[RP|Cech] Semper Fidelis

[Valerie]

Dnes, v létě 12.Luny, 295. roku v 5:00 hodin v noci proběhne schůze našeho spolku. Sejděme se prosím u mě před domem, uvnitř by mělo být dost místa nebo se případně přesuneme jinam. Pokud má někdo mimo náš spolek nějaké věci k projednání s námi, nasměrujte ho prosím též na tuto schůzi.
Děkuji a těším se na vysokou účast.

---

(OOC: 12.12. od 17:00)

[Poutnik]

Ze zápisků Kristiána Akkonského

Podzim 16. Toru, 295. roku

Je to zvláštní. Znám Iretha již dlouho a vždy jsem měl za to, že je ukázkovým zástupcem své rasy. Nyní se však zdá, že je spíše světlou výjimkou. Měl jsem tu pochybnou čest navštívit takzvaný elfí sněm, i když dle počtu přítomných bych to snad měl nazvat raději skrovným dostaveníčkem. Z úcty k historii Cyprony, stejně jako k Irethovi, jsem se rozhodl znovu obnovit pradávné spojenectví mezi touto rasou a námi a byl jsem proto požádán, abych přednesl svůj návrh přímo na tomto jednání. Z počátku jsem rozmlouval v dobré vůli a mé vychování – stejně jako úcta k Irethovi – mě nutilo, abych přehlížel stav národa, ke kterému jsem hovořil. Jejich reakce byla šokující. Nejen že si kdosi dovolil zpochybňovat, zda je mé slovo důvěryhodné – už ten fakt samotný by si za jiných okolností žádal tasení zbraně – oni dokonce opravdu uvěřili, že je Cyprona potřebuje.

Návrh, jenž měl být původně přátelským gestem, byl obracen ze strany na stranu a přehazován jako horký brambor. Proti veškeré síle Cyprony oni nemohli nabídnout více, než jednoho kováře, jednoho lučištníka a jakousi zmatenou ženu ve zbroji. Avellion, který je nyní vůdcem elfů, neprojevil nic než nerozhodnost, onen umouněný kovář vše doprovázel jízlivými poznámkami a zmíněná elfka celou situaci vyostřovala otázkami, jež byly už dávno zodpovězeny. Chtěl jsem pomoci elfům otevřít cestu do Eldamaru, nicméně se zdá, že se jim po domovu zase tolik nestýská. Budiž tedy, pokud mou štědrou nabídka odmítnout, nechť tedy, vedeni svou pýchou, narazí. Helm ví, že jsem jim chtěl pomoci.

[Poutnik]

[Valerie]

Z rozhodnutí spolku Semper Fidelis jsem dnes - 4.Toru, 296.roku - dosadila do vedení Cyprony Eržiku Nitkovou. Budiž její vláda nad městem dlouhá a úspěšná a budiž jí všichni z našeho spolku oporou.

podepsána
Valerie

[Eržika]

Kronika cechu Semper Fidelis
Strana = 16 =

Jaro 5. Luny, 295. roku

Až příliš mnoho se toho událo, než aby to zůstalo nezapsáno v kronice…
4.Toru jsem byla jmenována za nového vládce Cyprony. Jednou by se snad mohl někdo ptát proč já a co se stalo s rytířem Akkonským, kterému byla svěřena do péče jako prvnímu a proč je po tak krátké době předána do rukou někoho jiného. Je tomu tak, že Kristián jako pravý rytíř a služebník Helma uposlechl jeho voláni a vydal se na výpravu. Vlastně zmizel ve spěchu a ani nám nestačil říct oč jde, jak vážné to je, kdy a zda vůbec se vrátí. Cech se tedy dohodl, že se tedy dosadí jiný vládce a já dostala důvěru. Nejsem Kristián a nedokážu jej ani adekvátně zastoupit, ale udělám vše, aby až se vrátí našel svůj domov a své přátele v jednom kuse a pohromadě. Nechť nám na něj Helm dohlíží.

Ještě tohoto dne, kdy jsem získala novou funkci jsem poprosila Sempery a pár přátel o pomoc při rozebírání ruin ve městě. Ze semperu přísel Ireth, Adria, Inara a z řad přátel Ragiowan s Josefem Mrkvičkou. Odvedli obrovský kus těžké práce a já jsem jim za to moc vděčná. Při rozebíraní jsme postupovali co nejopatrněji pod dohledem Brannana, abychom zachovali co nejvíce stavebních kvádru a mohli je tak použít třeba v základech nových domů…

… ještě toho večera, když už skoro všichni odešli a zůstala se mnou pouze Inara s Josefem, se ve městě objevil divný muž. Inara jela pro jistotu za ním . Když se nevracela šli jsme se s Josefem po ní podívat. Našli jsme ji společně s tím mužem v jednom z domů. Muž pevně svíral meč a Inara se snažila zjistit co je zač a co tam dělá. Muž se nejspíše lekl a dal se na útěk. Po chvilce hledaní jsme jej našli na střeše hlavní budovy. Řekla jsem Inaře, aby ho dostala dolů a mezitím jsem zaběhla pro stráž, která obklíčila dům a my se vydali nahoru na střechu. Já hloupá lezla však první a než jsem se stihla na střeše postavit na nohy, cítila jsem chladné ostří na krku. Muž byl očividně dost vyděšený, ruka se mu třásla natolik, že jsem cítila jak mě špička ostří lehce škrábe na krku. Snažila jsem se na něj mluvit a uklidnit ho. Bohužel moc mi to nešlo, ale Inara využila chvilku jeho nepozornosti a odžduchnula nás od sebe, ovšem já spadla dírou ve střeše o patro níž. Než jsem se stihla z té rány probrat Inara s Josefem a Grommarem muže srazili k zemi. Bohužel už nám nebyl schopný nic říct. Jeho zraněni od jednoho z kouzla bylo příliš vážná a muž zemřel. Inara s Josefem pak dostali nějaký nápad, ale dopadlo to fiaskem. Tělo skončilo roztrháno na mnoho kusu po celé chodbě a co horší došlo k rozbití nějakých lektvarů a ty začali explodovat. Netrvalo dlouho a budova vybuchla celá. V ten moment mě jímala hrůza co a jak to vysvětlím Valerii, že hned první den ve funkci přijdu o hlavní budovu původní Cyprony. Padla jsem na kolena a začala jsem plakat. Nevěděla jsem co dělat. Taková škoda! Snad již nemohlo být hůře, když se začala země silně chvět a já se začala rozhlížet, která z dalších budov se hroutí k zemi. Nebyla to však žádna hroutící se budova, ale výbuch přilákal nějaké monstra z hlubin země, co vypadaly jako hodně velcí bílí červi vylézající kousek od nás z díry v zemi. V ten moment se u lazaretu rozezněl zvon na poplach. Kolem díry se seběhla stráž a s naší pomocí jsme ji obklíčili. Co vám budu však psát. Byl to nevyrovnaný boj a nebýt návratu Ragiowana, příjezdu Horiana Vorena a Corsah Tyrdlues, tak jsme dost možná neměli šanci útok udržet. Ale oni přijeli a my útok odrazili a nakonec jsme se vydali do hlubin pronásledovat zbytek co se snažil utéci. Vím, že to nebyl dobrý nápad, ale asi by se nenašlo takového, který by nás v té euforii dokázal zastavit. Prostory pro boj byli dost stísněné, ale po probojovaní se malou chodbičkou jsme našli místnost, kde se na nás začaly tlačit další desítky monster, které jsme stejně jako ty na povrchu odrazili a mohli jsme tak postoupit dál. Opět jsme se protáhli úzkou chodbičkou do další průrvy, kde jsme našli obrovského brouka s masivním krunýřem. Neměl však šanci. Horianova sekera mu začala ťat končetiny a chvilku na to i narušovat celistvost krunýře, čehož ihned využila Inara s Ragiowanem a začali ho zasypávat sprchou bolestivých kouzel na již nechráněná místa. Já, Josef a Corsah jsme mezi tím zaměstnávali monstra bránící onoho brouka. Přišlo mi to jako okamžik a velký brouk se začal kácet k zemi, při čemž zalehl pár svých menších spojenců a tím nám urychlil poslední boj. Avšak, než mohlo dojit na pořádné ohledání brouka, začala se otřásat půda kolem nás a my věděli, že musíme rychle na povrch, aby se to nestalo posledním místem odpočinku nejen pro toho brouka, ale i pro nás. Pamatuji si ještě Grommara jak mi podával ruku, když jsem lezla nahoru, ale pak už mam jen tmu. Omdlela jsem a probrala jsem se celá ovázaná o den později v lazaretu. Je dost možné, že si nepamatuji dost detailu nebo některé věci budou spíše můj dohad, ale na první den ve funkci je to i tak síla. Snad ty další budou už jen lepsí…

Zápis provedla Eržika Nitková

[Eržika]

Kronika cechu Semper Fidelis
Strana = 17 =

Léto 9.Sarvy, 296.roku

Právě jsem se vrátila ze sídla rodu de Aloriniel, kde si mě pozval sám nově nalezený syn Lation, jež se sám pasoval do pozice Lorda po svém otci. Přišel s nabídkou spojenectví, i když očividně netuší co to obnáší a jediné oč mu šlo využít dobrého postavení a jména Semper Fidelis pro upevnění své pozice v Isharu. Ač tvrdí, že nechce kráčet ve stopách svého otce, tak se mi nelíbí ta slova, kdy nechce jit v jeho stínu, chce tedy snad překonat svého otce? Ale jak? Prozatím si na něj musíme dat dobrý pozor. Helm ví zda je to vůbec Ifrinův syn a ne nějaký Linse Sargu uctívající blázen. To by nám tu ještě scházelo. Pro zvědavce, chtěl by Kozlíka ve svých službách a myslel si, že když si řekne, tak Kozlíka přestaneme pronásledovat stejně jako druhy. A ta poznámka při mém odchodu po tom, co jsem jej odmítla. Očividně čekal, že mu snad padnu k nohám a budu se jej ptát co pro něj ještě můžu udělat...

Členové Semper Fidelis, tímto vás nabádám k opatrnosti Larion de Aloriniel nám vyhrožoval VÁLKOU!

[Valerie]

Kronika cechu Semper Fidelis
Strana 18

Dne 17. Toru 296. roku proběhla cechovní schůze.
Probrali jsme na ní v krátkosti některé body hodné zřetele, mimojiné plány spojené s Cypronou. Eržika si zápis ze schůze zjevně dělala, takže podrobnosti nebudu rozebírat zde a koho se to týká, tak můžeme vše dojednat osobně.
Ve čtyři hodiny pak probíhala oprava jedné z budov v centru Cyprony. Vzhledem k vysokému počtu pracovníků zejména z řad Ishařanů, za což jim děkujeme, šla hádám práce vcelku rychle od ruky. Brennana však prozatím zastupuje jeho hlavní pomocník Diederik, který se za tu dobu ve službách gnóma již mnohému naučil. Snad se to tajuplné zmizení, které tu nebudu dále rozebírat, brzy vyjasní.

[Lábus]

Před dalším útokem na obsazenou pevnost bandity jsme se již sešli u ohniště v Cyproně. Dorazilo nás opravdu mnoho...Horian, Fenek, Hinata, Inara, Regiowan, pár osob, které jsem nikdy před tím nezpatřil a později dorazili i pan Mrkvička s Brogem a nakonec dorazila Hinata a Adria. Paní Eržika pronesla návrh že na nás počká v Cyproně, že stejně musí pomoci s opravami budov ve městě.
Tak jsme se tedy vydali pod mým velením směrem k pevnosti. Již cestou nás ale přepadlo pár banditů, kteří dlouho nevydrželi odolávat kouzlům našich mágů, kteří je usmažili svými mocnými blesky na prach. Po nějaké době jsme již dorazili ke skále, kde se skrývala pevnost. Ještě před pevností nás přepadl obrovský troll a tři horští obři. Byli to opravdu ohromné stvůry. Snad i jelena by ve své ruce ten troll rozdrtil. Ale ani jejich velikost jim nepomáhala odolávat silným ranák seker Fenka a Horiana, šípů Broga, mému meči a kouzlům našich mágů.
K samotné pevnosti vedou dlouhé kamené schody, kde již byli bandity připraveny pasti vrhajicí ze skály dolů kameny. Bránu hlídala pěkná skupinka střelců. Zdáli se již velmi zkušení podle zacházení se svými luky, ale i přez ně jsme se dostali lehce. Za bránou již čekala veliká skupina banditů. Jejich boj připomínal spíše rváče než vojáky. Do boje se vrhaly téměř beze strachu, však v jejich očích plál veliký strach. Boj byl velmi krutý a tvrdý. I nepřátelé měli po svém boku mnoho zkušených mágů, ne však natolik jako ti naši.
Všude bylo plno krve po dlouhém boji a nepřátel bylo stále dost. Řady nepřátel se rozbíjely o můj tvrdý štít. Sekery sekali jednu hlavu za druhou a ty kouzla našich mágů těla nepřátel doslova usmažila. V dalším patře jsme narazili na zamčené dveře a tak nás napadlo, že by mohl mít klíče jejich velitel, kterého jsme potkali brzy po té. Tam se ovšem stala velmi smutná věc. Inara se jako by vypařila. Na místě tam zůstaly pouze její mírně ohořelé šaty. Nikde nebyla, prostě se vypařila.
Když jsme odemčeli konečně zamčené dveře, stály tam tři zajatci. Dva z nich tvrdili, že je bandoté zajmuli když cestovali do cyprony. Ale poslední vězeň, byla to žena, tvrdila že je tam mnohem déle a že je prý královna. Nevim zda bych jí měl věřit, ale zvali jsme zajatce raději zpět do Cyprony. Když v tom se z lesů ozvaly zvuky lesních rohů a brzy po té se z lesů vynořili čady nepřátel. Dali jsme se k ústupu a bezpečně dopravili zajatce do Cyprony.
Když již byli vězni ve městě, vydali jsme se zpět k pevnosti, aby jsme porazili i nepřátele, kteří se vynořili z lesů. Po znovuzískání pevnosti jsme se již konečně vydali zpět do Cyprony.

Zápis provedl Ireth

[Lábus]

Již delší dobu si za Cypronou vydělávají bandité na živobytí okrádáním pocestných. Někdo jim musel ukázat, že okrádat nebohé pocestné není moc dobrý nápad. Vydal jsem se na svém věrném koni vstříc těm banditům, kteří se ani moc neskrývali ve svých skrýších. Než se na mě vrhli, stihl jsem naštěstí vytáhnout z pochvy svůj lesklý meč, trošku se zatřpytil, když na něj dopadli sluneční paprsky. Vrhl jsem se proti banditům, abych je zahnal do lesů. Někteří byli zraněni, jiní padli v boji, však velká část se jich stáhla do lesa.
Doufal jsem že je již od nich pokoj, ale nedali si říct. Nejen že měli takovou drzost se vrátit, ale přivedli si další skupinu loupežníků. Toho dne se opakovalo to co již dříve.
Ale zase se vrátili po pár dnech, jako by jim to stále nestačilo. Tentokrát se mi je však podařilo zahnat do lesů již nadobro, alespon doufám. Již pár dní je cesta bezpečná. Opodál po cestě jsem narazil i na pár divousů. I ty jsem skolil k zemi. Některé zahnal také do lesů. Teď by snad měla být cesta již bezpečné pro kohokoliv.

http://img153.imageshack.us/i/beznzvulc.jpg/
http://img156.imageshack.us/i/beznzvu2f.jpg/
http://img257.imageshack.us/i/beznzvu3l.jpg/
http://img508.imageshack.us/i/beznzvu4.jpg/

[Marina]

[OOC]: Chtela bych poprosit cech SF o kratky prispevek ohledne Boje o Cypronu a nasledneho prevzeti moci pro RP podklad do wiki. Doufam, ze se toho nekdo ujme. Dekuji. (muzete pouzit jiz napsane veci, jen kdyby jste to dali nejak rozumne dohromady)

[Valerie]

[OOC]: Dekujeme Marine za upravu hesla Cyprona na Manawiki. Byly vyuzity povedene zapisky Kristiana Akkonskeho.
http://www.manawydan.cz/wiki/index.php/Cyprona

[Valerie]

Kronika cechu Semper Fidelis
Strana 21

Její jasnost vévodkyně Cyprony Eržika Nitková mi před nedávnem ukazovala plány na novou stavbu v Cyproně u západní brány. Protože jsme se pro návrh obě velmi nadchly, rozhodly jsme se předložit ho i Diederikovi, aby co nejdříve zahájil práci. Při odchodu nahlas rychle počítal a zuřivě vrtěl hlavou, avšak věřím, že sežene dost lidí na výpomoc.
Plán stavby přikládám.

podepsána
Valerie

[Eržika]

[quote='Valerie' pid='47109' dateline='1304726486']

Kronika cechu Semper Fidelis
Strana 22

...dům pro Valerii jsme dokončili a během toho byla započata i stavba dalšího z mnou navržených domů, která se už také dočkala konce. Doufám, žě někoho zaujme a brzy si ji pronajme...

podepsána
Eržika Nitková

[Eržika]

24.Toru, 308.roku

Velitel straze: Vase vevodkyne, prisla nam zadost o zadrzeni jednoho kupce. Mel by se pohybovat nekde okolo hranicniho mostu mezi Cypronou a Isharionem. Tenhle kupec ma pracovat pro hledanou tlupu. Take nam bylo potvreno, ze tahle tlupa ma pronajat jednu chatu v osade. Jiz je hlidana strazi.
Vevodkyne: *bez vahani* Kupce zadrzet, zbozi zabavit a dum prohledat a zabavit vse co ma nejakou hodnotu. Az skoncite oznamte zadrzeni kupce a domluvte se na jeho vydani...


OOC: pokud by to majitel nepochopil, tak je moznost obchdnika osvobodit behem prevozu...)

[Eržika]

Podzim 19.Luny, 311.roku

Uplynul už řádný počet zim co byla Cyprona osvobozena, ale ani zdaleka se nepodoba mé představě. Chutě do práce je méně a s pracovní silu už taky moc nemůžu sehnat. Tedy ne tu kterou si muže město dovolit. Situace už začíná být vážná a budeme si muset sáhnout na dno svých sil. Přestože potřebujeme každý kousek kamene a dřeva co na skladu máme, přijala jsem práci v keraldském hrabství. Jde o stavbu farmy. Snad z toho něco málo kápne a budeme moci zaplatit stavbu nové budovy. Měla jsem sen o krásném městě a zaujala mě tam jedna budova. Chci ji postavit i v Cyproně. V přízemí budou řemeslné obchůdky a v patře pak banka, sklad a má pracovna. Tedy pracovna pro správce města. Taky jsem udělala projekt pro dům do jihozápadního koutu města. No práce máme dost a sil málo. Většina členů běhá po světě a prožívá svá dobr*písmo zde rozpila kapka *žství. Snad se brzy, alespoň někteří vrátí.

podepsána
Eržika Nitková

[Eržika]

...Je zima 312.roku stavby v Cyprone jdou cim dal pomaleji. Nedostava se nam dostatek materialu na vystavbu mesta. Musim rychle dokoncit stavbu pro hrabenku z Kareldu. Penize za tuhle praci, by snad mohli zafinancovat dalsi budovu v Cyprone. ... Kareld mel zajistit bezpecnost na ceste mezi hrabstvim a Cypronou. Dnes 27.toru jsme nechala poslat zasoby materialu ve dvou karavanach. Slo o nemala mnozstvi materialu. Bohuzel k nasi smule se ke keraldu dostala v poradku jen prvni karavana. Druha karavana prevazejici prevazne drevo a kamen byla prepadena a cast z ni bylo ukradeno. Odcizene drevo je zvlaste ted v zime velka ztrata...

*podepsana*
Eržika Nitková

[Eržika]

Je tu další jaro a já ho jako to předchozí travím v Kareldu. Stavba farmy pro zdejší Lady pokračuje lépe než jsem očekavala. Počasí nám přeje a našlo se dost pracovní síly, aby byla stavba brzo dokončená. Pokud pujde vše jak má, tak by tu příští jaro mohlo již běhat pár farmářů starající se o své první plody.

*podepsána*
Eržika Nitková (sepsáno v Kareldu)

[Valerie]

Mnoho sněhu napadlo a roztálo, než se Eržika Nitková vrátila zpět do města. Mezitím jsme stihli udělat několik stavebních úprav, ale naše řady jsou značně prořídlé a tak jsem ráda, že se mezi nás přecijen někdo vrátil. Eržika mi ukazovala nějaké návrhy nového erbu a nakonec jsme se dostali ke konečné verzi, která se snad již brzy stane znakem našeho vévodství.

[Valerie]

Dnes jsem na tržišti potkala jednoho elfa, který se zajímal o Cypronu a o náš spolek. Po rozmluvách o mnoha věcech jsme se odebrali k sídlu spolku, kde vyryl na kámen své jméno - Ismian'. Vedle jména jsem vyznačila symbol adepta a po rozloučení, které proběhlo na místě, kde jsme se prve setkali, jsem se již chtěla odebrat domů, když tu ...

[Ismian']

12.Toru, 320.roku jsem byl při sekání dříví před Cypronou osloven Valerií s tím, že se jí podařilo získat od svých kontaktů plánek, kde je údajně držen isharský písař, který by mohl být prospěšný Cyproně. Po prozkoumání plánku, který mi Valerie přenechala, jsem ihned přišel na to, kde je písař držen. Nejspíše ho zajali bandité a posléze jej ve své "pevnůstce" severozápadně od Isharu, asi na základě získání výkupného od jeho rodiny drželi.

Rozhodl jsem se situaci nepodcenit a vyhledat po cestě dobrodruhy, kteří by byli ochotni se přidat na tuto výpravu. Podařilo se mi sehnat celkem čtyři osoby. Dva válečníky, jednu lukostřelkyni a nějakého orka, který se k nám přidal, ale ne za účelem záchrany písaře, ale za tím účelem, aby si mohl někoho zabít a nám to ostatně takhle vyhovovalo. Odehrál se tam celkem masakr, písař asi pro ně hodně znamenal, protože se jich na nás hned vrhlo několik desítek, jen co jsme vstoupili na most.. jakoby na nás čekali - na vyjednávání se ani nedostalo.

Odehrál se dlouhý a krutý souboj na život a na smrt mezi naší malou skupinou a několikrát větší skupinou banditů. Podařilo se nám probít až do jejich sídla, kde už nebyl skoro žádný odpor, většinu toho co měli jsme nejspíš pobili už na mostě. V "kanceláři" jejich velitele byla už jen hrstka, která již jistě čekala na svou smrt, kterou jsme jejich "společníkům" přinášeli. Nikdo nepřežil, pobili jsme všechny. Písař na nic nečekal, ani jsem se nestihl představit a říct mu, proč jsme pro něj přišli a už jsem ho měl za sebou v patách a vedl ho pryč ze sídla.

Naskytl se mi nepěkný pohled na mrtvá bezvládná těla, která jsme za sebou nechali. Váleli se různě po mostě, po dlažbě naházené na hromadu a také v lesích. Všude bylo plno krve a kousky zbrojí se válely vedle padlých těl svých nositelů. Myslím, že se na jejich mršinách dobře napasou vlci a ostatní divoká zvířata, obzvlášť, když jsme většině sundali většinu zbroje.

Písaře jsem dovedl do Cyprony do lazaretu, kde jsem shodou náhod narazil na Valerii, která neskrývala své nadšení nad tím, že je v Cyproně konečně písař.

Pár dní si odpočine a hned se pustí do práce... aspoň na to spoléhám