypadalo jako další hra se nakonec proměnilo v opravdové přátelství, kdyby o tom poslala dopis domů (kdyby nebyli všichni mrtví) určitě by se tomu jen zasmáli. Postupem času sehnala lepší zbroj, zničila spoustu měsíčních čepelí a znepřátelila si zástupy lidí, trpaslíků, orků, gnómů, hobitů, elfů a kdyby nějaké potkala, znepřátelí si i drowy. Již tomu bude 50 let, co se toulá touto krajinou... Staří nepřátelé umírají, je čas si získat nové!
Už od mala byla jiná než ostatní z jejího vžnešeného národa - nezajímala se o kulturu, nemělá ráda přírodu, neuznávala řád ani autority, ze starších zkušenějších měla místo respektu srandu. Mnozí to přisuzovali špatné výchově, jiní tomu, že půlka jejího příbuzenstva byli zloději, vrazi nebo šílenci. Když pomalu dospívala, bylo jí zrovna ke stovce, její vesnici přepadli mordýři, povraždili všechny nebohé elfíky, až na Thindan. Ta se jim natolik líbila, že si jí vzali s sebou. Nejspíš pro její zvonivý smích při vraždění všech, které znala. Vůbec se nebránila.
Po několika propašovaných, prokradených a provražděných letech si řekla dost – zradila zbojníky, povraždila je, ukradla zlato, šperky, nemovitosti a spolu s jejich hlavami přišla v převleku na nejbližší strážnici. Možná si řeknete, že zmoudřela a chtěla začít nový život. Máte pravdu, pište si bodík. Chvilku si užívala majetku, vlivných "přátel", uplácela kde se dalo. Potom se ale všeho zbavila jen kvůli jedinému – chtěla se dostat někam, kde nebude muset platit desítky zlatek jen za to, že jí náhodou nějaký omylem strážníkem vystřelený šíp neproletí hrudí. Zkrátka začala mít ráda víc svůj život tělesný, než světstký. Vybrala si Isharion. Cesta byla dlouhá, navíc na lodi plné pirátů a zabijáků. Tento problém briskně vyřešila tím, že se prohlásila za jejich kapitána. Než dorazili na břeh proběhlo několik krvavých vzpour. Všechny potlačeny. Když už se konečně blížili k cíli, přepadla její posádka poslední loď – nějakou obchodní s neznámou vlajkou. Tentokrát ale nezabíjeli – jen vysadili vystrašené námořníky na svou vlastní loď a jako počestní kupci dorazili do doků Isharu. Všichni piráti do jednoho, včetně lodního papouška se díky Thindan rozhodli vést počestný život. Né, že by je nějak přesvědčila, ale nemohli připustit, že ještě někdy budou mít tak šíleného kapitána. Naše elfka šla na opatrný průzkum města. Byl to fajn pocit, nikoho neznát, nikomu nic nedlužit… Jako jednoho z prvních potkala v ulicích muže, představil se jako Varous. Normálně by se na něj ušklíbla a šla dál, ale tenhle chlapík byl jiný než ostatní. Měl potenciál. A nebál se za ní utrácet. To co nejdřív vypadalo jako další hra se nakonec proměnilo v opravdové přátelství, kdyby o tom poslala dopis domů (kdyby nebyli všichni mrtví) určitě by se tomu jen zasmáli. Postupem času sehnala lepší zbroj, zničila spoustu měsíčních čepelí a znepřátelila si zástupy lidí, trpaslíků, orků, gnómů, hobitů, elfů a kdyby nějaké potkala, znepřátelí si i drowy. Již tomu bude 50 let, co se toulá touto krajinou... Staří nepřátelé umírají, je čas si získat nové!
Thindan Lithael - Tak trochu uklizená
Líbí se mi různorodost charakterů, ty tomu velkoryse přispíváš.. 
