Knihovna

[bartoska]

Zdravím Vás,
hráčům, kteří nevědí co s roupy bych doporučil, aby začali přemýšlet o tom, jak sami mohou přispět světu Manawydan, jednou touto možností je právě pomoci s rozvojem knihovny a tak i naší umělé vznikající rp kultury na Manawydanu.

Já osobně se domnívám, že je to jeden z nejlepších způsobů jak dát manawydanu, tvář a formovat jej ve skutečně kvalitní rp svět.
Každý národ by měl mít svou jedinečnou literaturu, pohádky, báje pověsti, příběhy a kroniky(jukněte na příspěvky bývalého Sega do elfské knihovny třeba), veselé a komické příběhy a povídačky a možná v co nejmenší míře osobní deníky, který považuji, snad se někdo neurazí, za velmi nešťastné řešení.

Proto vás vyzývám abyste Vy, co máte chuť, snažili se vytvářet, lokální pověsti a mýty, duchy a strašidla pro malé děti všech ras, každá kultura má svého strašáka na malé děti, Elfové budou své děti nejspíše strašit tím, že si pro ně přijde Ork, který je sežere. Orkové naopak své děti elfským kouzelníkem, který je zakleje třeba ve veverku. A toto vše by se mělo promítat v každém národu. Pro ukázku a příspěvek do knihovny lidí si dovolím napsat lokální pověst o Isharských rybářech, patřící jen do knihovny lidí. DÁLE VYZÝVÁM ostatní hráče hrající za různé národy aby přispívali svými povídkami a lokálními pověstmi, KTERÉ BYCHOM PAK ZAHRNULI DO SBÍRKY, např. POVĚSTI ISHARSKÉ A JEHO OKOLÍ apod.
Nuže pustím se do psaní, budu se snažit ať je ta pověst humorná. Autory prosím ať zachovávájí hlavičku, která bude ony příspěvky třídit.

příspěvek: Pověst lidí,
Lokace: Ishar.

Pověst o rybářích a jejich veselí.(inspirováno skutečnou příhodou )

Život rybářů přináší pramálo štěstí a veselí ze všedního dne. Tento nedostatek spočívá v nelehkém odloučení od svých rodin, kdy tráví několik dní ve společnosti mužské, na svých člunech a lodích, kdy každý den brzo ráno musí stávat k rybolovu a při neštěstí z hůry dané, jsou někdy nuceni vést s mořem nelítostný boj o zachování svých životů a toho mála co, co sebou mají. Stejně tak mrzuté to mají i po příjezdu, kdy nesmlouvaví kupci by jejich úlovek nejradši odkoupili za hrst písku a na trhu zpeněžili nejraději za královskou korunu. A proto rybářům odpočinkem nebývá ani roudná hrouda, ani když zpravují potrhané sítě.
Není proto se čemu divit, že isharští rybáři jsou často nemluvní ba někdy přímo hrubý, štěstí a veselý ve svém životě pramála totiž mají a když přece jen nějaké příjde rychle pomine a hned osud dovrší starostí navíc! Takovou radostí je třeba narození syna, jenž již má zhůry dáno že rybářem na věky zůstane. Rybářova radost je hned dovršena starostí o další hladový krk. Musí krmit své děti a ženu a každý den ryba na talíři málokdy vzbudí úsměv na tváři, to jen když málo úlovků jest a celá rodina hladový.
V hospodě u piva se také málokdy nasměje, neboť peněz není nazbyt a po takovém povyskočení by pak strádala celá rodina.
Avšak stalo se jednou, štěstí jim bylo jejich největší obavou a nepřítelem dáno, to jest krutou bouří. Rybáři ač neumí číst a psát, jsou velmi zběhlý ve svém řemeslu moře, nebezpečné útesy a mělčiny znají v okolí Isharu lépe, než královské loďstvo a obchodní lodě a kdejakou mořskou nestvůru znají a mořský blud a říká se že k poznání druhu ryb jim stačí hmat. I v boji s nelítostnou bouří stojí si převelice dobře, což jen dokládá že neštěstích se děje málo a vrací se vždy a jedinou ztrátou bývají potrhané plachty.
Stalo se jednoho dne, že v moři kolem isharu řádil nelítostný netvor, který všechny ryby snad sežral, neboť úlovků ubývalo ač bylo hojných časů vhodných pro rybolov a tak rybáři museli plouti dále od břehů, než bývalo zvykem a stalo se čeho se obávali, že přepadla je bouře, tak nelítostná a silná že již v duchu své duše odevzdávali černému zuřícímu oceánu, avšak jejich zkušenost a odvaha pomohla jim přečkat bouři, avšak plachty měli potrhané a sítě také, což je donutilo navrátit se do svých domovů k nutným opravám. V duchu pohaslý, zarmoucení z myšlenky na pohledy svých, žen, že přijíždí bez jediné rybky a ještě hůře jim bylo při pomyšlení, jak splatí své půjčky, které byli nuceni si vzíti, aby holé životy své uchovali, při řádění mořské bestie, která pojedla z darů mořských co mohla. Rybářům se těžko vracelo domů, avšak neměli na vybranou, když tu najednou, spatřili jak tucty ryb při hladině plujou a zrovna ty velké, pro které jejich sítě není žádnou překážkou, zrovna tak jako pro ptáky přelet rokle. A tak ihned pustili se do lovu a háky ryby tahali z vod, avšak záhadou jim byli jejich podivné pohyby, které připomínali tance, jak se přibližovali blíže k pevnině všimli si rozbité flotily obchodních lodí v mělčinách, kterým se vyhýbali, byli to lodě mířící z Eldamaru, převážející eldamarské víno, všem poté byla jasná záhada, oněch ryb a jejich tanců přihladině, byli totiž opilý! Rybáři měli takovou radost z úlovků, že se rychle naklonili ze svých lodí, či z nich naskákali do moře a počali vodu pít.
Toho dne manželky stále vyhlíželi na moře, se strachem o své muže a žasli s údivem, když spatřili jejich potrhané plachty a poničené lodě z nichž se valilo jen veselý a smích, zpěv a šťastné pokřikování, nechápavě toto sledovali i posádky kolem plujících lodí, avšak když dopluli do svých domovů ženám předali jen ryby a o eldamarském víně pomlčeli. Toto víno bylo opravdu velice drahé, neboť nejen že mělo lahodnou chuť a sytilo jako chléb, ale nejlépe pomáhalo od všech těžkostech a starostí a tak převelice dlouho se vraceli rybáři šťastní domů, vínem zaplatili i své dluhy a spoustu si jej nechali. Dodnes se říká že spousta beden tohoto vína mají rybáři ještě v držení. Dnes by mělo cenu zlata, avšak rybář je rybářem a časem zapomněli kam schovali zbytek nákladu vína, avšak co přetrvalo v jejich žilách, bylo veselí a pocit štěstí, který získali z vína.