[RP] Záznamy z Arcana

[Ragiowan]

Na podzim dne 19.Luny, 296. roku se konala už pořadí třetí výprava ke skalní pevnosti. Tentokrát pod velením udatného elfího bojovníka Iretha. Připojil jsem k té výpravě s přáteli hobitem Mrkvičkou, hraničářem Brogem a udatným, válkami a bitvami protřelým trpasličím vojevůdcem Fenkem. Dále se zúčastnili výpravy pokud si dobře pamatuji Eleya, Inara, Horrian Voren, vzpomínaný Ireth a kněžka Hinata. Všiml jsem si, že Inara si nasazovala na hlavu zlatou korunu. Copak je to za korunu? Kdepak jsem ji viděl? Tyto otázky mi proběhli hlavou. Záhy jsem na ně zapomněl v následujících událostech.
Těsně před tím, než výprava vyrazila, tak najednou Mrkvička kamsi po hobitím způsobu vypařil. Musím pak zjistit, co se stalo.
Cesta k pevnosti probíhala stejně jako u předešlých výprav. Kousek za Cypronu na nás z lesa vyběhla skupinka zbojníků. Tato tlupa pro nás nebyli žádnou hrozbou. Pak při prvním ohybu cesty na nás vyběhli divousi. Srandovní pomatená modrá stvoření. Kupodivu v městské knihovně o nich nikde není ani řádka. Pokusím se o nich něco zjistit.
Pak kousek od pevnosti byli troll a obři. Oni tam mají tábor. No tábor se tomu ani vlastně nedá říkat. Kolem ohně několik pelechů, hromada kostí s shnilého masa a různého bordelu. Spíš to vypadá jako smetiště.
Shromažďovali jsme se pod schody do pevnosti. Šel jsem to trochu omrknout. Vyběhl jsem kousek na schody. Najednou začali kolem mne padat kameny. Zbojníci je ze shora metali. Proběhli jsme všichni kolem spršky kamení a začal na schodech stejný boj, jaký už jsem tady zažil. Až nahoře byla změna. Čekal na nás tam mág v červené róbě. Tak i v chodbách i místnostech bylo mnoho mágů v červených a fialových róbách. Už jsem na ně narazil při bojích o Cypronu. Bylo dobré kdyby se někomu povedlo zjistit, co jsou zač a odkud jsou. V patře jsme narazili na zamčenou místnost, tak jsme zatím pokračovali dál. Pak se stala velmi podivná věc. V jednom okamžiku Inara stála před námi a v dalším okamžiku se k zemi snášeli je její hezké šaty vedle jejích modrých střevíčků. Na zem cinkla její koruna. Ach. Teď jsem si vzpomněl co to je korunu. Je to pravděpodobně koruna krále zbojníků z Cyprony. Před lety při bojích o Cypronu Inara uťala hlavu tomu Cypronskému králi zbojníků a nasadila ji na jedno kopí jedné sochy na mostu do Cyprony z osady. Tak se nesla zvěst. Jenže teď ta hlava s korunou na té soše už není. Možná se pletu a koruna co měla Inara je jiná. Sehnul jsem se a posbíral Inařiny věci a uložil pečlivě do batohu.
V jedné místnosti jsme našli nějaké podivné zajatce. Podivné, že byli spolu v zamčené místnosti se zamčenou kovovou truhlou.
Po podivné ztrátě Inary jsme těm zvláštním zajatcům nedůvěřovali. Tak jsme svázali a vydali jsme se do Cyprony.
Na zpáteční cestě kousek od schodů jsme zaslechli lesní rohy. Přidali jsme do kroku. Ale z lesa se na nás vrhla velká skupina zbojníků. Bylo zjevné že jsou docela organizování a mají schopného vůdce. Než přistál kámen na mé hlavě, tak jsem zaslechl jak ho ostatní oslovují králi.
...............................................................................................
OOC: V tomhle okamžiku mi spadl klient, naskočila neidentifikovatelná chyba s dlouhým výpisem, který se mi nepovedlo vyfotit. Zaseklý klient mi zatěžoval procesor a paměť téměř na sto procent. Po chvilce se mi jej povedlo vypnout a znovu zapnout.
...............................................................................................
Když jsem se probral z bezvědomí, ležel jsem sám na zemi. Nikde nikdo. S poza rohu skály se vynořil Horrian a ptal se jestli jsem v pořádku a jestli mám všechno. Neměl. Scházel mi opasek s váčkem. V něm byli mé peníze a peníze posbírané na bojišti. Jinak to vypadalo, že nic jiného mi nezmizelo. A ani věci Inary zůstali v batohu. Peníze byli, jsou, budou a my nebudeme. Horší je to s opaskem a váčkem. Velmi těžko se shání. A řemeslníci se nechají přemlouvat a stejně jim to dlouho trvá.
Vrátili jsme se zpět do pevnosti, ale bylo tam jen několik zbojníků. Ale ani jeden z nich ho neměl u sebe. Usoudil jsem, že ti co nás při návratu napadli, tak se stáhli zpět do lesů. Tam někdo v hlubokých lesích mají určitě tábor.
S návratem do Cyprony už jsme neotáleli a vyrazili jsme. I se zajatci.
U bran Cyprony nás očekávala paní Eržika. Plna očekávání jak dopadla výprava. Všichni se překřikovali o bitvě. Přistoupil jsem blíže k paní Eržice a podal ji úhledně složené šaty, na nich položené střevíčky a korunu. Ve stručnosti jsem ji zdělil co se stalo. Viděl jsem jak paní Eržika ztuhla a vyvalili se jí slzy do očí. A jen tiše opakovala Inara ... Inara ... Inara ...
Řekl jsem ji, že nepochybuji o tom že Inara je živá. Že jsem přesvědčen, že za tím stojí mocná magie. Inara byla přenesená je teď někde vězněna.
Pak už všichni o překot vysvětlovali o průběhu výpravy a o tom jak nás přepadli zbojníci při našem návratu.
Mezi tím jsem přistoupil k ženě, kterou jsme přivedli. Bylo na ní něco velmi zvláštního. Zeptal jsem se jí co ví o tom, že se ztratila Inara. Podívala se na mne místo odpovědi se zeptala jestli ta žena co se ztratila se jmenuje Inara jestli se nepřeslechla. Její reakce mě zarazila. Tak jsem se otázal co tím myslí. Zase odpověděla otázku, jestli Inara mluvila o své sestře a své rodině. Zadíval jsem se jí do očí. Nevypadala úskočně a její otázka byla jakoby od srdce. Tak jsem ji vypověděl jak jsem našel Inaru.
Před mnoha lety, kdy jsem ještě bydlel kousek od Poslední Výspy v domku kde bydlí nyní Horrian Voren. Bylo to v době po velké bitvě s démonem, kdy už bolest ustoupila daleko za Cypronu. V čase kdy se začalo bojovat o Cypronu. Jsem narazil na bojující ženu s tlupou kostlivců. Kostlivci měli hodně navrch. Bylo vidět jak tato mladě vyhlížející čarodějka vrávorá a pozbývá sil. Pomohl jsem ji rozprášit ty kostlivce. Po boji jsem k ní přistoupil. Teď jsem si všiml jak je vyčerpaná. Nebylo to jenom bojem. Rozplakala se. Dlouho plakala. Pak ostýchavě promluvila. Že má strašný hlad a je hrozně vyčerpaná a nevyspaná. Vzal jsem ji k sobě domů. Dal jsem ji jídlo, nějaké oblečení. S oblečením na tom nebyla moc dobře. A nabídl jsem ji, že ji nechám u sebe vyspat. Ulehla a hned usnula. Tak jsem v tichosti vyklouzl z domu. Nechal jsem ji tam několik hodin se vyspat. Když jsem se vrátil, byla už vzhůru. Dal jsem ji nějakou zásobu jídla a nějaké peníze. Nechtěla déle být mi na obtíž. Že si půjde hledat vlastní ubytování. Ptal jsem se, co se jí stalo. Po chvilce odpověděla, že se probudila kousek od sud u stromu. Než se pořádně rozhlédla, tak se na ní vrhli ti kostlivci. A při tom zjistila, že si skoro vůbec nepamatuje z někdejších znalostí magie a nic ze své minulosti.
Pak jsem se s ní mnohokrát střetl a pomáhal jí.
Všiml jsem si jak žena mě upřeně sleduje a jak jí vlhne pohled.
Po chvilce řekla, že je její setra. Nechal jsem ji tam stát. Odešel jsem za paní Eržkou. Než jsem promluvil, tak jsem zahlédl jak Cypronská stráž odvádí všechny tři do Cypronského vězení.
Oslovil jsem Paní Eržiku. Řekl jsem ji co jsem se dověděl od té ženy, že prohlásila že je Inařinou sestrou. Paní Eržika kývla hlavou a řekla, tohle se musí nejprve prošetřit. Odpověděl jsem, že to je jasné.
Byl jsem velmi unavený tak jsem se všemi rozloučil a vyrazil domů. Cestou u Poslední Výspy jsem narazil na drowku na koni. Zastavil jsem koně. Ona zastavila také. Stáli jsme od sebe asi na dvě koňské délky od sebe. Navzájem jsme se prohlíželi. Pak jsem prohlásil, že nemám už dnes sílu s tebou měřit síly. Elfka něco zabrblala a odjela. Já se vydal domů. Doma jsem si odložil klobouk a plášť. Měl jsem v plánu jít spát. Ozvalo se klepání na dveře. Jeden mladý přítel. Přinesl mi novinky. velmi špatné novinky.
Ale tohle už patří do jiného zápisu.