Manawydan.eu
Zima 23.Novu, 337.roku
Drathart, velitel a vůdce Bratrstva
Byl jsem až překvapen kolik starých brachů z Bratrstva mě vyhledalo, aby obnovilo pouto s Bratrstvem, stejně tak jsem byl překvapen tím, kolik zájmu a rozruchu stále vyvolává mé jméno, avšak již bez nepřátelství.
Za tu krátkou dobu co tu jsem, jsem ještě pořádně nestihl proniknout do poměrů, které panují, ale přesto se zdá, že Ishar je v troskách. Trhy kdysi plné kupců a lidí jsou poloprázdné, zdá se, že trpí i nedostatkem potravy. Tenhle ten úpadek lze spatřovat na pohublých měšťanech a stejně tak žebrajících. Jejich strach a starosti jim zatměly mozky a přestali se starat o věci veřejné a tak Horian může klidně vládnout, nikoho nepohoršuje že nebyl řádně zvolen tak, jako jeho předchůdci a nikdo se nestará o to, že vůle měšťanstva není nikým reprezentovaná, neschází se městská rada zastoupena cechy a Helmité, kteří dbali na morálku, se uzavřeli a izolovali ve svých tvrzích. Horian vždy jen sledoval své osobní cíle a nebál se pro ně ohnout, plazit i škemrat a prosit, stejně tak zabíjet, vyhrožovat, podvádět a lhát. Upřímně ani se nedivím jak daleko se dostal a že správcem zruinovaného Isharu je právě on, protože pod jeho správou nemůže nic zkvést.
Pamatuji si ho ještě jako obyčejného řadového vojáka dychtícího po uznání a který víc než zájmům města sloužil těm svým. Dychtivě nám donášel za malý peníz nejnovější novinky z Isharu a byl to on, kdo prozradil veškeré detaily chystajícího útoku na naše sídlo, dá se říci že díky jeho cenné informaci o směru a čase útoku jsme dokázali isharské a cypronské dobrodruhy rozprášit dříve, než-li se dokázali seskupit do bojových útvarů.
Ishar je jiný, celé to místo, jako kdyby skutečným prokletím nebyla pohroma, ale to co bylo ušetřeno. Bohatství a prestiž, kterou město disponovalo je v nenávratnu pryč. Náš kdysi obávaný nepřítel byl zničen sám sebou a zevnitř. Lidé snáší ústrky orků, jejich nadávky urážky a bití, čemuž přihlíží němý a slepý Ishar.
O trpaslících nikdo skoro nic neví a ty co potká tak o správě svých věcí nevědí nic. Elfové jsou snad ještě zhýčkanější panenky co kdy byly a přes své radosti, taktéž svou správu věcí ponechávají tu tam a tak celá tam zem stagnuje, je nehybná,spící stejně jak území nad kterým se snáší opar bolesti.
Tento spící kraj, je však skvělou příležitostí pro Bratrstvo, svým domovem jsme učinili Nullden a již jsme získali dost prostředků proto, abychom zaplatili poplatek za registraci u tamních úřadů a mohli tak se plně věnovat svým věcem.
Drathart, velitel Bratrstva
Když dopsal stránku v deníku, pomalu se přesunul k balkónu, když jej z jeho výhledu vyrušilo jemné zaklepání na dveře, Drathart se otočil a stráž Bratrstva zahalená v jejich typicky černém plášti, podala Drathartovi smotaný svitek pergamenu do jeho rukou. Drathart ně tázavě pohlédl, ale když se mu nedostávalo odpovědí, pokynem ruky jim poručil ať se vzdálí. Pomalu rozbalil pergamen a ještě se mu honilo hlavou o co by tak mohlo jít. Pozorně se začetl do zprávy a pomalu se jeho vážná tvář změnila až snad v dětský úsměv, odtrhl pohled od pergamenu a podíval se nepřítomným pohledem do dálky a pravil jen jediné slovo.....Kojak
Drathart, velitel a vůdce Bratrstva
Byl jsem až překvapen kolik starých brachů z Bratrstva mě vyhledalo, aby obnovilo pouto s Bratrstvem, stejně tak jsem byl překvapen tím, kolik zájmu a rozruchu stále vyvolává mé jméno, avšak již bez nepřátelství.
Za tu krátkou dobu co tu jsem, jsem ještě pořádně nestihl proniknout do poměrů, které panují, ale přesto se zdá, že Ishar je v troskách. Trhy kdysi plné kupců a lidí jsou poloprázdné, zdá se, že trpí i nedostatkem potravy. Tenhle ten úpadek lze spatřovat na pohublých měšťanech a stejně tak žebrajících. Jejich strach a starosti jim zatměly mozky a přestali se starat o věci veřejné a tak Horian může klidně vládnout, nikoho nepohoršuje že nebyl řádně zvolen tak, jako jeho předchůdci a nikdo se nestará o to, že vůle měšťanstva není nikým reprezentovaná, neschází se městská rada zastoupena cechy a Helmité, kteří dbali na morálku, se uzavřeli a izolovali ve svých tvrzích. Horian vždy jen sledoval své osobní cíle a nebál se pro ně ohnout, plazit i škemrat a prosit, stejně tak zabíjet, vyhrožovat, podvádět a lhát. Upřímně ani se nedivím jak daleko se dostal a že správcem zruinovaného Isharu je právě on, protože pod jeho správou nemůže nic zkvést.
Pamatuji si ho ještě jako obyčejného řadového vojáka dychtícího po uznání a který víc než zájmům města sloužil těm svým. Dychtivě nám donášel za malý peníz nejnovější novinky z Isharu a byl to on, kdo prozradil veškeré detaily chystajícího útoku na naše sídlo, dá se říci že díky jeho cenné informaci o směru a čase útoku jsme dokázali isharské a cypronské dobrodruhy rozprášit dříve, než-li se dokázali seskupit do bojových útvarů.
Ishar je jiný, celé to místo, jako kdyby skutečným prokletím nebyla pohroma, ale to co bylo ušetřeno. Bohatství a prestiž, kterou město disponovalo je v nenávratnu pryč. Náš kdysi obávaný nepřítel byl zničen sám sebou a zevnitř. Lidé snáší ústrky orků, jejich nadávky urážky a bití, čemuž přihlíží němý a slepý Ishar.
O trpaslících nikdo skoro nic neví a ty co potká tak o správě svých věcí nevědí nic. Elfové jsou snad ještě zhýčkanější panenky co kdy byly a přes své radosti, taktéž svou správu věcí ponechávají tu tam a tak celá tam zem stagnuje, je nehybná,spící stejně jak území nad kterým se snáší opar bolesti.
Tento spící kraj, je však skvělou příležitostí pro Bratrstvo, svým domovem jsme učinili Nullden a již jsme získali dost prostředků proto, abychom zaplatili poplatek za registraci u tamních úřadů a mohli tak se plně věnovat svým věcem.
Drathart, velitel Bratrstva
Když dopsal stránku v deníku, pomalu se přesunul k balkónu, když jej z jeho výhledu vyrušilo jemné zaklepání na dveře, Drathart se otočil a stráž Bratrstva zahalená v jejich typicky černém plášti, podala Drathartovi smotaný svitek pergamenu do jeho rukou. Drathart ně tázavě pohlédl, ale když se mu nedostávalo odpovědí, pokynem ruky jim poručil ať se vzdálí. Pomalu rozbalil pergamen a ještě se mu honilo hlavou o co by tak mohlo jít. Pozorně se začetl do zprávy a pomalu se jeho vážná tvář změnila až snad v dětský úsměv, odtrhl pohled od pergamenu a podíval se nepřítomným pohledem do dálky a pravil jen jediné slovo.....Kojak