[RP] Záznamy z Arcana

[Ragiowan]

Po poslední poradě v Arcanu jsem měl podivuhodné setkání. Ale popořádku. Poslední porada byla zvláštní. Konala se v zimě 28.Luny, 294. roku. Na závěr porady jsme jeli ke srubu gnóma Sorgana. Uložit náhrobní kámen k jeho hrobu a společně se sním rozloučit.
Od jeho srubu jsem odjížděl jako poslední. Jel jsem pomalu. Kochal jsem se přírodou kolem sebe a užíval si odpoledního zimního sluníčka. Už bylo cítit ve vzduchu blížící se jaro. Když jsem míjel Poslední Výspu, tak jsem si uvědomil, že jsem na stole v Arcanu zanechal důležitou knihu. A doba je podivuhodná a není vhodné nechat povalovat takové věci jen tak. Tak jsem pobídl koně k trysku. Když jsem se blížil k Arcanu zahlédl jsem dvě postavy. Jednu jsem poznal s určitostí. Přítel hobit Mrkvička. Druhý byl nějaký ork. Neznal jsem ho. Když jsem sesedal z koně, tak mi povídal Mrkvička, že ten ork shání nějakého mága z Arcana. Pozdravil jsem orka. Ork spustil. Jenže mluvil jinak než jak jsem zvyklý. Jeho málo slov našeho jazyka a mnoho slov orkštiny. Nejsem zběhlý v orkštině. Protože ti orci co žijí od pohromy u Isharu od té doby zvládli tak nějak náš jazyk. Tento ork byl jiný.
Nechtěl jsem se s ním bavit venku na ulici. Vypadalo to na dlouho. A kolem chodí dost lidí i trapslíci. Takže by se zastavovali ze zvědavosti. Navíc celou dobu nás pozoroval od mostu městský strážný. Tak jsem ho pozval do Arcana.
Nebudu sem opisovat celý rozhovor, ale stručně to popíšu. Protože to byla dlouhá, únavná debata a hlavně dohadování než jsme se navzájem pochopili.
Myslím, že se představil jménem Sarkuu. Ale mohl jsem špatně porozumět. Takže tohle nemusí být přesné. Jeho příběh je velice zajímavý a tajemný. Byl velkým šamanem, mágem v Uruk Goi. Dělali ještě s jedním nějaký magický pokus. Pokus nevyšel. Prý především kvůli tomu druhému. Ale při tom pokusu se zablesklo a najednou se ocitl v nějaké jámě. Když se z ní vyhrabal, tak se vydal lesem. Cestou zjistil, že zapomněl téměř veškeré znalosti mága. Když vyšel z lesa uviděl město. Neznal ho. Na ulici viděl lidi, hobity, trpaslíky a elfy. Byl překvapen že si ho nevšímají. Jeho orka. Byl z toho velmi zmaten. Nechápal co je to za město ve kterém jsou společně lidi s trpaslíky s elfy s hobity. A určitě se tady také vyskytují i orkové, když si jej nevšímají. Ale zatím žádného nezahlédl. Pokoušel vyptávat, ale nerozuměl jím a oni mu také asi nerozuměli. Nakonec se doptal a dozvěděl se podstatnou věc. Snad jim dobře rozuměl. Že musí projít na konec této ulice, po schodech dolu a za nimi další uličkou doprava a tam na konci najde budovu. Nějaké Arcanum, kde sídlí mágové. Tak vyrazil. A u té budovy viděl hobita s koněm. Tak se ho začal vyptávat. Potvrdil mu, že je to Arcanum sídlo mágů.
Do toho jsem dorazil já.
Pochopil jsem, že mě prosí o pomoct si vzpomenout na své dovednosti mága a nabrat sílu. Aby se mohl vrátit do Uruk Goi. v zásadě jsem nebyl proti. Ale řekl jsem mu, že se nemůže vrátit do Uruk Goi. Nechápal proč by se nemohl vrátit. Nevěděl nic o tom, že byla pohroma. Že Uruk Goi obsadili skřeti a jejich území je pod příkrovem bolesti. Nevěděl co je bolest. Tak jsem stručně vysvětli oč jde.
Dohodli jsme se, že zase přijde. A vyprovodil jsem ho z Arcana.
Celé mi to nějak nesedělo. Také jsem to Mrkvičkovi řekl. Že nemohu se věnovat nějakému orkovi aniž o tom vůdce orků bude vědět.
Druhý den jsem navštívil paní Terezu Černovírovou. A celé jsem ji to povyprávěl. A souhlasila s tím že se musí o tom spravit orky. Doporučila mě abych jednal s Gobrugem.
Na další den jsem vyjel k orkské pevnosti. Jel jsem velmi pomalu. Nebylo mi moc příjemně v představě nadcházejícího jednání se samotným Gobrugem. Byl jsem přítomen několika bitev v kterých byl také on. A pamatuji jak tam chrabře vystupoval. Navíc jsem byl přítomen několika jednání Mira s Gobrugem u orkské pevnosti. Pokaždé jsem se při těch jednáních necítil dobře. Z Gobroga čiší obrovská síla. Navíc Mir pokaždé nějak chtěl na Gobruga zapůsobit. Jednou dokonce si navlékl kostěnou zbroj. Nesouhlasil jsem s tím. Ale Mir na to nesouhlasně pokýval hlavou. Jenže dle mého soudu Gobrug je velice chytrým. Mimořádně inteligentní jak na orka tak i na lidi. Tak si myslím, že jakoukoliv přetvářku prohlédne.
Není to jen takový obyčejný ork. Mám vůči němu obrovskou úctu i když je to ork.
Když jsem dojel k pevnosti, tak tam Gobrug nebyl jak mi nelibě zdělil strážný z ochozu nad bránou. Ale že jel do Isharu na skok. A vrátí se se za chvilku. No byla to hodina. Čekal jsem. Bylo mi jasné, že musím čekat. Tohle jednání je velmi důležité. Nezpravit Gobruga o tom orkovi a pomáhat mu nabýt své ztracené paměti asi by nesli orkové nelibě.
Gobrug přijel. Změřil jsi mě od hlavy k patě. A hned místo pozdravu na mě vyštěkl "Co tady čmuchat liďák? Co chtít liďák?".
Pokoušel jsem se potlačit neklid. Uklonil jsem se a prohlásil "Velký šamane jsem váš služebník". Zaplálo mu rudé světlo v očích. Čekal jsem každým okamžikem, že přistane jeho kopí na mé hlavě. Na sucho jsem polkl abych potlačil zmatek ve své hlavě. Začal jsem mu vše vyprávět o tom orkovi. Pečlivě mi naslouchal. I rudý oheň mu v očích pohasl.
Když jsem skončil s vyprávěním nastalo ticho. Po chvilce začal pokyvovat hlavou a něco si nesrozumitelně bručel.
Po dlouhé chvíli promluvil. Jeho proslov byl dlouhý. Na orka obzvlášť dlouhý. Řekl, že ten příběh zná. Orkové znají příběh velkého šamana Uruk Goi, který se při jednom velkém pokusu ztratil. Od té doby toho velkého šamana orkové hledají. Tak to vypadá, že ten pokus nebyl jen přesun z jednoho místa na jiné místo, ale i také přenos v čase.
Souhlasil s tím abych tomu orkovi mohl najít svou ztracenou sílu a své magické dovednosti. Až bude v plné síle, tak ho mám přivést za ním. Do té doby o něj nemá zájem. Je to jen bezejmenný ork. Ork bez jména.
No což tohle musím akceptovat. Jiná rasa jiný mrav. Jiné pravidla v jejich společnosti než co známe u nás.
Déle nemělo cenu setrvávat. Uklonil jsem se a prohlásil opět "Velký šamane jsem váš služebník". Nasedl jsem na koně a vyrazil zpět do Isharu. Pokud se mi povede navrátit síly a zapomenuté dovednosti tomu orkovi, tak to může mít dobrý vliv na vztahy s orky. Což by se mohlo v budoucnu hodit.