[RP] Záznamy z Arcana

[Ragiowan]

Po poslední poradě v Arcanu jsem měl podivuhodné setkání. Ale popořádku. Poslední porada byla zvláštní. Konala se v zimě 28.Luny, 294. roku. Na závěr porady jsme jeli ke srubu gnóma Sorgana. Uložit náhrobní kámen k jeho hrobu a společně se sním rozloučit.
Od jeho srubu jsem odjížděl jako poslední. Jel jsem pomalu. Kochal jsem se přírodou kolem sebe a užíval si odpoledního zimního sluníčka. Už bylo cítit ve vzduchu blížící se jaro. Když jsem míjel Poslední Výspu, tak jsem si uvědomil, že jsem na stole v Arcanu zanechal důležitou knihu. A doba je podivuhodná a není vhodné nechat povalovat takové věci jen tak. Tak jsem pobídl koně k trysku. Když jsem se blížil k Arcanu zahlédl jsem dvě postavy. Jednu jsem poznal s určitostí. Přítel hobit Mrkvička. Druhý byl nějaký ork. Neznal jsem ho. Když jsem sesedal z koně, tak mi povídal Mrkvička, že ten ork shání nějakého mága z Arcana. Pozdravil jsem orka. Ork spustil. Jenže mluvil jinak než jak jsem zvyklý. Jeho málo slov našeho jazyka a mnoho slov orkštiny. Nejsem zběhlý v orkštině. Protože ti orci co žijí od pohromy u Isharu od té doby zvládli tak nějak náš jazyk. Tento ork byl jiný.
Nechtěl jsem se s ním bavit venku na ulici. Vypadalo to na dlouho. A kolem chodí dost lidí i trapslíci. Takže by se zastavovali ze zvědavosti. Navíc celou dobu nás pozoroval od mostu městský strážný. Tak jsem ho pozval do Arcana.
Nebudu sem opisovat celý rozhovor, ale stručně to popíšu. Protože to byla dlouhá, únavná debata a hlavně dohadování než jsme se navzájem pochopili.
Myslím, že se představil jménem Sarkuu. Ale mohl jsem špatně porozumět. Takže tohle nemusí být přesné. Jeho příběh je velice zajímavý a tajemný. Byl velkým šamanem, mágem v Uruk Goi. Dělali ještě s jedním nějaký magický pokus. Pokus nevyšel. Prý především kvůli tomu druhému. Ale při tom pokusu se zablesklo a najednou se ocitl v nějaké jámě. Když se z ní vyhrabal, tak se vydal lesem. Cestou zjistil, že zapomněl téměř veškeré znalosti mága. Když vyšel z lesa uviděl město. Neznal ho. Na ulici viděl lidi, hobity, trpaslíky a elfy. Byl překvapen že si ho nevšímají. Jeho orka. Byl z toho velmi zmaten. Nechápal co je to za město ve kterém jsou společně lidi s trpaslíky s elfy s hobity. A určitě se tady také vyskytují i orkové, když si jej nevšímají. Ale zatím žádného nezahlédl. Pokoušel vyptávat, ale nerozuměl jím a oni mu také asi nerozuměli. Nakonec se doptal a dozvěděl se podstatnou věc. Snad jim dobře rozuměl. Že musí projít na konec této ulice, po schodech dolu a za nimi další uličkou doprava a tam na konci najde budovu. Nějaké Arcanum, kde sídlí mágové. Tak vyrazil. A u té budovy viděl hobita s koněm. Tak se ho začal vyptávat. Potvrdil mu, že je to Arcanum sídlo mágů.
Do toho jsem dorazil já.
Pochopil jsem, že mě prosí o pomoct si vzpomenout na své dovednosti mága a nabrat sílu. Aby se mohl vrátit do Uruk Goi. v zásadě jsem nebyl proti. Ale řekl jsem mu, že se nemůže vrátit do Uruk Goi. Nechápal proč by se nemohl vrátit. Nevěděl nic o tom, že byla pohroma. Že Uruk Goi obsadili skřeti a jejich území je pod příkrovem bolesti. Nevěděl co je bolest. Tak jsem stručně vysvětli oč jde.
Dohodli jsme se, že zase přijde. A vyprovodil jsem ho z Arcana.
Celé mi to nějak nesedělo. Také jsem to Mrkvičkovi řekl. Že nemohu se věnovat nějakému orkovi aniž o tom vůdce orků bude vědět.
Druhý den jsem navštívil paní Terezu Černovírovou. A celé jsem ji to povyprávěl. A souhlasila s tím že se musí o tom spravit orky. Doporučila mě abych jednal s Gobrugem.
Na další den jsem vyjel k orkské pevnosti. Jel jsem velmi pomalu. Nebylo mi moc příjemně v představě nadcházejícího jednání se samotným Gobrugem. Byl jsem přítomen několika bitev v kterých byl také on. A pamatuji jak tam chrabře vystupoval. Navíc jsem byl přítomen několika jednání Mira s Gobrugem u orkské pevnosti. Pokaždé jsem se při těch jednáních necítil dobře. Z Gobroga čiší obrovská síla. Navíc Mir pokaždé nějak chtěl na Gobruga zapůsobit. Jednou dokonce si navlékl kostěnou zbroj. Nesouhlasil jsem s tím. Ale Mir na to nesouhlasně pokýval hlavou. Jenže dle mého soudu Gobrug je velice chytrým. Mimořádně inteligentní jak na orka tak i na lidi. Tak si myslím, že jakoukoliv přetvářku prohlédne.
Není to jen takový obyčejný ork. Mám vůči němu obrovskou úctu i když je to ork.
Když jsem dojel k pevnosti, tak tam Gobrug nebyl jak mi nelibě zdělil strážný z ochozu nad bránou. Ale že jel do Isharu na skok. A vrátí se se za chvilku. No byla to hodina. Čekal jsem. Bylo mi jasné, že musím čekat. Tohle jednání je velmi důležité. Nezpravit Gobruga o tom orkovi a pomáhat mu nabýt své ztracené paměti asi by nesli orkové nelibě.
Gobrug přijel. Změřil jsi mě od hlavy k patě. A hned místo pozdravu na mě vyštěkl "Co tady čmuchat liďák? Co chtít liďák?".
Pokoušel jsem se potlačit neklid. Uklonil jsem se a prohlásil "Velký šamane jsem váš služebník". Zaplálo mu rudé světlo v očích. Čekal jsem každým okamžikem, že přistane jeho kopí na mé hlavě. Na sucho jsem polkl abych potlačil zmatek ve své hlavě. Začal jsem mu vše vyprávět o tom orkovi. Pečlivě mi naslouchal. I rudý oheň mu v očích pohasl.
Když jsem skončil s vyprávěním nastalo ticho. Po chvilce začal pokyvovat hlavou a něco si nesrozumitelně bručel.
Po dlouhé chvíli promluvil. Jeho proslov byl dlouhý. Na orka obzvlášť dlouhý. Řekl, že ten příběh zná. Orkové znají příběh velkého šamana Uruk Goi, který se při jednom velkém pokusu ztratil. Od té doby toho velkého šamana orkové hledají. Tak to vypadá, že ten pokus nebyl jen přesun z jednoho místa na jiné místo, ale i také přenos v čase.
Souhlasil s tím abych tomu orkovi mohl najít svou ztracenou sílu a své magické dovednosti. Až bude v plné síle, tak ho mám přivést za ním. Do té doby o něj nemá zájem. Je to jen bezejmenný ork. Ork bez jména.
No což tohle musím akceptovat. Jiná rasa jiný mrav. Jiné pravidla v jejich společnosti než co známe u nás.
Déle nemělo cenu setrvávat. Uklonil jsem se a prohlásil opět "Velký šamane jsem váš služebník". Nasedl jsem na koně a vyrazil zpět do Isharu. Pokud se mi povede navrátit síly a zapomenuté dovednosti tomu orkovi, tak to může mít dobrý vliv na vztahy s orky. Což by se mohlo v budoucnu hodit.

[Ragiowan]

Mezi členy byly různé dohady kde je Mir a kdy se vrátí a jestli se vrátí. Padali návrhy některými členy aby byl zvolen nový cechmistr, Byl jsem zásadně proti. Po poradě s Terzkou Černovírovou jsme se shodli na to, že takové rozhodnutí je předčasné. Ani já a ani ona jsme nebyli pro zbavit Arcanum Mira. Protože Arcanum je Mir a Mir je Arcanum. Už většina zapomněla, že se Mir zasloužil o vznik Arcana. A že se velmi zasloužil při pomoci po pohromě. Mají všichni krátkou paměť. Když jsem hovořil
s Harqem Al´Adem byl stejného názoru jako já a Terazka. Dohodli jsme se svoláme mimořádnou poradu k ustanovení dočasného zástupce cechmistra. Do doby než se vrátí Mir, nebo než se vyřeší jedna velmi závažná záležitost.
Na jaře na den 6.Sarvy, 295. roku byla svolána mimořádná porada Arcana.
Hlavním bodem jednání bylo ustanoví dočasného výkonného zástupce cechmistra. Mir je dlouhodobě nezvěstný.
Na poradě byl ustanoven za dočasného výkonného zástupce cechmistra alchymista hobit Josef Mrkvička. Jednání se zůčastnili:
paní Tereza Černovírová
paní Adria Hawke
pan Harq Al´Ada
hobit Josef Mrkvička
Ragiowan
Pak bylo naše jednání přerušeno hobitem Kořínkem. Události, které se pak udály jsem sepsal jinde.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
sepsal Ragiowan

[Ragiowan]

Na podzim dne 19.Sarvy, 295. roku se konala výprava ke skalní pevnosti pod velením ctěným rytířem z Cyprony. Ano do té samé pevnosti, kterou jsme už jednou pod velením mistrem Mirem vyčistili od lapků. Tuto pevnost znova obsadili zlotřilí živlové. Účastnil jsem spolu s hobitem Mrkvičkou. Přítel hobitek se velmi zodpovědně připravil na výpravu. Měl naditou brašnu s výbušnými lektvary. Až se pod ní prohýbal. Nechtěl ani pomoct. Hrdě ji nesl celou cestu. Dále se zúčastnili i další členové Arcana. Paní Adria a pán Richard. A ti zároveň za Semper Fidelis. A pan Richard i jako zástupce Arcana v Cyproně.
Všichni z Cyprony vyrazili ve velkém odhodlání vyhnat lapky z pevnosti. Všechny opanoval pocit nadcházející velké bitvy. Cesta k pevnosti uběhla v celku v pohodě. Sice jsme narazili na pár skupin lapků, ale ti nebyli ohrožením pro naší početnou skupinu.
U pevnosti jsme se s formovali a vydali se na táhlé schodiště k pevnosti. Rozpoutal se lítý boj. Někdo kdo kolem mne spěchal nahoru po schodišti nechtěně do mne strčil a já uklouzl na schodu a upadl. Narazil jsem hlavou do skalního výčnělku. Na pár okamžiků jsem ztratil vědomí. Když jsem přišel k sobě byl jsem zmaten z toho z nárazu o kámen a z toho co viděli mé oči. Zahlédl jsem v davu bojujících orky a členy bratrstva, nebo jak si teď nazývají. Dav se šinul kvapem dolů. Postupoval jsem také dolů. Když jsem stanul pod schodištěm, tak ke mně přistoupil nějaký člověk v kovovém brnění s kovou přilbou. Neviděl jsem kdo to je. A pak k němu přistoupil další. Stejně oděn. Ale podle hlasu jsem jej poznal. Samozvaný lord. Přikazoval mi abych se odporoučel domů nebo zemřu. Z předešlého otřesu při nárazu na skálu hlavou jsem se ještě pořádně nedostal a teď tohle. Stál jsem tam zíral co se děje nechápajíce co se děje. Úplně zmaten a otřesen. Pak začali ke mně doléhat zvuky probíhající bitvy. Za slech jsem i jak někdo křičí, že nás předli orkové a bratrstvo. Vůbec ničemu jsem nerozuměl. Proč se tohle děje? Nechápal jsem. Ale bylo jasné že tuhle bitvu jsme nevyhráli. Což ne každá bitva musí být vyhraná. Důležité je vyhrát válku.
Ale nechám zhodnocení bitvy jiným. Kteří tomu lépe rozumí.

[Mir]

Na stole v Arcane lezi odkaz

Pripravte vsetko potrebne a zvolajte niekolko bojovnikov. Boj by mohol byt velmi tvrdy. Neviem ci sa stihnem dostat do Arcana vcas. Moj prichod ocakavajte okolo druhej hodiny 28. toru.

Mir

[Mir]

Dňa 17. toru 296 roku sa bude konať dalšia porada. O druhej hodine popoludní.

Pokial by som meškal nech porada prebehne aj bez mojej prítomnosti.

Mir.

[Ragiowan]

Na podzim dne 19.Luny, 296. roku se konala už pořadí třetí výprava ke skalní pevnosti. Tentokrát pod velením udatného elfího bojovníka Iretha. Připojil jsem k té výpravě s přáteli hobitem Mrkvičkou, hraničářem Brogem a udatným, válkami a bitvami protřelým trpasličím vojevůdcem Fenkem. Dále se zúčastnili výpravy pokud si dobře pamatuji Eleya, Inara, Horrian Voren, vzpomínaný Ireth a kněžka Hinata. Všiml jsem si, že Inara si nasazovala na hlavu zlatou korunu. Copak je to za korunu? Kdepak jsem ji viděl? Tyto otázky mi proběhli hlavou. Záhy jsem na ně zapomněl v následujících událostech.
Těsně před tím, než výprava vyrazila, tak najednou Mrkvička kamsi po hobitím způsobu vypařil. Musím pak zjistit, co se stalo.
Cesta k pevnosti probíhala stejně jako u předešlých výprav. Kousek za Cypronu na nás z lesa vyběhla skupinka zbojníků. Tato tlupa pro nás nebyli žádnou hrozbou. Pak při prvním ohybu cesty na nás vyběhli divousi. Srandovní pomatená modrá stvoření. Kupodivu v městské knihovně o nich nikde není ani řádka. Pokusím se o nich něco zjistit.
Pak kousek od pevnosti byli troll a obři. Oni tam mají tábor. No tábor se tomu ani vlastně nedá říkat. Kolem ohně několik pelechů, hromada kostí s shnilého masa a různého bordelu. Spíš to vypadá jako smetiště.
Shromažďovali jsme se pod schody do pevnosti. Šel jsem to trochu omrknout. Vyběhl jsem kousek na schody. Najednou začali kolem mne padat kameny. Zbojníci je ze shora metali. Proběhli jsme všichni kolem spršky kamení a začal na schodech stejný boj, jaký už jsem tady zažil. Až nahoře byla změna. Čekal na nás tam mág v červené róbě. Tak i v chodbách i místnostech bylo mnoho mágů v červených a fialových róbách. Už jsem na ně narazil při bojích o Cypronu. Bylo dobré kdyby se někomu povedlo zjistit, co jsou zač a odkud jsou. V patře jsme narazili na zamčenou místnost, tak jsme zatím pokračovali dál. Pak se stala velmi podivná věc. V jednom okamžiku Inara stála před námi a v dalším okamžiku se k zemi snášeli je její hezké šaty vedle jejích modrých střevíčků. Na zem cinkla její koruna. Ach. Teď jsem si vzpomněl co to je korunu. Je to pravděpodobně koruna krále zbojníků z Cyprony. Před lety při bojích o Cypronu Inara uťala hlavu tomu Cypronskému králi zbojníků a nasadila ji na jedno kopí jedné sochy na mostu do Cyprony z osady. Tak se nesla zvěst. Jenže teď ta hlava s korunou na té soše už není. Možná se pletu a koruna co měla Inara je jiná. Sehnul jsem se a posbíral Inařiny věci a uložil pečlivě do batohu.
V jedné místnosti jsme našli nějaké podivné zajatce. Podivné, že byli spolu v zamčené místnosti se zamčenou kovovou truhlou.
Po podivné ztrátě Inary jsme těm zvláštním zajatcům nedůvěřovali. Tak jsme svázali a vydali jsme se do Cyprony.
Na zpáteční cestě kousek od schodů jsme zaslechli lesní rohy. Přidali jsme do kroku. Ale z lesa se na nás vrhla velká skupina zbojníků. Bylo zjevné že jsou docela organizování a mají schopného vůdce. Než přistál kámen na mé hlavě, tak jsem zaslechl jak ho ostatní oslovují králi.
...............................................................................................
OOC: V tomhle okamžiku mi spadl klient, naskočila neidentifikovatelná chyba s dlouhým výpisem, který se mi nepovedlo vyfotit. Zaseklý klient mi zatěžoval procesor a paměť téměř na sto procent. Po chvilce se mi jej povedlo vypnout a znovu zapnout.
...............................................................................................
Když jsem se probral z bezvědomí, ležel jsem sám na zemi. Nikde nikdo. S poza rohu skály se vynořil Horrian a ptal se jestli jsem v pořádku a jestli mám všechno. Neměl. Scházel mi opasek s váčkem. V něm byli mé peníze a peníze posbírané na bojišti. Jinak to vypadalo, že nic jiného mi nezmizelo. A ani věci Inary zůstali v batohu. Peníze byli, jsou, budou a my nebudeme. Horší je to s opaskem a váčkem. Velmi těžko se shání. A řemeslníci se nechají přemlouvat a stejně jim to dlouho trvá.
Vrátili jsme se zpět do pevnosti, ale bylo tam jen několik zbojníků. Ale ani jeden z nich ho neměl u sebe. Usoudil jsem, že ti co nás při návratu napadli, tak se stáhli zpět do lesů. Tam někdo v hlubokých lesích mají určitě tábor.
S návratem do Cyprony už jsme neotáleli a vyrazili jsme. I se zajatci.
U bran Cyprony nás očekávala paní Eržika. Plna očekávání jak dopadla výprava. Všichni se překřikovali o bitvě. Přistoupil jsem blíže k paní Eržice a podal ji úhledně složené šaty, na nich položené střevíčky a korunu. Ve stručnosti jsem ji zdělil co se stalo. Viděl jsem jak paní Eržika ztuhla a vyvalili se jí slzy do očí. A jen tiše opakovala Inara ... Inara ... Inara ...
Řekl jsem ji, že nepochybuji o tom že Inara je živá. Že jsem přesvědčen, že za tím stojí mocná magie. Inara byla přenesená je teď někde vězněna.
Pak už všichni o překot vysvětlovali o průběhu výpravy a o tom jak nás přepadli zbojníci při našem návratu.
Mezi tím jsem přistoupil k ženě, kterou jsme přivedli. Bylo na ní něco velmi zvláštního. Zeptal jsem se jí co ví o tom, že se ztratila Inara. Podívala se na mne místo odpovědi se zeptala jestli ta žena co se ztratila se jmenuje Inara jestli se nepřeslechla. Její reakce mě zarazila. Tak jsem se otázal co tím myslí. Zase odpověděla otázku, jestli Inara mluvila o své sestře a své rodině. Zadíval jsem se jí do očí. Nevypadala úskočně a její otázka byla jakoby od srdce. Tak jsem ji vypověděl jak jsem našel Inaru.
Před mnoha lety, kdy jsem ještě bydlel kousek od Poslední Výspy v domku kde bydlí nyní Horrian Voren. Bylo to v době po velké bitvě s démonem, kdy už bolest ustoupila daleko za Cypronu. V čase kdy se začalo bojovat o Cypronu. Jsem narazil na bojující ženu s tlupou kostlivců. Kostlivci měli hodně navrch. Bylo vidět jak tato mladě vyhlížející čarodějka vrávorá a pozbývá sil. Pomohl jsem ji rozprášit ty kostlivce. Po boji jsem k ní přistoupil. Teď jsem si všiml jak je vyčerpaná. Nebylo to jenom bojem. Rozplakala se. Dlouho plakala. Pak ostýchavě promluvila. Že má strašný hlad a je hrozně vyčerpaná a nevyspaná. Vzal jsem ji k sobě domů. Dal jsem ji jídlo, nějaké oblečení. S oblečením na tom nebyla moc dobře. A nabídl jsem ji, že ji nechám u sebe vyspat. Ulehla a hned usnula. Tak jsem v tichosti vyklouzl z domu. Nechal jsem ji tam několik hodin se vyspat. Když jsem se vrátil, byla už vzhůru. Dal jsem ji nějakou zásobu jídla a nějaké peníze. Nechtěla déle být mi na obtíž. Že si půjde hledat vlastní ubytování. Ptal jsem se, co se jí stalo. Po chvilce odpověděla, že se probudila kousek od sud u stromu. Než se pořádně rozhlédla, tak se na ní vrhli ti kostlivci. A při tom zjistila, že si skoro vůbec nepamatuje z někdejších znalostí magie a nic ze své minulosti.
Pak jsem se s ní mnohokrát střetl a pomáhal jí.
Všiml jsem si jak žena mě upřeně sleduje a jak jí vlhne pohled.
Po chvilce řekla, že je její setra. Nechal jsem ji tam stát. Odešel jsem za paní Eržkou. Než jsem promluvil, tak jsem zahlédl jak Cypronská stráž odvádí všechny tři do Cypronského vězení.
Oslovil jsem Paní Eržiku. Řekl jsem ji co jsem se dověděl od té ženy, že prohlásila že je Inařinou sestrou. Paní Eržika kývla hlavou a řekla, tohle se musí nejprve prošetřit. Odpověděl jsem, že to je jasné.
Byl jsem velmi unavený tak jsem se všemi rozloučil a vyrazil domů. Cestou u Poslední Výspy jsem narazil na drowku na koni. Zastavil jsem koně. Ona zastavila také. Stáli jsme od sebe asi na dvě koňské délky od sebe. Navzájem jsme se prohlíželi. Pak jsem prohlásil, že nemám už dnes sílu s tebou měřit síly. Elfka něco zabrblala a odjela. Já se vydal domů. Doma jsem si odložil klobouk a plášť. Měl jsem v plánu jít spát. Ozvalo se klepání na dveře. Jeden mladý přítel. Přinesl mi novinky. velmi špatné novinky.
Ale tohle už patří do jiného zápisu.

[Mir]

V Ishare sa zacali diat divne veci. Ludi v meste prenasleduju duchovia a bezhlavy jazdec. Podla vsetkeho za vsetkym stoji nejaky nekromancer. Zda sa ze svoju smrtelnosti skryl do styroch artefaktov ktore su rozne po svete. Jeden - lebku kostenneho golema sme dnes nasli. Dalsi by mal byt niekde v hlbokych lesoch, jaskyniach ale posledny nevieme najst.

Rozlustenim celej zahady by mal byt prave bezhlavy jazdec ktory by mal vediet ako kluce pouzit...

[Mir]

Včera som sa stretol s Gobrugom. Vypočul som si jeho názor na vec. Možno sa mi podarí presvedčiť Cypronu o tom že orkovia radi pomôžu v porazení Yuan-Ti. To ako a prečo sa Kristián zachoval k orkom nepriatelsky neviem. Aj tak si myslím že ich reakcia bola iba podporovaná bratrstvom.

Uvidím čo po opakovaných volbách. Skúsim pre prípadné riešenie problému pripraviť diplomatickú pôdu.

[Mir]

V blízkej dobe by sa mala konať porada... Znova musím vylepiť pár oznamov na vývesky.

[Ragiowan]

Po poslední poradě v Arcanu což bylo v zimě 28.Luny, 297. roku se děli velmi podivné a zlověstné věci. Po odchodu téměř všech účastníků porady jsem zůstal v Arcanu, abych požádal Mira o nějaký dokument. Když mi ho předával, tak se přes nás převalila vlna bolesti. Samozřejmě nás to zaskočilo. Vypadalo to, že ta vlna bolesti přišla od západu. Běželi jsme k pobřeží na konci chudinské čtvrti. Ale dál je jen moře. Hleděli jsme až k horizontu. Ale nic nikde jsme neviděli. Vrátili jsme se do Arcana. Jen co jsem za sebou zavřel dveře, ozvalo se ťukání. Byl to Colwyn Hawke, nový starosta Isharu. Přišel se zeptat co se to děje, že Isharem proběhla vlna bolesti. Než mu stačil Mir odpovědět, tak Arcanem proběhla další vlna bolesti. Tentokrát to vypadalo, že přišla od jihozápadu. Vyrazili jsme do královské magické akademie. Protože tam je další pentagram. Ale nic jsme nikde nezjistili.
Chvíli jsme tam u mostu diskutovali, co to může způsobovat a odkud to přichází. Ale k ničemu kloudnému jsme se nedopracovali.
A bolest se nevracela, tak jsme se rozloučili. Jel jsem domů do osady u Cyprony. Asi v polovině hobitína mě napadalo, že jsem ten dokument od Mira nechal na stole v Arcanu. Tak jsem obrátil koně zpět k Arcanu. Před Arcanem jsem seskočil z koně a vyrazil k brance vedoucí do Arcana.
V momentě jak jsem prošel brankou zachvátila mě obrovská bolest v celém těle. Den se proměnil v temnou noc. V hlavě jsem slyšel řev tisíce hlasů. Tisíce nářků a vzlyků. Padl jsem na zem. Při pádu jsem ještě matně zahlédl, že mezi brankou a schody do Arcana stojí nějaký sloup, který tam nepatřil a nikdy tam nestál. Viděl jsem ho jako v mlze. S obrovskou námahou jsem se doplazil ke dveřím Arcana. S velkým úsilím překonávajíc hroznou bolest jsem nahmatal dveře a otevřel je. Překulil jsem se dovnitř. Bolest náhle ustala. Ale celé tělo ještě bolelo. Krvácel jsem snad po celém těle. Pode mnou byla velká kaluž mé vlastní krve. Přemáhal jsem bolest svalů ruky a vnořil ji do brašny. Nahmatal jsem léčící elixír. Přitiskl jsem ke zkrvaveným rtům lahvičku. Rozlévala se mi úleva po celém těle. Zvedl jsem z podlahy. V hlavě jsem měl zmatek. Co se to stalo? Proč bolest ve městě? A co to je za divný sloup? Rozhodl jsem se překonat bolest a obhlédnout ten sloup. Otevřel jsem dveře a vhrnul jsem se ke sloupu. Neměl jsem šanci cokoliv zjistit. Obklopila mě opět tma a strašná bolest v celém těle. Znova jsem slyšel ten strašný řev mnoha a mnoha hlasů a nářků. S vypětím sil jsem se dotáhl k brance a otevřel ji, vtáhl jsem se na dlažbu před branku. Bolest ustala jako před tím. Znova s námahou jsem nahmatal lahvičku léčivého elixíru a vnutil ji do svých úst. Pod sebou jsem opět viděl velkou louži vlastní krve. Pomalu jsem se zvedl na nohy.
V tom okamžiku přijel Mrkvička. Hleděl na mne a dožadoval se vysvětlení, co se stalo. Z námahou jsem mu stručně řekl že za brankou je sloup, který vytváří mezi brankou a dveřmi Arcana velkou bolest. Hm. Jistě co bych mohl čekat od zvědavého hobitka. Mohl jsem volat na něj, Josífku nelez tam. Mohl. Stejně se tam musel jít podívat. Jen tak tak se vypotácel zpět.
To se tam objevil trpaslík. Jak jsem se od něj později dozvěděl jeho jméno. Zlotasson.
Zajímal se o to, co že se to děje. Stručně jsem mu to vypověděl. On na to že už takové sloupy viděl. Josífek zkusil vhodit pár výbušných lektavarů na ten sloup, ale bez zjevného výsledků. Ten chrabrý trpaslík se vhrnul s krumpáčem v ruce na ten sloup.
I když z něj padala krev ve velkých krůpějích, ale nevzdal to. Jistě trpěl bolestí. Několik ran krumpáčem a sloup se rozpadl v prach. Lehce se zapotácel a prohlásil, že je po sloupu. Vyvrávoral zpět k nám. A bylo po bolesti. Ještě jsme zašli za městským strážným. Snažili jsme se vyzvědět od něj jestli někoho viděl. Ale vypadalo to, že podřimoval a neměl představu o tom co se kolem něho dělo. Pozvali jsme trpaslíka Zlotassona do Arcana. Tam nám vypověděl, že už několik takových sloupů už rozbil. U jednoho, že nyli nějací v kápích. Kteří asi ten kámen tam umístňovali.
Náš závěr byl, že je potřeba udělat výpravu a hledat další sloupy. A zničit je. Pokusit se zajmout jednoho zakuklence a vyzvědět od něj kdo za tím stojí.
Víc budeme vědět až vyslechneme zakuklence.

[Mir]

Moja práca ma zase zaťažuje viac než by som chcel naozaj sa musím odrtrhnúť od výskumu a nájsť si čas aj na obyčajné záležitosti ktoré sa dejú v meste.

Pán Hawke začal velmi dobre, podla môjho názoru, ale mal by som mu vyjadriť aj trochu podpory. Tiež by som sa mal venovať tomu aby som nemusel slečnu Curran dostávať z väzenia. Peniaze na nájom predajného miesta mám...

Ešte je tu tá záležitosť s Gobrugom. Mrzí ma čo sa stalo u Cyprony vtedy, a že cech bol zatiahnutý do niečoho čo len odďaluje našu snahu o vytlačenie Bolesti.

Ak nepresvedčím Colwyna aby s orkami uzavrel aspoň prímerie a slečnu Eržiku aby povolila orkom prejazd cez Cypronu - byť aj s doprovodom - tak by sa velká časť sporu mohla velmi jednoducho urovať bez zbytočného kriku.

Ale to si musím nájsť čas a odtrhnúť sa od výskumu...

(ooc: moja aktivita na MW vôbec nieje oficiálne odložená, avšak venujem sa aj veciam v reálnom živote. Nemôžem bohužial tráviť v hre volný čas v zmysle že čakám až niekto logne... . Dobu kedy budem online preto budem písať dopredu, aspoň s pár hodinovým odstupom toto je určené jak členom Arcana, tak občanom mesta a dalším s ktorými hrávam roleplay. Tiež sa pokúsim naplánovať nejaké aktivity ktoré potom aspoň skúsim vykonať Ďakujem za pochopenie )

[Vodacek]

Spousta podivných věcí se děje spousta. Nejen že se záhadně objevují jakési sloupy kolem kterých je silná bolest, ale taky přijel jeden podivnej chlápek s medvědí kůží na hlavě. Prý pochází z dalekého severu, kde je po celý rok snih. Ikdyž si teda myslím že pěkně lže, protože přijel od Cypony (nebo to tak aspoň vypadalo). Požádal mě o pomoc, ikdyž to vypadalo ze začátku že se nedomluvíme (mluvil velmi nesrozumitelně a s přízvukem). Nakonec z nej vylezlo, že sháni skupinku dobrodruhů, kteří by se s ním vydali pobít pár sněžných vlků. Nejsou to prý jen tak obyčejní vlci je jich tam údajně spousta. Když jsem se zeptal proč je chce pobít, tak prý pro pomstu. Zabili jeho syna a celou jeho no jak to říct, bandu ? Ne to ne tlupu? Taky ne. No zkrátka jeho společníky. Nejsem si jistej jesli mu chci nějak pomoci. Z toho co mi řekl, tak si on a jeho skupinka začali. Napadli tu jeskyni vlků a pobili vlčice a vlčata. Ani se nedivim, ze se to zbylím vlkům nelíbilo a že se šli v noci pomstít. Nicméně se utábořil někde blízko u hradeb Isharu.
Jo a málem bych zapomněl. Na stole jsem nechal dvě mapy míst, kde se našly zbylé dva sloupy, asi by nebylo od věci se tam stavit a ty mista si prohlédnout podrobněji. Bohužel větsí mapu asi nakreslit nedokážu, ale ta místa znám dobře takže tam můžu kohokoliv zavést.

[Mir]

Po pár dňoch som si znova našiel čas na to zariadiť stretnutie cechu. Dnes našťastie bolo o niečo plodnejšie než iné dni.

Ukázalo sa že stĺpy ktoré širia Bolesť sú rozosiate všade po okolí. Prišiel sa na spôsob ako ich zničiť,ale ich výskyt je vysoký. Musíme niečo robiť.

Ako prvú vec sme sa rozhodli znova vyrobiť nápoje proti Bolesti. Väčšinu surovín máme, ale klúčové suroviny musíme stále získať. Musím sa preto stretnúť s Gobrugom a dohodnúť nejaké podmienky prímeria medzi našim cechom a orkami.

Tak alebo tak je tu ešte problém s bylinou Tilaronpus Alinus. Jej výskyt je viazaný len na podtemno a to komplikuje naše snahy. Uvažovali sme či by sa nedalo nájsť nejaký iný zdroj, či by nešla pestovať povedzme v tuneloch pri Cyprone. Už tam nejaké byliny ktoré pôvodom patria k Podtemnu nájdené boli ale kto vie...

[Mir]

Moja snaha najst Tilaronpus v bazinach ku koncu jesene sa skoncila neuspechom. Uviazol som na jednom nebezbecnom ostrove z minimom potravin a o prezitie som musel superit s mnoho nebezpecnymi tvormi.

Ked som sa vratil do Isharu bola uz zima a musel som sa z tohoto... povedzme vyletu zotavovat.

Zajtra sa pokusim kontaktovat orkov. Od starostu som vo veci boja proti Bolesti dostal celkom volnu ruku pokial ide o diplomaciu a pokus urovnat spor medzi mestom a Orkami. Tak alebo tak sa Bolest znova ohlasuje, len jej zdroj nam stale unika.

Co s tym vlastne mali Drow? A co kralov uradnik? Je iste ze my mnoho suvislosti unika.

[Mir]

S Ragiowanom sme sa stretli aby sme prejednali uzavretie mieru medzi Isharom, Cypronou a Orkami. Pokial ide o boj proti bolesti tak táto úloha je teraz pre cech prvoradá.

Harq inak asi tuší že ho podozrievam v prípade krádeže kameňa... Avšak trochu ma sklamalo že vyšetrovanie neprinieslo nijaké ovocie.

[Mir]

Dopis Colwynovi Hawke, starostovi Isharu:

Vážený pán Hawke,

Ako si možno spomínate jednali sme o licenciách pre čarodejníkov, alchymistov v meste Ishar.

Z vašich slov som pochopil obavu ani nie tak zo zneužitia magických síl ako z nehôd ktoré by neznalý mág mohol spôsobiť. Prešiel som si preto detailne zákony mesta v tejto oblasti a dal ich do súvislosti s magickými zákonitosťami.

V súčastnosti už mám rozpracované výukové osnovy pre mágov. Tie v súčastnosti obsahujú:

- Citácie zákonníka mesta ohladne mágie
- Príklady kúziel ktorých použitie v meste môže vyústiť v porušenie daných zákonov
- Výuka obrannej mágie. Tá zahrňuje nielen individuálnu obranu, ale aj všeobecne prospešné kúzla zvyšujúce odolnosti iných bytostí voči živlom.

Táto výuka bude zo strany cechu bezplatná za predpokladu že mesto schváli licencie a mágovia ktorý sa preukážu glejtom o absolvovaní nebudú mestu robiť problémy.

Súčasťou tohoto je aj žiadosť o udelenie výnimky zo zákonov mesta na priestory učebne mágie v našom cechu. Aby mohol výzkum i výuka napredovať je nutné niektoré kúzla predviesť na pôde cechu.

S pozdravom

Mir

[Mir]

Na výveske pred budovou cechu sa objavil nový oznam:

Stretnutie členov cechu Arcanum

Všetci členovia a adepti cechu nech sa dostavia 12. Toru o jednej hodine k sídlu cechu.

[Mir]

Mesto stále trpí otrávenými studňami. Aj ked som si myslel že ide možno iba o nemiestny žart, slečna Šťastná ma presvedčila o opaku.

Prešiel som všetky mne známe zákutia Isharu a hladal nejakú cestu ktorá by viedla k stredu mesta, avšak nebola až tak hlboko ako stoky. Čiastočne som uspel a našiel som niekolko vchodov, ale väčšina z nich bola zablokovaná alebo v správe iného cechu.

Vzdelávacia a výskumná činnosť mi však teraz zaberá väčšinu času. V Ishare sa objavil jeden elf. Vyzerá na dobrého kandidáta do cechu. Len je trochu... mno povedzme že takého elfa som ešte nestretol.

Znovu som sa dostal do formy a som schopný sám pomaly a potichu zlikvidovať väčšie skupiny banditov a netvorov. Igor a Max mi v tom stále výdatne pomáhajú. Trochu ma mrzí že aj ked som vo výpravách oporou tak "pomoc" niektorých bojovníkov z mesta nieje taká akú by som si predstavoval.

Rozšírenie mojej špecializácie aj o obrannú mágiu je rozhodne pozitívom. Stále cítim drobné rezervy v útočnej mágii, avšak ani nie v mojich schopnostiach ako vôli. Musím sa odhodlať ju používať aj vtedy keď mi svedomie hovorí niečo iné. To platí aj pre mágiu plošnú. S ňou mám asi najväčšie morálne dilema.

Znalosti sú moc, ale vôľa ich použiť musí byť tiež...

[Mir]

Potom čo experiment slečny Šťastnej s magickým okom a aj očarovanou dýkou boli úspešné tak som začal prehladávať mesto a hladať iné cesty pod mesto než tie ktoré bežne poznám.

Ukázalo sa že mesto má hned niekolko skrytých ciest ako sa vyhnúť dosahu stráží. Ich pozíciu som oznámil starostovi. Ešte počká na pána Podhorského a spolu so stopármi sa tieto cesty preveria, a bud uzatvoria alebo k nim postavia stráže.

Zdá sa že zdroj znečistenia studní je len kúsok pod povrchom mesta. Nakoniec niesú postihnuté len dve, ale štyri studne. Ak by som mal uvažovať ako vojak, tak otrávené studne by bola dobrá príprava útočníkov pred obliehaním. Ale niekolko studní v meste je stále čistých, takže to nevyzerá že by niekto dokonale a koordinovane pripravoval útok.

Alebo je to práca nejakých hlupákov...

[Mir]

Včera ma kontaktoval Edwin. Začal byť velmi horlivý a snaží sa k nám pridať. V minulosti to už skúšal, ale potom sa spolčil s Bratrstvom, Temným Řádom a podobne... Po ich členoch sa zlahla zem, ale neviem s istotou či sa niektorý z nich neskrýva v blízkosti Isharu.

Tesne potom čo som Olathovi ukázal kde by mestu mohol pomôcť od banditov sme Edwina stretli južne od pevnosti. Zaviedol nás do mesta a ukázal nám niekolko tajných ciest.

Myslím že určite nás dostal bližšie k riešeniu problému so studňami, avšak väčšina chodieb bola slepá. Za zmienku asi stojí len ten polorozpadnutý barák pred mestom.