Manawydan.eu
27.01.2013 v 23:12
Bratr Hobart, toho času věrně sloužící Helmovým záměrům v Cyproně, vlastní rukou Grotanu Caviliovi, veleknězi řádu
Vážený bratře,
cítím se povinován spravit tě o událostech, které se odehrály dnešního rána ve východní části Cyprony. Jistě jsi byl seznámen se skutečností, že bratr Robert, poustevník a kazatel z Marky, stanovil si za cíl promluvit ke zdejšímu lidu v záležitostech víry. Jeho řeč, třeba vášnivá a naléhavá, ale jistě ne pobuřující, byla však velmi důrazně a násilnicky přerušena jednou z vysoce postavených žen v Semper Fidelis, Eržikou Nitkovou, kterážto na hovořícího věrozvěsta prve slovně a poté i fyzicky zaútočila.
Poděkujme Helmovi, že se starý muž ovládl a ponechal tento plivanec z nejvyšších míst do tváře řádu bez veřejné a důrazné odezvy, která by jistě vyústila v krvavé nepokoje. Nejspíše soudil, stejně jako já, že bude právě na tobě vyvodit z podobného chování patřičné závěry.
Dodejme jen, že všemu přihlížela vévodkyně Valerie, paní a svrchovaná vládkyně Cyprony, jejíž vlažné pokusy o uklidnění situace byly spíše politickým tanečkem, jehož jediným cílem bylo zachovat si přízeň obou stran.
Jistě dobře víš, že já i moji bratři nezištně a s požehnáním řádu sloužíme v Cyproně již mnoho let. Napravujeme rány na těle, vracíme sílu duším a stojíme pevně tam, kde malověrní ustupují. Tento násilný akt, příčící se jak zákonům cypronským (vždyť bratr Robert zaplatil mnoho mincí za možnost pronajmout si onen plácek), tak právu církevnímu, a konečně i morálce jako takové, nás zanechal v obavách o pozici řádu v tomto městě.
Žádáme tě a prosíme, abys vzal události do svých rukou. Neradi bychom viděli město, prve dobyté s Helmovým jménem na rtech, jak díky jedné bezbožnici odvrhuje víru. Připojuji útržky z kázání bratra Roberta, abys sám mohl posoudit, jak se věci mají.
Bratr Hobart
Kázání Roberta z Marky; 27. Toru:
Buďte zdrávi, bratři a sestry. Jsem rád, že ač dnes nemluvím v samotném centru Helmovy moci, rozhodli jste se navštívit mé kázání. Dnes bych rád začal útržkem z textu, jenž má mnoho společného s místem, kde se dnes nacházíme.
Protož pokornou prosbou vás nabádám, ne já, ale Helm, rozhlašujte to všude, jakožto hlasatelé jeho, a nabádejte všech, kteréhokoli stavu, rytířův i pěších, bohatých i chudých, aby včas hleděli přispěti bratrům k vypuzení toho plemene mrzkého z krajin východních. Přítomným ohlašuji, nepřítomným vzkazuji, Helm tak velí.
Poznal někdo z vás tato slova?
Nová historie tohoto města, kterou jste psali vy, vaši přátelé, příbuzní a spolubojovníci, je protkána Helmovým jménem. Naši bratři a sestry ve víře nasadili stejně jako mnozí další své životy v šanc, aby vyrvali toto kdysi slavné a mocné město z rukou těch, kdož jej prve uchvátili. Malověrní jistě namítnou, že i bez oněch pravověrných by válečný podnik dospěl ke zdárnému konci. Snad. Hradeb jistě mohlo být dobyto bez jejich světského přičinění, ne však bez milostivé vůle samotného Helma.
Leč ne jen ve věcech válečných napomohli Bdícího věrní na tomto území. Vzpoměňme na Hobarta, prvního mezi zdejšími duchovními, jehož pevná víra skoncovala s řáděním nemrtvých na zdejším hřbitově. Skrze sílu samotného Helma sejmul kletbu z půdy, kde spočívají mrtví, a přinesl mír jejich věčným snům. A není jediný z řad naší církve, kdo stráží bezpečí zdejších obyvatel. Nevídáte snad onoho z mých bratrů den co den strážit východní bránu?
Jsme zde, Helmovi věřící. Součást Cyprony od prvního úderu zbraní, jímiž rozhořela válka, po poslední údery beranidla, které před lety rozrazilo západní bránu. Tato zem vsákla naši krev. Proč tedy ve zdejších zdech neslyším náš hlas? Ptám se vás, bratři a sestry, kterak zdejší poměry dospěly k situaci, kdy se Helmovi věrní musí scházet na holém prostranství?
...
Jsem prostý muž a majetku nemám, přesto jsem ochoten veškerých sil, kterých mi zbývá, vložit do díla, jež by napomohlo vztyčit na tomto území dům, který by z vůle jeho obyvatel patřil Bdícímu a jeho zástupům.
...
Než skončím svou řeč, požádávám vás ještě o jednu službu, která snad nebude proti vaši vůli, a místo apelování na vaše cítění nabídnu vám jako odměnu stříbro, kterého si zjevně ceníte. Dobrá mince tedy připadne tomu, kdo mi bude ochoten a schopen přinést jakoukoli informaci, osvětlující poslední dny a hodiny života Kristiána Akkonského, pohřešovaného člena našeho řádu. Nejste-li ochotni vyhovět Helmově záležitosti, snažně vás tedy prosím, abyste nabídli své síly ve věci muže, jenž toto měst vybudoval.
Vážený bratře,
cítím se povinován spravit tě o událostech, které se odehrály dnešního rána ve východní části Cyprony. Jistě jsi byl seznámen se skutečností, že bratr Robert, poustevník a kazatel z Marky, stanovil si za cíl promluvit ke zdejšímu lidu v záležitostech víry. Jeho řeč, třeba vášnivá a naléhavá, ale jistě ne pobuřující, byla však velmi důrazně a násilnicky přerušena jednou z vysoce postavených žen v Semper Fidelis, Eržikou Nitkovou, kterážto na hovořícího věrozvěsta prve slovně a poté i fyzicky zaútočila.
Poděkujme Helmovi, že se starý muž ovládl a ponechal tento plivanec z nejvyšších míst do tváře řádu bez veřejné a důrazné odezvy, která by jistě vyústila v krvavé nepokoje. Nejspíše soudil, stejně jako já, že bude právě na tobě vyvodit z podobného chování patřičné závěry.
Dodejme jen, že všemu přihlížela vévodkyně Valerie, paní a svrchovaná vládkyně Cyprony, jejíž vlažné pokusy o uklidnění situace byly spíše politickým tanečkem, jehož jediným cílem bylo zachovat si přízeň obou stran.
Jistě dobře víš, že já i moji bratři nezištně a s požehnáním řádu sloužíme v Cyproně již mnoho let. Napravujeme rány na těle, vracíme sílu duším a stojíme pevně tam, kde malověrní ustupují. Tento násilný akt, příčící se jak zákonům cypronským (vždyť bratr Robert zaplatil mnoho mincí za možnost pronajmout si onen plácek), tak právu církevnímu, a konečně i morálce jako takové, nás zanechal v obavách o pozici řádu v tomto městě.
Žádáme tě a prosíme, abys vzal události do svých rukou. Neradi bychom viděli město, prve dobyté s Helmovým jménem na rtech, jak díky jedné bezbožnici odvrhuje víru. Připojuji útržky z kázání bratra Roberta, abys sám mohl posoudit, jak se věci mají.
Bratr Hobart
Kázání Roberta z Marky; 27. Toru:
Buďte zdrávi, bratři a sestry. Jsem rád, že ač dnes nemluvím v samotném centru Helmovy moci, rozhodli jste se navštívit mé kázání. Dnes bych rád začal útržkem z textu, jenž má mnoho společného s místem, kde se dnes nacházíme.
Protož pokornou prosbou vás nabádám, ne já, ale Helm, rozhlašujte to všude, jakožto hlasatelé jeho, a nabádejte všech, kteréhokoli stavu, rytířův i pěších, bohatých i chudých, aby včas hleděli přispěti bratrům k vypuzení toho plemene mrzkého z krajin východních. Přítomným ohlašuji, nepřítomným vzkazuji, Helm tak velí.
Poznal někdo z vás tato slova?
Nová historie tohoto města, kterou jste psali vy, vaši přátelé, příbuzní a spolubojovníci, je protkána Helmovým jménem. Naši bratři a sestry ve víře nasadili stejně jako mnozí další své životy v šanc, aby vyrvali toto kdysi slavné a mocné město z rukou těch, kdož jej prve uchvátili. Malověrní jistě namítnou, že i bez oněch pravověrných by válečný podnik dospěl ke zdárnému konci. Snad. Hradeb jistě mohlo být dobyto bez jejich světského přičinění, ne však bez milostivé vůle samotného Helma.
Leč ne jen ve věcech válečných napomohli Bdícího věrní na tomto území. Vzpoměňme na Hobarta, prvního mezi zdejšími duchovními, jehož pevná víra skoncovala s řáděním nemrtvých na zdejším hřbitově. Skrze sílu samotného Helma sejmul kletbu z půdy, kde spočívají mrtví, a přinesl mír jejich věčným snům. A není jediný z řad naší církve, kdo stráží bezpečí zdejších obyvatel. Nevídáte snad onoho z mých bratrů den co den strážit východní bránu?
Jsme zde, Helmovi věřící. Součást Cyprony od prvního úderu zbraní, jímiž rozhořela válka, po poslední údery beranidla, které před lety rozrazilo západní bránu. Tato zem vsákla naši krev. Proč tedy ve zdejších zdech neslyším náš hlas? Ptám se vás, bratři a sestry, kterak zdejší poměry dospěly k situaci, kdy se Helmovi věrní musí scházet na holém prostranství?
...
Jsem prostý muž a majetku nemám, přesto jsem ochoten veškerých sil, kterých mi zbývá, vložit do díla, jež by napomohlo vztyčit na tomto území dům, který by z vůle jeho obyvatel patřil Bdícímu a jeho zástupům.
...
Než skončím svou řeč, požádávám vás ještě o jednu službu, která snad nebude proti vaši vůli, a místo apelování na vaše cítění nabídnu vám jako odměnu stříbro, kterého si zjevně ceníte. Dobrá mince tedy připadne tomu, kdo mi bude ochoten a schopen přinést jakoukoli informaci, osvětlující poslední dny a hodiny života Kristiána Akkonského, pohřešovaného člena našeho řádu. Nejste-li ochotni vyhovět Helmově záležitosti, snažně vás tedy prosím, abyste nabídli své síly ve věci muže, jenž toto měst vybudoval.