[RP] Helmité

[Robert z Marky]

Moji bratři ve víře!

Jak mnozí z vás už vědí, dnes bych k vám rád promluvil o záležitostech paměti. Snad se sami sebe ptáte, proč ve svatostánku Bdícího boha hovořit o nečem tak světském? Proč raději nemluvit o problematice víry, předčítat ze starých textů a prosit za ochranu svých bližních i sebe sama? Já však nechám tyto záležitosti povolanějším. Jsem prostý muž, ne lepší ani horší než kdokoli z vás, a nehodí se, abych před vámi stanul jako vykladač víry. Jak minule, tak i dnes promluvím na téma nevyžadující mysli teologa, ale pozornosti obyčejného člověka.

Jsi zapomnětlivý, Ishare! S úctou a bázní vzpomínáš na ty, kdo v dávných dobách byli zváni velkými, ať v činech, či ve víře, avšak jen málo dbáš na ty, jejichž nemenší skutky ještě pamatují tvoji občané. Vzýváš jména dávných hrdinů a králů, leč nenacházíš slova uznání pro ty, kterýchžto činy vskutku rekovní stály mezi tebou a tvým zničením v posledních dekádách. A věz, že jejich konání bylo vždy nanejvíš libé Helmovu oku, neboť každý, kdo vydá svůj život v šanc v boji za Řád, koná jeho dílo, ať už s jeho jménem na rtech, nebo s ústy pevně semknutými.

A proto se tě ptám, Ishare, kdy naposledy jsi vzdal úctu Tibauldovi, jenž stál v dobách nejteměnších na stráži, aby udržel mír v tvých ulicích? Kdy naposledy jsi pozvedl svou číši na zdraví Galahadovi s Horianem, prvním mezi těmi, kdož cedili krev v bojích za tvé bytí a nebytí po událostech Pohromy? Kdy jsi vyhlásil slavnosti na počest skupiny odvážných, jež pokořila přisluhovače Bolesti, démona z nejmocnějších, a ulevila tak od jeho zhoubného vlivu tvým dřívějším državám?

A ptám se tebe, Cyprono, kdy jsi naposledy nechala zpívat příběhy o Irethovi, který jediným útokem uchvátil pevnost u vodopádů z moci tvých nepřátel? Kdy jsi naposledy nechala vyvěsit černé vlajky za Kristiána a další z padlých, kteří vypustili duši v tvém jménu?
Ptám se tě, lide Helmův, kdy jsi zapomněl na své zachránce a hrdiny?


Paměť nás však neklame jen ve věcech dobrých a Helmů milých. Dnes a denně vídáme odsouzené vrahy, zloděje a odpadlíky, jak svobodně kráčí po půdě království Isharionu a dostává se jim stejného zacházení, jako zákona dbalých občanů. Zapoměli jsme na jejich bohu se příčící zločiny a zaslepeně čekáme, kdy nám při nejbližší příležitosti vrazí dýku do zad, jako již mnohokrát předtím.

Případ nejpalčivější nechávám nakonec, neboť jde o věc nejvíce zavrženíhodnou a Helmu nejodpornější. Vyznavači Jednookého boha, odporní pohané z orčí pevnosti. Jak můžeš dopustit Isharione, že to odporné plémě sídlí na tvé půdě? Jak jsi mohl zapomenout, kolikrát pozvedli zbraně proti tobě a tvým záměrům? Kolikrát plivli na tvé jméno a spolčili se s tvými nepřáteli? Což jsi už zapomnělo, ty svaté království, jak se ta odporná stvoření spřáhla s bytostmi ještě nižšími, než jsou sami, a kuli vůči tobě pikle s krvelačnými drowy?

Jsi snad slepý, Isharione, že necháváš ty bytosti, které se tolikrát v minulosti snažily narušit Helmův Řád, žít bez trestu tak blízko svému srdci? Pověž mi, Isharione, kolik lidí ještě musí zemřít, než ta odporná pevnost plná nelidských zrůd shoří v plameni? Kolik dětí musí příjít o otce, kolik rodin o své světské statky, než konečně řekneš „DOST“?

Apeluji na vás, bratři a sestry.. žádám vás a prosím.. nezapomínejte tak snadno.


Kázání Roberta z Marky přepsal a založil bratr Nelek