Manawydan.eu
23.01.2009 v 15:58
Odhodlaná postava ve zbroji a s kovářskou zástěrou poslala vzkaz veliteli stráží po hlídce procházející se po ulicích města.
Ctěný pane Horiane,
děkuji za iniciativu, kterou jste projevil ve věci hlášeného pohybu zbojníků a podivných osob v okolí města. Je to jako prokletí, ale ani později jsem klid na práci nenašla.
Sprostý budižkničemu a vyděrač, vzhledem podobný předchozím lapkům, mě opět přepadl v trpasličím dole. To ovšem ještě nevěděl, jakou léčku jsem si na podobné darmožrouty přichystala. Bylo poznat, že ještě není tak zkušený, napřed prosil, potom rozkazoval a pak.. zase prosil, že prý pokud nic nepřinese zpátky, tak ho zbijí. Co sem mohla dělat, vida to, dala jsem mu pět stříbrňáků a nabídla mu, že spolu další peníze vyděláme a on pak řekne, že přepadl u cesty tuláka. Snažila jsem se ho obrátit na stranu dobra, ale v tomto osudovém bodě rozhodl on sám. Že prý to nepude, namířil na mě luk. Sahám po sekyře, co jsem vám jí tuhle taky vyrobila.. a ten zbabělec střílí! Šíp projel šatama jako nic, no právě těma, co je mám od té trpaslice a.. zastavil se o tvrzenou drátěnou tuniku, doslova se jeho špička rozdrtila na prach o tu nejkvalitnější ocel a železo. Vida to, serval mi hbitě od pasu váček a začal utíkat.
Běželi jsme po severní cestě, za běhu jsem si natáhla ještě kroužkovou kuklu a rukavice, protože ten sprosťák se co chvíli otočil a vystřelil za běhu. Okolní svět přestal existovat a do hlavy se mi nahrnula krev. Takhle nějak se asi tedy cítí bojovníci, když dohánějí nepřítele! Dohnala jsem ho někde nad místem, kde sídlí ta banda Bratrstvo. Vběhl mezi baráky a pozdě zjistil, že je ve slepé uličce. Schytal nejednu ránu a vy sám víte, co tahle sekyra dokáže. Z posledních sil mě přeskočil a párkrát zakličkoval, ale teď už mi utéct nemohl. Poslední rána mu prošla temenem hlavy a zastavila se až někde u klíční kosti. Po prohledání těla jsem však svůj váček nenašla - musel ho zahodit někde při té honičce. Z dalšího dění si už moc nepamatuju - jen vysokého válečníka v drátěné zbroji s rozzlobenou tváří. Nadával mi za smrt jejich adepta, mlátil mečem o štít a pak se na mě vrhnul. Tou jeho zbrojí by zbraň prošla jen vedena cvičenou rukou a tak sem se dala na útěk směrem k městu. Poslední, co si pamatuju, je rána naplocho do hlavy a jak ze mě někdo stahuje mou tuniku a bere mi peníze.
Snažila jsem se prosadit spravedlnost a dokonce se to i částečně povedlo, ovšem na tohle už jsem krátká. Proto se přidávám k vaší výzvě a beru na sebe zodpovědnost za dodání slibované odměny. Jsem ochotná poskytnout na tento účel částku nad dva zlaťáky, to už podle toho, jaké schopnosti a nasazení náš člověk projeví.
S pozdravem
kovářka Valerie
Ctěný pane Horiane,
děkuji za iniciativu, kterou jste projevil ve věci hlášeného pohybu zbojníků a podivných osob v okolí města. Je to jako prokletí, ale ani později jsem klid na práci nenašla.
Sprostý budižkničemu a vyděrač, vzhledem podobný předchozím lapkům, mě opět přepadl v trpasličím dole. To ovšem ještě nevěděl, jakou léčku jsem si na podobné darmožrouty přichystala. Bylo poznat, že ještě není tak zkušený, napřed prosil, potom rozkazoval a pak.. zase prosil, že prý pokud nic nepřinese zpátky, tak ho zbijí. Co sem mohla dělat, vida to, dala jsem mu pět stříbrňáků a nabídla mu, že spolu další peníze vyděláme a on pak řekne, že přepadl u cesty tuláka. Snažila jsem se ho obrátit na stranu dobra, ale v tomto osudovém bodě rozhodl on sám. Že prý to nepude, namířil na mě luk. Sahám po sekyře, co jsem vám jí tuhle taky vyrobila.. a ten zbabělec střílí! Šíp projel šatama jako nic, no právě těma, co je mám od té trpaslice a.. zastavil se o tvrzenou drátěnou tuniku, doslova se jeho špička rozdrtila na prach o tu nejkvalitnější ocel a železo. Vida to, serval mi hbitě od pasu váček a začal utíkat.
Běželi jsme po severní cestě, za běhu jsem si natáhla ještě kroužkovou kuklu a rukavice, protože ten sprosťák se co chvíli otočil a vystřelil za běhu. Okolní svět přestal existovat a do hlavy se mi nahrnula krev. Takhle nějak se asi tedy cítí bojovníci, když dohánějí nepřítele! Dohnala jsem ho někde nad místem, kde sídlí ta banda Bratrstvo. Vběhl mezi baráky a pozdě zjistil, že je ve slepé uličce. Schytal nejednu ránu a vy sám víte, co tahle sekyra dokáže. Z posledních sil mě přeskočil a párkrát zakličkoval, ale teď už mi utéct nemohl. Poslední rána mu prošla temenem hlavy a zastavila se až někde u klíční kosti. Po prohledání těla jsem však svůj váček nenašla - musel ho zahodit někde při té honičce. Z dalšího dění si už moc nepamatuju - jen vysokého válečníka v drátěné zbroji s rozzlobenou tváří. Nadával mi za smrt jejich adepta, mlátil mečem o štít a pak se na mě vrhnul. Tou jeho zbrojí by zbraň prošla jen vedena cvičenou rukou a tak sem se dala na útěk směrem k městu. Poslední, co si pamatuju, je rána naplocho do hlavy a jak ze mě někdo stahuje mou tuniku a bere mi peníze.
Snažila jsem se prosadit spravedlnost a dokonce se to i částečně povedlo, ovšem na tohle už jsem krátká. Proto se přidávám k vaší výzvě a beru na sebe zodpovědnost za dodání slibované odměny. Jsem ochotná poskytnout na tento účel částku nad dva zlaťáky, to už podle toho, jaké schopnosti a nasazení náš člověk projeví.
S pozdravem
kovářka Valerie
Valerie (Semper Fidelis) - kovářka, drátenice a slévačka, vévodkyně Cyprony