04.11.2008 v 00:14
Kovář těžce dosednul na židli. Hlavou se mu honily myšlenky jako motýli na letní louce. Nahoru, dolů, doprava, doleva, žádnou však nebylo možné chytit natož ji udržet. Události posledních dní byly tak silné. Uvědomoval si, že cokoliv co řekne a udělá může mít dalekosáhlé důsledky pro elfí rasu. Zamyšleně pohlédl okna a tiše pronesl: „Elfí sněm musíme svolat co nejdříve. Ano, dříve než se Galahad zase opije a alkohol ještě vystupňuje nenávist k naší rase. Pak bude schopen jakékoliv činu bez ohledu na následky“. Rychle vstal, z police sundal prázdný svitek, pero, inkoust a začal psát.
Přátelé, kamarádi,
jistě se k vám donesly zprávy o událostech posledních dní. Stojíme před důležitým rozhodnutím. To, jak se rozhodneme, může zásadně změnit naši budoucnost. Je potřeba, aby si každý z nás, opravdu každý, uvědomil kdo jsme, kde žijeme, jak žijeme a proč zde žijeme. Potom bychom si měli říci zda jsme těmi, kterými bychom chtěli být, kde bychom chtěli žít, jak bychom chtěli žít a zda stále trvají důvody proč zde žijeme.
Všichni víte čeho je Galahad schopen. Celá naše rasa může být vyhnána z města a může jí být zakázán přístup do města. Můžeme tak být odsouzeni k životu v pásmu mezi hranicí bolesti a městskými hradbami a bude záležet pouze na nás a na vyšší moci jak uhájíme naše životy, zajistíme si jídlo, ošacení, nástroje, zbraně a jak a kde vybudujeme své domovy.
Já, kovář Celebrimbrion, věřím, že vyšší moc nenechá zahynout naší rasu a jsem ochoten podstoupit strádání spojená se životem mimo město. Naši otcové, dědové, pradědové a jejich předci v dávné minulosti rovněž zvolili život v hlubokých lesích a do pohromy jsme tak žili také my.
Prosím vás, přátelé a kamarádi, abyste se zamysleli nad těmito řádky. Odpovězte sami sobě na tyto otázky a přijďte na jaře 5.Toru, 270. roku ve 3:00 na severní pobřeží. Svolávám tímto na tento den elfí sněm, na kterém bychom měli říci své názory, svá přání a společně rozhodnout o naší budoucnosti. Naše rozhodnutí předáme veliteli domobrany, Galahadovi.
Podepsán kovář Celebrimborion
Odložil pero a zavřel lahvičku s inkoustem. Zahleděl se oknem do dálky a zašeptal: „Corellone, střež naše kroky“. Poté vstal a vyšel z domu. Došel k vývěsce elfů. Svitek opatrně rozbalil a pečlivě jej připevnil na vývěsku. Poté se vrátil do kovárny a rozdmýchal oheň ve výhni. Plameny začali tancovat výhní a těžké myšlenky kovářovy byly ty tam.
Přátelé, kamarádi,
jistě se k vám donesly zprávy o událostech posledních dní. Stojíme před důležitým rozhodnutím. To, jak se rozhodneme, může zásadně změnit naši budoucnost. Je potřeba, aby si každý z nás, opravdu každý, uvědomil kdo jsme, kde žijeme, jak žijeme a proč zde žijeme. Potom bychom si měli říci zda jsme těmi, kterými bychom chtěli být, kde bychom chtěli žít, jak bychom chtěli žít a zda stále trvají důvody proč zde žijeme.
Všichni víte čeho je Galahad schopen. Celá naše rasa může být vyhnána z města a může jí být zakázán přístup do města. Můžeme tak být odsouzeni k životu v pásmu mezi hranicí bolesti a městskými hradbami a bude záležet pouze na nás a na vyšší moci jak uhájíme naše životy, zajistíme si jídlo, ošacení, nástroje, zbraně a jak a kde vybudujeme své domovy.
Já, kovář Celebrimbrion, věřím, že vyšší moc nenechá zahynout naší rasu a jsem ochoten podstoupit strádání spojená se životem mimo město. Naši otcové, dědové, pradědové a jejich předci v dávné minulosti rovněž zvolili život v hlubokých lesích a do pohromy jsme tak žili také my.
Prosím vás, přátelé a kamarádi, abyste se zamysleli nad těmito řádky. Odpovězte sami sobě na tyto otázky a přijďte na jaře 5.Toru, 270. roku ve 3:00 na severní pobřeží. Svolávám tímto na tento den elfí sněm, na kterém bychom měli říci své názory, svá přání a společně rozhodnout o naší budoucnosti. Naše rozhodnutí předáme veliteli domobrany, Galahadovi.
Podepsán kovář Celebrimborion
Odložil pero a zavřel lahvičku s inkoustem. Zahleděl se oknem do dálky a zašeptal: „Corellone, střež naše kroky“. Poté vstal a vyšel z domu. Došel k vývěsce elfů. Svitek opatrně rozbalil a pečlivě jej připevnil na vývěsku. Poté se vrátil do kovárny a rozdmýchal oheň ve výhni. Plameny začali tancovat výhní a těžké myšlenky kovářovy byly ty tam.
Celebrimborion, ten, který jako druhý spatřil prsteny moci ...