Tož kráčím si pěkně po cestičce, pískám si do cesty a v tom najedou spatřím tááákle velikýho ještěra. V ruce měl dřevěnou tyčku s tím železným ostrým koncem na nabodávání lidí. Tak si zamumlám pár slov a po ještěrovi vylítně blesk, překročím ho a dál si vykračuju v procházce, když v tom spatřím dalšího a pak zase dalšího. To už my přišlo velice zvláštní.
Na rozcestí pod elfím srubem sem narazil na větší skupinu těch ještěrů. Měl jsem štěstí že si mne nevšimli tak jsem jim tam poslal ohnivou kouli kvůli které všichni uhořeli. Když jsem procházel jejich těla, spatřil jsem pana Kristiána na tom jeho zářivě bílém koni.
Ještěři přicházeli z východu směrem od Cyprony, ale vydali se směrem k Vilhemovicím. Bylo jich čímdál víc, ale jejich obrana proti mým čárům márům byla mizerná. Když jsme je zahnali z naší krásné vesničky, kde se k obraně přidalo pár trpaslíků. Ještěry jsme zahnali pod náš hřbitov kde jsme je taky dopadli. Bylo jich tam opravdu moc. Táááková spousta těch bestií. Ale hořeli opravdu dobře.
Když jsme se probojovali až na samotný konec jejich tlupy, tak jeden jejich šaman držel divný kámen. Celý se třpytil a měl odstín modré barvy. Vzpomněl sjem si jak o tom jendou mluvil pepa a hned jsme se rozběhl za ním. Ale jak jsem vběhl do města, země se začala silně otřásat. Tak jsme se zase vydali co nejrychleji z města. Pak ty otřesy konečně ustály, kámen jsem vložil do železné truhličky a pak jsem šel celý den oslavit malou hostinou kterou jsem si uspořádal doma ve Vilhemovicích.
Ze zápisků Járy Kořínka
Na rozcestí pod elfím srubem sem narazil na větší skupinu těch ještěrů. Měl jsem štěstí že si mne nevšimli tak jsem jim tam poslal ohnivou kouli kvůli které všichni uhořeli. Když jsem procházel jejich těla, spatřil jsem pana Kristiána na tom jeho zářivě bílém koni.
Ještěři přicházeli z východu směrem od Cyprony, ale vydali se směrem k Vilhemovicím. Bylo jich čímdál víc, ale jejich obrana proti mým čárům márům byla mizerná. Když jsme je zahnali z naší krásné vesničky, kde se k obraně přidalo pár trpaslíků. Ještěry jsme zahnali pod náš hřbitov kde jsme je taky dopadli. Bylo jich tam opravdu moc. Táááková spousta těch bestií. Ale hořeli opravdu dobře.
Když jsme se probojovali až na samotný konec jejich tlupy, tak jeden jejich šaman držel divný kámen. Celý se třpytil a měl odstín modré barvy. Vzpomněl sjem si jak o tom jendou mluvil pepa a hned jsme se rozběhl za ním. Ale jak jsem vběhl do města, země se začala silně otřásat. Tak jsme se zase vydali co nejrychleji z města. Pak ty otřesy konečně ustály, kámen jsem vložil do železné truhličky a pak jsem šel celý den oslavit malou hostinou kterou jsem si uspořádal doma ve Vilhemovicích.
Ze zápisků Járy Kořínka
Ireth - elfský bojovník
Jára Kořínek - věčně hladový pouťový kouzelník
Lucka Loutničková - potulná bardka
Jára Kořínek - věčně hladový pouťový kouzelník
Lucka Loutničková - potulná bardka