[RP] Helmité

[Robert z Marky]

Uteklo již mnoho vody od chvíle, kdy v Helmově chrámu naposled zazněl hlas kazatele, avšak dnešního večera se tomu tak skutečně stalo.

Již první pohled na tohoto téměř šest a půl stopy vysokého muže dává znát, že jeho síly jsou téměř za zenitem. Na širokých zádech a dříve jistě mohutných ramenou spočívá okem nepostřehnutelná tíha, kladená na ně nelítostně ubíhajícími léty; barva obsidiánu, původně vládnoucí pěstěnému vousu, již dávno ustoupila dravým vlnám šedi, které nyní samy bojují o přežití se zatím nepočetnými, leč jasně patrnými stříbrnými prameny. Ostrou, jako by do kamene vytesanou tvář hyzdí pletence vrásek i jizev, jejichž hegemonii narušují jen dva páry zelenošedých očí, úzké rty a přísné obočí. Ač se kolem jeho postavy vždy nese nezaměnitelná aura stáří a únavy, v okamžení se rozplyne, jakmile promluví, neboť jeho hlas - ač nakřáplý a chraplavý, pročesává okolí neotřesitelnou silou bouře a zemských živlů.

Předstoupil před několik málo těch, jimž se podařilo z nabytého večera ukrojit trochu času, který by věnovali víře, vztáhl ruce k obloze a začal řeč:

"Slyšte mě zde, před životodárným křížem, skrz něj proudí moc Bdělého strážce do našeho světa!

Svolal jsem vás sem, své bratry a sestry ve víře, Helmovy stoupence i nahodilé zvědavce, ne abych vás nabádal k bohabojnosti a strachem, pohrůžkami a moralizováním vás ponoukal k darům církvi, ale proto, abych promluvil o nešvarech, které trápí každého z nás. Ať už tesaře či dobrodruha, strážného, nebo třeba bohatého obchodníka.

Bylo by toho mnoho, co by zasloužilo mou pozornost. Napadá mě toho přehršel a vás jistě také. Mohli bychom hovořit o Cyproně, znovudobyté pod záštitou svaté války, která nyní postrádá byť jen tu nejmenší kapli, kostel či chrám. Víra se z tamních míst však vytratila se zmizením toho, kdož jí tam prve zanesl, a po němž, pokud vím, ani nikdo nepátral.

Ale netřeba chodit tak daleko. Stejně tak bych mohl zanaříkat nad samotnou správou Helmova města, poslední výspy jeho víry.

Kde je starosta, ten, kdož z rukou samotného krále obdržel moc spravovat jeho sídelní město? Kde jsou jeho starostlivá slova k místním občanům? Kde jsou jeho lidé, aby opravili, co je třeba, danili tam, kde přebývá, soudili, kde se děje nespravedlnost? Kde je velitel armády, aby zajistil ochranu Helmovým ovečkám nejen mezi zdmi tohoto města, ale i v jeho okolí? Kde je, aby cvičil brance, kteří by zaplnili mezery po těch z nás, jejichž těla pomalu opouští síly?


Takto bych vskutku mohl pokračovat do nekonečna, avšak toto kázání není jen o mě. Ty, příteli," pohlédl na muže širší postavy, oděného do modrofialové róby, "co ty považuješ za problém, hodný pozornosti?"

Dotázaný chvíli sbíral odvahu, nakonec však promluvil: "Proč armáda nechrání prostý lid? Modlím se každou noc k Helmovi, ale ten mi nenaslouchá. Proč se k městu stále blíží více goblinů a ohrožují mě na cestách, proč s tím Isharská armáda nic nedělá? Nevím, kdo by mi mohl na tyto otázky odpovědět, protože jim ani nikdo nenaslouchá. Nevím, co mám dělat, jsem prostý obchodník s moukou, zrním a pšenicí. Mám snad pozvednout meč?"

Kazatel potřásl hlavou a rozhorleně mu odpověděl: "Dobře hovoříš a dobře se ptáš.. Nenech se však zmást skutečností, že ti Helm nedává najevou svou vůli. Ač ti možná neodpovídá, vždy naslouchá."

Řečník se na moment odmlčel a věnoval svému obecenstvu dlouhý pohled, načež spočinul zrakem na muži přímo v jeho středu. "A co ty, příteli, o čem ty myslíš, že bychom mohli hovořit?"

"Také si myslím, že o nebezpečí poblíž měst." odvětil okamžitě dotázaný, "Nejednou musím bojovat, abych si zachránil krk. Ani kácet v lese stromy nemohu, aniž by na mě zaútočila nějaká krvelačná potvora."

Věrozvěst i tentokráte projevil účast. "Zdá se tedy, že mnozí z nás jsou sužováni touž věcí. Pakliže je tedy toto problém, jenž je pro vás nejpalčivější, pak vám radím, abyste obrátili svůj zrak k radnici a dali se slyšet. Povězte těm, kdo mají stát nad vámi, aby opustili své rozmařilé životy plné nic nedělání a uchopili otěže tohoto města do svých rukou.

Já si však jako hlavní téma tohoto kázání zvolil problém větší a dalekosáhlejší. Mnozí z vás ještě pamatují časy, kdy udeřila Pohroma. Velcí muži jako Galahad a Horian Voren, kteří stáli tváří v tvář přisluhovačům Bolesti, kultistům a jménu Linse-Sargy. Vybavujete si hrůzu těch časů, tu bolest, nářek a utrpení. Všudypřítomnou smrt. K vám, občané Isharionu, se obracím a vás se také ptám, kdy jste složili zbraně?

Jistě, Bolest již není na našem prahu; nehrozí nám bezprostředním nebezpečím a násilnou smrtí, ale občas vystrčí své drápky a dá nám znát, že je stále tu.. a chce naši smrt. A my, kdož bychom měli být bdělí, jakožto samotný náš bůh a ochránce je ztělesněním bdělosti, neděláme nic. Pohleďte na trpaslíky na východě, kterak se činí.. Právě ti a pouze ti by zasloužili nazývat se Bdělými strážci, ač vyznávají Moradina.

Vyzývám vás tedy, stejně malý před bohem jako vy, neuhýbejte zrakem před skutečností. Vytáhněte proti Bolesti se jménem Helma na rtech. Spojte se s trpaslíky, bíjícími se v Goren-zaru s Bolestí. Spojte se s elfy, mířícími k Eldemaru. Bojujte na severu, v Kitonu, nebo v zasněženém kraji. Ale při Helmovi.. nespěte!

Jsou mezi námi tací, kteří ví, jak Bolest porazit, či to snad tuší. Mezi nimi je první Gerg, jehož dílo snad jako jediného se daří. Vyhledejte jej tedy, nabídněte mu svou sílu, svůj důvtip a své čepele. Jděte, nyní či později, a buďte s bohem."

Tak tedy kazatel ukončil svou řeč a sestoupil z pódia, odpovídaje při chůzi tu na jeden, tu na druhý dotaz. Nato z řady vykročil muž, sám oděný barvách Bdícího, a důrazně vyslovil jedinou otázku: "Kdo jsi? Kážeš v Helmově chrámu, ale Helmita nejsi." Stařec se nad tou světskou otázkou jen skrytě pousmál a potichu pravil: "Ponížený služebník Helma pro jednoho, Poustevník z Marky pro druhého. Myslím, že na tom nezáleží. Království mě zná pod jménem Robert z Marky, zlíbí-li se ti."

Nenechal již smělce dále se ptát, rozžehnal se těmi, kdož setrvali až dokonce, a zamířil ven z chrámu.